Jsme aktivními partnery v Božím díle
Každý den v tomto týdnu je o čem přemýšlet a za co se modlit: Shlíželi z nebe – Otec, Syn a Duch svatý – s láskou ke svému lidu. Viděli muže a ženy všech ras, barev, věku, vyznání, svatosti i hříchu. Věděli, že je lidstvu potřeba pomoci, a dlouho čekali, než nastal ten správný čas.
Boží Slovo, Boží Syn, narozený přede všemi věky, se stal jedním z nás. Zbytek příběhu známe. Jedna z osob Trojice se stala jednou z nás, abychom se jí mohli podobat. Ježíš, Syn věčného Otce, se narodil, žil a zemřel jako my. Zemřel krutě zavražděn a poté uložen do hrobu. Vstal však z mrtvých a nyní je Duch Ježíšův a Otcův od křtu živý v každém z nás.
Život Trojice se stává zcela běžným v lásce, péči a odpuštění, které si navzájem nabízíme. Je tam také ve způsobech, jakými se snažíme zlepšit život chudých, lidí v depresi a úzkostných. Je v tom, jak se snažíme dát mladé generaci nejlepší lekce lidskosti a víry a uvést ji do tohoto Božího tajemství. Jsme aktivními partnery v díle Boha, Otce, Syna a Ducha svatého v dnešním světě.
Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A
Přečtěte si více
Radost z lásky s vděčným srdcem
V létě se objeví nová krása a zahrady se rozzáří barvami. Otevírají se květy, rozvíjejí se listy a stromy se začínají plnit letním olistěním. Každý den přináší něco nového, zejména na trvalkových záhonech, a zahradník má opravdu napilno: krmí, zalévá, okopává, seká a ošetřuje trávník a potýká se s množstvím plevele a prudkým nárůstem života mezi zahradními škůdci, kteří si v hřejivé půdě našli své místo.
Pokud si zahradník nedá pozor, sotva si stihne všeho užít; je toho tolik, co musí udělat, aby udržel krok s letní hojností přírody. Důležité je najít si mezi jednotlivými úkoly čas na to, abychom si prostě sedli a žasli, vzali si na zahradu šálek čaje nebo chladivého letního nápoje a jen tak seděli a zírali a prožívali tu krásu a radost. Tyto měsíce s dlouhými, rušnými dny a vlahými večery jsou časem, kdy se můžeme naladit také na krásu našeho života a objevit radost, kterou přináší láska s vděčným srdcem.
Sr. Stanislaus Kennedy, RSC, The Sacred Heart Messenger, červenec 2024
Přečtěte si více
Modlete se, abyste se podobali Marii
Je-li květen měsícem úcty k Marii, možná bychom se mohli modlit, abychom se jí v srdci podobali a přiblížili se k jejímu učení, abychom se naučili vše vnímat optikou její lásky, moudrosti a pravdy. Naše slova, emoce, činy, přesvědčení a pocity se mohou naší vědomou volbou a s Boží pomocí vracet do jednoty se Zdrojem. Probouzet se každý den s milostí a pocitem pokoje, bezpečí, lásky a víry v srdci znamená žít ve světě novým odvážným a vznešeným způsobem. Mariina soucitná a expanzivní mateřská energie je nám k dispozici každý den a je nabízena každé/mu z nás, abychom mohli vytvářet novou Zemi v propojení s celým Božím stvořením.
Pokud dovolíme, aby tato vize v našem vědomí rostla, a to jak individuálně, tak kolektivně, možná se nám podaří uvolnit naše vzorce odcizování a místo toho přijmeme do srdce ducha naší svaté Matky, což nás povede domů k jednotě, celistvosti a bezpodmínečné lásce. To ať je naše modlitba k naší Matce Marii v tomto květnovém měsíci.
Andrea Hayes, The Sacred Heart Messenger, květen 2024
Přečtěte si více
Odpuštění vede k uzdravení
Hloubku křesťanství člověka lze měřit podle toho, do jaké míry je ochoten odpouštět. Odpuštění je jedním z nejhlubších projevů lásky. Odpuštění vede k uzdravení. Nosíme s sebou spoustu zátěže. Nosíme ji v neviditelném pytli a může nás tížit a unavovat. Nemáme vnitřní klid. Neseme si rány, jizvy, modřiny a zranění z minulosti, zášť, hněv a hořkost. Klíčem k uzdravení toho všeho je odpuštění. Odpusťte a závaží se rozplyne. Pusťte řetězy, které nás svazují. Řetězy kolem nás nemají žádný zámek, jen naše vlastní sevření. Pusťte je, odpusťte a ony spadnou. Neodpuštění, hořkost a touha po pomstě otravují duši a zvyšují úzkost a pocity deprese, zatímco odpuštění uzdravuje a osvobozuje. Je zdravé a prospěšné a přináší pokoj.
Kdo je ten, komu nechcete podat ruku? Pokud k někomu chováte v srdci nenávist, snažte se ji vykořenit. To se však snadněji řekne, než udělá. Důležité je aspoň se o to pokusit. Snažit se a nepřestávat se snažit odpouštět znamená být svatým. Nikdy se nepodobáme Bohu více, než když odpouštíme.
Terence Harrington OFM Cap, The Sacred Heart Messenger, duben 2024.
Přečtěte si více
Muž s děravým kbelíkem
Neodepisujte někoho jen proto, že nesplňuje vaše představy. V Božích očích mají všichni lidé svou hodnotu, „vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré“ (1 Tim 4,4). Čínský příběh vypráví o muži s děravým vědrem. Byl jeden muž, který nosil na tyči dva kbelíky, každý po jedné straně. Denně chodil ke studni a plnil obě vědra čerstvou vodou. Když přišel domů, jedno vědro bylo plné a druhé vědro bylo plné jen z poloviny. Plné vědro bylo samolibé a pyšné. Poloprázdné vědro se úzkostlivě omlouvalo, protože protékalo. ‚Neboj se, neboj se,‘ řekl muž. ‚Copak sis nevšimlo, že na tvé straně silnice rostou krásné divoké květiny? Když ti z vědra vytékala voda, tak jsi je každý den zaléval.“
Anne Marie Sweeney, The Sacred Heart Messenger, únor 2024
Nový oheň, který v nás vzplál
Velikonoce nám říkají, že Kristus nás přišel zachránit před naší malostí a slabostí. To je dar i výzva vzkříšení. Evangelia nám říkají, že učedníci byli jako společenství rozptýleni a zahanbeni, zlomeni a zmateni. Svým způsobem jsme na tom úplně stejně. Byli obnoveni k novému životu plnému poselství a poslání.
Vzkříšení je o uzdravení a obnově pošramocených a narušených vztahů mezi Bohem a lidmi, mezi sebou navzájem a nakonec i s prvky jedinečného daru stvoření, které jsme poškodili, či dokonce zničili.
Velikonoce nás posilují, inspirují a zapalují v nás nový oheň nadšení, abychom se naplnili pravdou evangelia a svědčili o trvalé přítomnosti vzkříšeného Krista mezi námi, nyní a už navždy.
Velikonoce jsou o tom, který zemřel opuštěný, „znetvořený“ (Iz 53,14) a vypadal jako mnozí zavržení a opuštění bezdomovci a vysídlení lidé, které dnes potkáváme. Pán nám nyní dělá společnost na našich osobních křížích, navzdory strohému tichu, v němž šeptáme nebo v úzkosti voláme: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 24,7).
I když se nám zdá, že Bůh mlčí a je vzdálený, Velikonoce nám říkají, že nejsme sami, ale že společně sdílíme vzkříšený život Páně.
John Cullen, The Sacred Heart Messenger, září 2023
Přečtěte si více
Ježíš vstal z mrtvých
Aleluja! Toto slovo budete během velikonoční doby, do které právě vstupujeme, slýchat často. Aleluja je hebrejské slovo, které znamená chvalte Hospodina. To nám něco říká o zaměření tohoto období, které se vyznačuje radostí a nadějí. Ježíš vstal z mrtvých a zve i nás do tohoto svého nového života. Velikonoční událost osvětluje naše životy jako jednotlivců i společenství a vyzývá nás, abychom byli světlem pro svět. Velikonoční období trvá od velikonoční vigilie do svátku Letnic, tedy dlouhých padesát dní. V tomto období si uvědomujeme znamení nového života kolem nás. Dny jsou delší a jasnější, ptáci zpívají, květiny kvetou. Nový život, který vyvěrá ze země, nám připomíná, že Bůh je zdrojem všeho života a dobra. Velikonoce jsou časem nových začátků.
Velikonoční poselství je určeno všem, ať už jsme v jakékoli situaci. Nikdy není pozdě začít znovu. Dobrou zprávou je, že Ježíš je s námi. Je přítomen, když se modlíme i když se snažíme modlit, když jsme šťastní i když se trápíme, v kráse našeho světa, který se stále stává novým, a v dobrotě a lásce, kterou sdílíme s druhými. Když procházíme tímto novým obdobím, otevíráme dveře a zveme vzkříšeného Ježíše, aby vstoupil.
Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: The Thyette a John Thyette, The New York: The New York, The New York, The New York, The New York, The New York, The New York, The New York.
Přečtěte si více
Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili
Díky, Tomáši, za vnesení upřímnosti do naší víry! Tomáš nepředstíral, že je lepší, než je. Začal tím, že chtěl důkaz, a skončil tím, že se radoval z víry. Je patronem přechodů a kroků ve víře. Víra je cesta. Je světcem víry v naší době. Společenství bylo místem, kde našel víru, protože ji ztratil, když se snažil jít sám. Pak se vrátil do společenství víry a vydal se na životní cestu, která ho dovedla až k mučednické smrti v Indii.
Krista našel také v tom, že se chtěl dotknout jeho ran. Boha nacházíme, když vstupujeme do jeho ran v ranách našeho světa. Ve společenství víry církve si můžeme uchovat svou víru. I naše víra zde roste. Tomáš hledal víru tím, že se chtěl dotknout Ježíšových ran. Když ho k tomu Ježíš vyzval, zjistil, že to nepotřebuje. Víru nakonec našel v přítomnosti zraněného Krista, tam objevil svou víru v Kristovo oslavení.
My můžeme udělat totéž. To, co bylo řečeno Tomášovi, je řečeno nám všem: „Věříš, protože jsi uviděl. Blahoslavení ti, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“
Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A
Přečtěte si více
Skutečnost vzkříšení
Není snadné věřit ve vzkříšení. Není náhodou, že téměř u všech zjevení se objevuje nevíra a pochybnosti, a to i mezi lidmi, kteří Ježíše dobře znali. Zároveň tito váhaví svědkové jdou zvěstovat jeho vzkříšení.
To je možná nejpádnější důkaz skutečnosti vzkříšení. Ježíšovi učedníci byli traumatizováni potupným selháním, kterým se ukázalo být Ježíšovo (i jejich vlastní) životní dílo. Rozutekli se na všechny strany. Krátce nato se stejní lidé chystají s nepředstavitelnou vášní hlásat, že jejich hrdina je Spasitelem všech lidí. Jeho smrt na kříži už neskrývají. Nyní ji budou hlásat téměř s pýchou. Mezi oběma okamžiky musí zažít něco ještě otřesnějšího a dramatičtějšího než katastrofu Ježíšova ukřižování: jeho vzkříšení.
Nicolaas Sintobin SJ, Existoval Ježíš skutečně? a 51 dalších otázek
Přečtěte si více
Tváří v tvář temnotě
Všichni občas zažíváme v životě temnotu. Právě tváří v tvář temnotě a prázdnotě však můžeme spatřit to, že naše problémy, i když se někdy zdají být velké nebo rozsáhlé, nikdy nejsou celým naším příběhem. Zpomalení, modlitba a rozjímání mě přivedlo nepřivedou na místo hrůzy a zkázy, ale na místo uzdravení. Na místo setkání s realitou, setkání s Bohem.
Na Bílou sobotu každoročně nastává ticho a temný a prázdný hrob volá na ty, kdo se bojí, že je konec všemu: „Pojďte, podívejte se!“ A já už chápu, proč museli jít až ke hrobu. Ježíš nás učí, že všichni musíme jít až ke hrobu – na temná a prázdná místa – ať už jsou jakkoli děsivá. Proč nás tam volá? Protože až tam přijdeme a až se podíváme tváří v tvář tmě, uvidíme, že tam vůbec není tma. Přichází odtamtud nádherné světlo. Problémy, dokonce ani smrt, nejsou koncem. Vždycky je tu příslib tří dnů, že přijde vzkříšení.
Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess (Vymanit se ze zmatku)
Přečtěte si více