Průvodce k Vnitřní svobodě

Co je to vnitřní svoboda?

Jde o to, abychom si uvědomili dar svobodné vůle, který nám Bůh dal, a nabídli mu tento dar zpět, což nám umožní sladit naši vůli s Boží vůli pro nás a být během modlitby jeho vůli otevřeni.

Praktické provedení:

Prosba o vnitřní svobodu

Modlitba za vnitřní svobodu nám pomáhá otevřít se Bohu a dát se mu k dispozici. Svatý Ignác chápe tuto „přípravnou modlitbu“ jako prosbu o „milost, aby všechny mé úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke chvále a službě božské Velebnosti.“(Duchovní cvičení, č. 46) Můžete ji zkusit vyjádřit například těmito slovy:

Pane, toužím dobře se připravit na toto rozjímání.
Chci být celou svou bytostí připravený/á, pozorný/á a otevřený/á vůči tobě.
Pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly.
Je ve mně tolik protichůdných přání a tužeb.
Zabývám se věcmi, na kterých tak doopravdy nezáleží a které jsou pomíjivé.
Vím, že když ti dám své srdce,
pak budu ve všem svém konání s tebou.

Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se snažím,
ve všech setkáních, myšlenkách, ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby
kéž svěřuji svůj život do tvých rukou.
Pane, jsem tvůj/tvá. Udělej ze mne, co ty chceš. Amen.

Průvodce vědomím prožitých chvil

Co je to?

Tato modlitba je podobná modlitbě examen, která je součástí ignaciánské tradice a spočívá v tom, že se ohlédnete za uplynulými 24 hodinami, abyste zjistili, kde ve vašem životě působil Bůh. Můžeme se podívat jak na okamžiky „útěchy“, kdy jsme pocítili Boží lásku, milost a milosrdenství, tak i na okamžiky „neútěchy“, kdy jsme možná Boží přítomnost neprožívali nebo jsme se od Boha a od lásky nějakým způsobem odvrátili, selhali jsme. Děkujeme Bohu za to, co bylo dobré, a prosíme ho o milosrdenství a odpuštění toho, co bylo těžké nebo kde jsme selhali.

Praxe:

Úvod do zpytování vědomí

Je-li pravda, že Bůh působí v každém sebemenším detailu našeho života, jak dokážeme jeho působení a naši reakci na ně rozpoznat?

V závěru dne než jdeme spát, tíhne naše mysl docela samovolně k tomu, že si zpětně přehrává některé události dne. A dělá to tak živě, že byl-li den obzvlášť rušný, těžko se nám usíná. Přehráváme si třeba nějakou hádku a přitom přemýšíme, jak jsme mohli lépe reagovat, kdybychom byli bývali chytřejší.

Zpytování vědomí je založeno na této přirozené tendenci naší mysli. Může nám pomoci lépe si uvědomovat Boží přítomnost a Boží působení v našem každodenním životě a být citlivější na to, kde s Boží milostí spolupracujeme a kde ji odmítáme.

Jak zpytovat vědomí?

Procházejte postupně vzpomínkami na uplynulých 24 hodin. Neposuzujte své jednání ani kladně ani záporně a soustřeďte se jenom na chvíle, za které pociťujete vděčnost. I v tom nejhorším dni se najde pár hezkých okamžiků, pokud si dáme tu práci, ohlédneme se zpět a zkusíme je vyhledat – může to být třeba pohled na padající dešťovou kapku nebo uvědomění si toho, že vůbec vidím. Když lidé toto cvičení zkusí, obvykle jsou překvapeni, kolik nacházejí dobrých momentů nejrůznějšího druhu, které by jinak zůstaly nepovšimnuty a zapomenuty, možná přehlušeny bolestnými zážitky. Až si připomenete události, za které můžete být vděční, poděkujte za ně Bohu a vzdejte mu za ně chválu.

Po poděkování si v dalším kroku vzpomeňte na své vnitřní nálady a pocity, a pokud můžete, poznamenejte si, co k nim vedlo. Ale opět se zdržte jakéhokoli posuzování. Procházejte svými pocity s Kristem a snažně ho proste, aby vám ukázal postoje, z nichž tyto pocity vyvěrají. Není důležité není analyzovat naši zkušenost, ale rozjímat o ní v Kristově přítomnosti a nechat ho, aby nám ukázal, kde jsme ho k sobě pustili a kam jsme ho nepustili. Děkujeme mu za chvíle, kdy jsme kolem sebe „nechali projít jeho slávu“, a prosíme ho za odpuštění za chvíle, kdy jsme mu zabránili vstoupit. Nikdy nám své odpuštění neodmítne. Zná naše slabosti mnohem lépe než my. Stačí, když mu je ukážeme, a on může naši slabost proměnit v sílu. Na závěr se můžeme krátce pomodlit, vědomě se těšit na nadcházející den a prosit Boha o pomoc.

Modlitba ke zpytování vědomí

Pane, ty mě znáš lépe než já sebe. Tvůj Duch prostupuje každým okamžikem mého života. Děkuji ti za milost a lásku, kterou mě zahrnuješ. Děkuji ti za tvé neustálé jemné zvaní, abych tě vpustil/a do svého života. Odpusť mi chvíle, kdy jsem toto pozvání odmítl/a a uzavřel/a se před tebou. Pomoz mi v nadcházejícím dni rozpoznat tvou přítomnost v mém životě, otevřít se ti a nechat tě ve mně působit ke tvé větší slávě. Amen.

Scripture Guide

What is it?

This is where we read a passage of scripture, slowly and mindfully, and see what strikes us or catches our attention. How is God speaking to us through His Word? Below are some thoughts and exercises on how to do this.  

Practice:

Listening to the Word

Read over the passage, slowly, several times and see if any word or phrase stands out for you, and stay with that phrase for as long as you like before turning your attention to any other.

The process is a bit like sucking a boiled sweet (for US readers, hard candy). Do not try to analyse the phrase, just as you would not normally break up a boiled sweet and subject it to chemical analysis before tasting it.

Often a phrase will catch the attention of our subconscious mind’s needs long before our conscious mind is aware of the reason for the attraction. That is why it is good to remain with the phrase for as long as possible without trying to analyse it.

I may find all sorts of distractions running through my mind, but some thoughts, far from being distractions, can become the substance of my prayer. It is as though the phrase of Scripture is a searchlight which plays upon my stream of consciousness, thoughts, memories, reflections, daydreams, hopes, ambitions, fears, and I pray out of the mixture of God’s Word and my inner thoughts and feelings.

Scripture as a Searchlight

The opening verse of the Bible, „Now the earth was a formless void, there was darkness over the deep and God’s spirit hovered over the water“, is describing a present state of affairs, not a past event, and when I pray from the Scriptures I am letting the Spirit of God hover over the chaos and darkness of my being.

When I allow the Word of God to hover over my preoccupations, then anything can happen, for he is the God of surprises. It is important that I do not hide my inner chaos from the Word of God or from myself. We are often so trained that we think it wrong to allow any negative feelings entry into our prayer, especially negative feelings about God. We have to learn to grow out of this training, expressing our feelings and thoughts freely before God and trusting that he is big enough to take our tantrums. There is no point in pretending before God, who knows us better than we know ourselves.

There is no thought, feeling or desire within you which cannot become the substance of your prayer in the light of God’s Word, when you know that God loves the chaos that is you and that his Spirit working in you can do infinitely more than you can think or imagine.

Dealing with Distractions

Trying to pray like this, it may well happen that the mind begins to fill with questions and apparent distractions. How do I know that I am not deceiving myself? How do I know these words are true, that God really does communicate himself through them? Do I really have faith in God? These are valid questions, but for now let them wait. When a child is frightened in the night, the mother goes and lifts the child and says, ‚It’s all right,‘ and the child gradually quietens. But if she has a prodigy on her hands who replies, ‚But mother, what epistemological and metaphysical assumptions are you making in that statement and what empirical evidence can you adduce in support of your contention?‘ then mother really has a problem in her arms. In prayer we are like that impossible child if we refuse to listen to God until he has measured up to whatever criteria we may care to lay down. We communicate with him first with our hearts. The heart is not mindless: it has reasons, deeper than we can see at first with our conscious minds.

Having left the questions aside for now, what do I do with all the other distractions which flood my mind? I may begin to wonder if I left the gas on, or remember an email I forgot to send. If it is urgent, like the gas, the safest thing is to go and check. With matters that can wait, perhaps jot them down for later. Anything else which comes to mind, far from being a distraction, can become the substance of my prayer.

Inspiration Guide

In this section we give you some thoughts and impressions on which to reflect, in order to help you dive more deeply into the scriptures, and apply them to your own life. These are the thoughts of individuals and so there may be some that speak to you and others that don’t, even some things you agree with and others you don’t. Feel free to take on board only that which you find helpful and simply let go of the rest. Sometimes a word or idea may challenge us, and we may like to bring this to prayer to see if the Lord is speaking to us in a new way, or wants us to learn or understand something new. We pray for open and receptive hearts and minds and try to leave our preconceptions behind as we enter into this „Sacred Space“ with God.

Průvodce rozmluvou s Ježíšem

Co znamená rozmlouvat s Ježíšem?

V této části modlitby hovoříme s Ježíšem (nebo s tou osobou Trojice, ke které máme nejbližší vztah) o tom, co jsme právě četli v Písmu nebo co prožíváme, jako bychom hovořili s blízkým přítelem. Často se tomu říká „rozhovor s Pánem“ a může být užitečné představit si Ježíše, jak stojí nebo sedí vedle nás, a představit si jeho tvář a jeho pohled na nás. Je důležité s Pánem nejen mluvit, ale také naslouchat tomu, co nám říká. Při této rozmluvě se můžeme chovat přirozeně, bez přetvářky – před naším Bohem, který nás má rád, můžeme být zcela sami sebou.

Jak na to:

Hovoříme s Ježíšem

Představte si Ježíše, jak sedí blízko vás. Tak zapojíte svou představivost do služeb víry. Ježíš zde sice není přítomen přesně tak, jak si ho představujete, ale určitě je tady a vaše fantazie vám pomáhá si to uvědomovat. Teď k Ježíšovi promluvte … jste-li sám/sama, můžete promluvit tichým hlasem… Poslouchejte, co vám Ježíš odpovídá nebo co si představujete, že vám říká… Rozdíl mezi přemýšlením a modlitbou je ten, že když přemýšlíme, tak obvykle rozmlouváme sami se sebou, kdežto když se modlíme, rozmlouváme s Bohem.

Anthony de Mello SJ, Sádhana str. 78-79

Svatý Ignác nazývá tento rozhovor „rozmluvou“ a říká:

Správná rozmluva se koná tak, že mluvíme jako přítel s přítelem nebo jako služebník se svým pánem a že prosíme o nějakou milost nebo se obžalováváme z nějakého špatného skutku nebo sdělujeme své starosti a prosíme v nich o radu. …. V rozmluvách máme mluvit a prosit podle rozjímané látky, totiž podle toho, zda se nacházíme v pokušeních nebo v útěchách, přejeme si tu či onu ctnost, chceme se dát k dispozici tím či oním způsobem, chceme v rozjímáních pociťovat bolest nebo radost Měli bychom zkrátka prosit o to, co si přejeme vzhledem k určitým věcem.

Duchovní cvičení č. 54, 199

Průvodce závěrem modlitby

V tuto chvíli můžete zakončit své rozjímání nějakou úvahou nebo poděkováním Bohu nebo tím, že si uděláte nějaké předsevzetí pro svůj návrat do běžného dne a života.