Svatý Ignác z Loyoly

Naše každodenní modlitba v Posvátném prostoru vychází z tradice ignaciánské spirituality. Tak se označuje duchovní tradice svatého Ignáce Loyoly, Baska narozeného koncem 15. století, který ve svém životě prošel radikálním obrácením. Ignác byl zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů.

Ignác Loyola („Íñigo“) se narodil v roce 1491 jako jedno ze 13 dětí rodičům z drobné šlechty v městečku Azpeitia v Loyole v Baskicku ve Španělsku. Byl to světák a udatný rytíř známý svou ješitností a ctižádostí. Příležitost k obrácení se mu naskytla, když sloužil navarrskému králi v bitvě u Pamplony proti přesile francouzské armády. Přestože Pamplonu nebylo možné ubránit před mohutnou přesilou Francouzů, Ignác přesvědčil posádku, aby se nevzdávala. V boji byl zraněn dělovou koulí, která mu roztříštila nohu i život. Mnoho měsíců se zotavoval na rodinném zámku v Loyole a během této doby prošel radikálním obrácením.

Aby si během dlouhých hodin rekonvalescence ukrátil čas, četl si knihy, které tehdy byly v domě k dispozici. Nebyla to jeho oblíbená literatura fikce a fantasy, ale Životy svatých a Život Krista. Mnoho hodin čtení a přemýšlení ho vedlo k hlubokým duchovním zážitkům. Ignác si všiml, jak reaguje na to, co čte, a že četba Životů svatých a Krista v něm vyvolává pocity trvalé radosti a pokoje (které začal nazývat „útěchou“). Všiml si také, že čtení světských románů, které ho dříve bavily, ho na chvíli uspokojovalo, ale nakonec v něm zanechávalo pocit prázdnoty (který začal nazývat „neútěchou“). Cítil, že to jsou Boží nápovědy, které mu ukazují, co si Bůh přeje a jakým směrem se má ubírat.

Jakmile se Ignác uzdravil, odešel z rodinného domu v Loyole na Montserrat a do Manresy a zanechal také rytířského způsobu života. Začal nový život poutníka, život plný hluboké modlitby, rozjímání a konání prostých skutků laskavosti. Po několika letech na cestách po Evropě strávil jedenáct let v Paříži studiem humanitních věd a teologie (v letech 1524-1535). Kolem Ignáce se v roce 1534 v Paříži utvořila skupina přátel, z nichž později vzešel řád Tovaryšstva Ježíšova. Ve 46 letech byl Ignác vysvěcen na kněze. Stal se prvním představeným jezuitského řádu. Zemřel v Římě 31. července 1556 ve věku 64 let.

Duchovní cvičení
Ignác se ladil na Boží přání pro svůj život tím, že rozvíjel svůj vztah s Bohem prostřednictvím neustálé modlitby. Když se každý den v modlitbě vracel k tomu, co prožíval, snažil se „nacházet Boha ve všech věcech“. Hodně času strávil modlitbou a rozjímáním a mnohé své postřehy a úvahy si zaznamenával. Tak vznikla knížka, kterou nazýváme Duchovní cvičení. Stala jednou z nejdůležitějších a nejvlivnějších knih o spiritualitě a i po 500 letech ji lidé s užitkem používají.

Duchovní cvičení nabízejí lidem mnoho forem modlitby, které jim pomáhají rozvíjet vztah s Bohem a dosáhnout kontemplativního prožívání života. Jednou z forem modlitby, která byla pro Ignáce zásadní, je modlitba examen. Jedná se o způsob modlitby, který lidem pomáhá rozvíjet citlivost k tomu, aby si všímali, kde se v každodenních střípcích jejich života projevuje Bůh – v různých událostech, zápasech, radostech atd. Duchovní cvičení napsal Ignác ještě jako laik a vycházejí z každodenních problémů obyčejného člověka. Ignác si všímal Božích doteků v každodenním životě a ukazuje nám, jak i my můžeme vnímat a zažívat Boží přítomnost.