Příchuť evangelia

V říjnu jsme zváni, abychom zkoumali, jak můžeme být Kristovými misionářskými učedníky, kteří roznášejí poselství víry, naděje a lásky. Jinými slovy: aby náš život měl „příchuť evangelia“. Evangelia nabízejí plán cesty pro všechny, kdo se považují za Kristovy následovníky. Máme „chuť“ na Boha, schopnost vnímat Boží přítomnost ve světě a Boží dobrotu ve všech lidech, které potkáváme? Milovat tak, jak miloval Ježíš, mít „příchuť evangelia“, znamená vidět každého člověka očima našeho milujícího Boha a chovat se k němu tak, jak to dělal Ježíš, s bezprostředním a velkorysým přijetím. Všimneme si zejména toho, že Ježíš je vždy na straně těch, kteří jsou na okraji společnosti, těch, které chce společnost odsoudit.

Excerpted from The Sacred Heart Messenger, October 2021, Jane Mellett and Tríona Doherty

Přečtěte si více

Jak je důležité říkat ano

Dobré věci často vycházejí z pozitivního „ano“ přístupu k životu, z přístupu „dokážu to“. Součástí růstu v moudrosti, k němuž jsme v životě pozváni, je umět rozlišovat mezi tím, čemu je třeba říci „ano“, a tím, čemu je třeba říci „ne“.

V naší křesťanské tradici uznáváme a vyzdvihujeme Mariino „ano“. Řekla Bohu „ano“ a její jediná otázka zněla: „Jak se to stane?“ Žádné předběžné podmínky, žádné starosti, žádné smlouvání, žádné sebeprosazování. K životu přistupovala s postojem „ano“, a jaký to byl život!

Excerpted from Emerging from the Mess by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (p. 64)

Přečtěte si více

Život jako dar

Proč tak často nevnímáme všechno, co dostáváme, jako dary? Proč se tak snadno chováme k druhým špatně, jako by jejich láska, blízkost a pomoc byly samozřejmé? Domnívám se, že toto selhání pohledu je způsob, jak se vyhnout zranitelnosti lásky: Ať už se zamilujeme do člověka, do společenství lidí, do práce nebo do způsobu života, láska nás činí zranitelnými. Zamilovat se je hrozivé, a ještě hrozivější je, když poznám, že druhá osoba není moje, ale Boží. Ani ten nejvěrnější manželský partner není navždy můj, protože je možné, že zemře dříve než já. Moje sladké batole vyroste a bude mít samostatný život. Můj nejlepší přítel se může odstěhovat. Když se zbavíme toho, co si myslíme, že nám patří, a místo toho se zaměříme na sebe jako na příjemce nezasloužených darů, budeme snáze odpouštět. Vztahy přestanou být o tom, co nám někdo dluží. Spíše se stanou interakcemi, které jsou svobodně nabízeny a svobodně dávány. To nás osvobozuje k odpuštění.

Excerpted from The Ignatian Guide to Forgiveness by Marina Berzins McCoy (p.60)

Přečtěte si více

Srdce, rozum a vůle

Při hledání toho, co je skutečně důležité, se doplňují naše srdce a rozum, a i vůle má v tom hraje svou roli. Rozlišování předpokládá celkovou rovnováhu mezi těmito třemi lidskými schopnostmi.

Zkušenost ukazuje, že ne každý příjemný pocit je spolehlivým ukazatelem. Naopak se ukazuje, že nepříjemné pocity mohou někdy ukazovat cestu k většímu štěstí. Co uděláte, když se ocitnete v krizi a komíháte od jednoho pocitu k druhému a zase zpět? Je rozlišování něčím, co se praktikuje pouze ve velkých životních situacích? Nebo je to něco, co můžete dělat i v každodenním životě? Co děláte, když se neshodnete se svými blízkými na určitém problému, a přesto musíte dospět k rozhodnutí? Jak můžete jako rodič pomoci svému dítěti rozlišovat? Dokážete rozlišovat, když máte pochybnosti?

Excerpted from Trust Your Feelings by Nikolaas Sintobin SJ (p.11)

Přečtěte si více

Pomalé Boží dílo

Dobrou zprávou je, že v každém z nás přebývá Duch svatý a všichni jsme poutníci na cestě k Bohu. Duch neustále působí v našich životech a každá naše zkušenost je příležitostí k růstu a k prohloubení života. Problémem však může být, že někdy nepoznáme, že „Bůh k nám přichází převlečený za náš život“ (Richard Rohr), a nedokážeme uvěřit, že by naše zkušenost mohla být místem setkání s Bohem, které má smysl.

Často se také setkáváme s nesmírně náročnými situacemi nemoci, utrpení a ztráty, které se zpočátku zdají být příliš hrozné a strastiplné na to, aby měly nějaký smysl. Najít Boha v chaotických momentech našeho života je někdy nesmírně náročné. Mnozí raději utíkají do sterilizovaných, blažených a „svatých“ prožitků, které jsou daleko od každodenního shonu kolem nás. Zůstává nám náročný úkol věřit, že Bůh je s námi a že sice nezpůsobuje životní chaos a nepředvídatelnost, ale mocně působí ve prospěch našeho utváření a formování prostřednictvím těchto zkušeností.

Excerpted from Discover God Daily by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (p.6)

Přečtěte si více

Jak se vypořádat s chybami

V evangeliích najdeme mnoho případů, kdy Ježíš, když se setkal s nedokonalostmi lidí kolem sebe, jim projevil milosrdenství a soucit a chtěl, aby se dotyčný člověk poučil ze svých chyb a dospěl k lepšímu způsobu bytí. Jinými a modernějšími slovy, byl k nim shovívavý a hleděl na ně laskavě.

Žádný den není dokonalý. Žádný člověk není dokonalý. Chyby a selhání jsou součástí naší cesty. Mnohem více rosteme a učíme, když je k nám někdo shovívavý a dívá se na nás laskavě, než když nás odsuzuje a zavírá před námi oči.

Převzato z Emerging form the Mess by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (str. 30-31)

Přečtěte si více

Proměněné rány a služba

Na základě své zkušenosti s odpuštěním těm, kteří mi ublížili, jsem se naučil, že rány někdy zůstávají ve mně, ale v proměněné podobě, stejně jako Ježíšovy uzdravené rány. Ale strach už není jen připomínkou minulé bolesti. Proměněné a zahojené rány se mohou stát jakýmsi otevřením soucitného vztahu s druhými, pokud jim to dovolíme. Rachel Remenová v eseji o službě říká: „Když sloužíme, nesloužíme svými silami, ale sami sebou a čerpáme ze všech svých zkušeností. Naše omezení slouží, naše zranění slouží, dokonce i naše temnota může sloužit. Moje bolest je zdrojem mého soucitu; moje zranění je klíčem k mé empatii.“ Ježíšovy rány nám dávají víc než jen víru ve vzkříšení. Můžeme si vzít příklad z Ježíše a jeho ochoty nechat se dotknout svých ran způsobem, který nám pomůže rozvíjet vztahy s druhými a přinášet uzdravení i jim.

Převzato z Ignácův průvodce odpuštěním Marina Berzins McCoy (str. 90-91)

Přečtěte si více

Mistrovské dílo stvoření

Vědecké poznatky o vesmíru k nám přicházejí stále rychleji. Naše generace je obdařena poznatky o historii a struktuře stvoření, které byly našim předchůdcům skryty. Toto nové poznání nám pomáhá porozumět Božímu uměleckému dílu, správně ho ocenit a s láskou se vztahovat k jeho tvůrci. Stvoření je Božím sebezjevením a my se z něj máme co učit. Pak se můžeme účinněji podílet na spoluvytváření a obnově božského mistrovského díla.

Převzato z Posvátný prostor Společník od irských jezuitů (str. 67)

Přečtěte si více

K čemu nám dnes může být Ignác z Loyoly?

Ignác nám nabízí užitečné a praktické návody, jak se vyznat ve svých emocích, abychom mohli žít naplno a co nejlépe využít mnoha darů, které nám byly dány. Povzbuzuje nás, abychom objevili, kdo skutečně jsme a co od života skutečně chceme. Chce, abychom slovy básníka Walta Whitmana „tkali píseň sebe sama“. Ignác si uvědomuje, kolik toho dostáváme z rukou milujícího Boha skrze okolnosti života, a vede nás k tomu, abychom se zamýšleli nad nejvhodnějšími způsoby, jak Bohu vrátit část toho, co jsme dostali, tím, že pomůžeme těm, kdo jdou s námi na cestě životem, zvláště těm, kteří jsou unavení a zesláblí.

Převzato z Cesty k rozhodnutí, s Ignácem z Loyoly od Jima Mahera SJ (str. 8)

Přečtěte si více