Buďte v klidu, zastavte se a dýchejte

Není náhodou, že Ježíš stráví na poušti čtyřicet dní; jedná se o zcela konkrétní biblickou časovou jednotku. Připomíná čtyřicetileté putování Izraelitů pouští, než dorazili do zaslíbené země; čtyřicet dní trvala velká potopa; Mojžíš se čtyřicet dní postil na poušti u hory Sinaj (Dt 9,18), stejně jako Eliáš u hory Horeb (1 Kr 19,8). Jsme v dobré společnosti, když vstupujeme na poušť, na místo, kde se zjevuje Bůh. Během postní doby je pro nás dobré vymanit se z běžného života, ztišit se a zastavit se a nadechnout. Nemusíme se toho bát, protože evangelium nám ukazuje, že čas strávený na poušti je veden Duchem a nejsme v něm sami.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více

Důvěra v Boha

Existuje inspirativní pasáž z knihy Abakuk, kde autor popisuje postoj člověka, kterému se zhroutil svět – přišel o živobytí a příjem, o všechno! Jejich svět se ocitl na dně, jak se to denně stává nesčetným lidem, zejména ve válečných oblastech a v mnoha dalších oblastech života. Přesto může autor, který čelí takové obrovské pohromě, říci: „Přesto se budu radovat v Hospodinu / a jásat v Bohu, svém zachránci / Hospodin, můj Bůh, je má síla“ (Abakuk 3,18-19). To je jen jeden z mimořádných projevů důvěry v Boha, které najdeme v celé Bibli. Právě taková víra je obsažena ve slovech ‚Věřím v Boha‘. V takových chvílích mnozí z nás možná nejsou schopni takový čin důvěry učinit, protože se zdá, že odporuje všem předpokladům. Jednoduše se necháme nést modlitební důvěrou našeho společenství věřících, jako bychom byli černými pasažéry na jejich modlitbách. Zkušenost také potvrzuje, že lidé s hlubokou důvěřivou vírou jsou podporováni svým přesvědčením, že na Boha se lze spolehnout zejména v těžkých chvílích, protože Bible nás ujišťuje, že Bůh je na straně lidí se zlomeným srdcem.

Jim Maher SJ, Reimagining Religion: S.: Jezuitská vize

Přečtěte si více

navázat bližší vztah s Bohem

Rozjímání o životní cestě nás vybízí k tomu, abychom ocenili své dary i oblasti, v nichž se potýkáme s problémy, a mohli tak růst v otevřenosti vůči Pánu a jeho cestě. Během pobytu na poušti se vyvolený lid změnil ve vztahu k Bohu, k Mojžíšovi i k sobě navzájem. Někdy byly tyto změny pozitivní, ale jindy tomu tak nebylo. Přikázání je učila o Bohu lásky, který je povolal do opravdového vztahu s Bohem i mezi sebou navzájem. Připomínala jim, že Bůh je jim blízko, že se o ně zajímá a že je jim oddán. Jejich představa o Bohu se změnila, stejně jako jejich vztah k Bohu. Smlouva z nich učinila lid, který byl s Hospodinem spojen zvláštním způsobem. Jejich vztahy měl řídit zákon lásky. Ten je sice někdy vedl, ale jindy se vydali vlastní cestou, dokonce si vytvořili falešné bohy a uctívali je. Někdy převládly sobecké zájmy a ztratila se širší vize. Podobně jsme stvořeni k Božímu obrazu s potenciálem růstu. Jako lidé Nové smlouvy jsme získali zvláštní důstojnost a jsme pozváni k užšímu vztahu s Bohem. Náš obraz Boha i sebe sama může projít změnou. Růstem v sebepoznání můžeme rozšiřovat svobodu, kterou máme, abychom odpovídali Pánu a žili podle přikázání lásky. Můžeme se však také vydat vlastní cestou, hledat a uctívat falešné bohy. Rozhodnutí, která činíme, mají důsledky pro náš vztah s Pánem i mezi námi navzájem. Když se zamyslíme nad svou zkušeností a poučíme se z ní, otevře se nám cesta ke změně a věrnějšímu životu v pravdě, kterou nám Pán zjevuje.

Převzato z knihy See God Act: Michael Drennan SJ: Služba duchovního vedení.

Přečtěte si více

Situace se příliš nezměnila

Jsem si jistý, že Noe by dnes svou archu nikdy nedokončil. Než by začal stavět, potopa by ho už dávno přešla. Existuje tolik pravidel a předpisů, kterými se řídí i ty nejjednodušší úkoly. Je třeba vyplnit hory papírů, vyplnit formuláře, získat povolení a dosáhnout norem.

Musel by vyplnit prohlášení o dopadu na životní prostředí, dát stavebnímu úřadu vědět, že vytváří dočasnou stavbu, projít auditem bezpečnosti a ochrany zdraví, dát finančnímu úřadu vědět, odkud má peníze, pro případ, že by je pral, a musel by zajistit, aby všechny organizace na ochranu práv zvířat byly spokojené s ubytováním, které chce zvířatům poskytnout.

Svět se stal velmi komplikovaným místem. Někteří z nás mohou snít o idylickém, jednoduchém životě, kde lze vše dělat s lehkostí a základní kamarádskou atmosférou, ale tento sen se stále více vzdaluje. Svět jako by byl stvořen k tomu, aby ničil iniciativu a udržoval status quo. Když se nad tím zamyslíme, není to nic nového. Jsem si jistý, že Noe měl ve své době ekvivalentní problémy. Jistě, Ježíš byl také vůdce a byl to status quo, kdo ho nechal ukřižovat.

Výňatek z knihy Alan Hilliard: 40 úvah pro křehkou Zemi.

Přečtěte si více

Zdroj lásky

Únor má mnoho témat, počínaje svatou Brigitou a konče možností přestupného roku. Uprostřed toho všeho je svátek svatého Valentýna. V rané církvi bylo mnoho Valentýnů. První Valentýn, který je možná původním svatým Valentýnem, zemřel kolem roku 270 n. l. za to, že údajně oslavoval sňatky prvních křesťanů, což bylo zákonem zakázáno.

Když se oslavuje láska, někdy se ptáme, co se oslavuje. Je to pomíjivý, prchavý okamžik citové extáze? Nebo je to bolest ze ztráty? Nebo oslavujeme něco, co je věčné, radostné a co se nedá popsat slovy?

Výchozím bodem může být pojmenování zdroje lásky – můžeme si myslet, že my jsme zdrojem naší lásky. Nebo se můžeme ptát, zda láska pochází odjinud? Pokud láska pochází odjinud než od nás, pak na nás nezávisí. Láska odjinud může být mou silou a oporou v aktu milování a bytí milovaným. Může nám také napovědět, jak tuto lásku napravit. Naše křesťanská víra nám dává k dispozici příběh Ježíše z Nazareta, který nás učí, jak do našeho příběhu lásky vplést odpuštění, oběť, podporu, péči, vzpomínku a uzdravení.

„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je od Boha, a kdo miluje, narodil se z Boha a zná Boha“ (1 Jan 4,7). Když tomu věříme, víme, že milování nezávisí na nás, ale na zdroji toho všeho.

Převzato z The Sacred Heart Messenger, Alan Hilliard, únor 2021

Přečtěte si více

Posezení s Bohem

Někdy se lidé nemodlí, protože mají pocit, že toho nejsou hodni. Myslí si, že to není pro ně. Zmíníme-li slovo „rozjímání“, utečou o míli dál. Myslí si, že je to pro mnichy a lidi, kteří mají nejrůznější kvalifikace. Modlitba a kontemplace nejsou nic jiného než pouhé „sezení s Bohem“.
Svět, ve kterém žijeme, může být velmi rozptylující. Všechno se rozbíjí nebo trhá na kusy, důležité pojmy se tříští na malé kousky. Modlitba, a zvláště kontemplace, umožňuje vstoupit do Božího srdce a vědět, že tento svět bije jako jeden celek a že ve světě panuje harmonie. Jste víc než rozbité kousky a jednotlivé části. Abyste byli v klidu, musíte vidět celek, získat obraz celku a získat smysl pro celek. Toho vám pomůže dosáhnout modlitba a rozjímání.
Zjistil jsem, že když se ráno modlím, vycházím do dne s větším smyslem pro věc. Nepohrávám si jen s malými kousky a nesnažím se je chaoticky poskládat dohromady.

Alan Hilliard, Ponoření do života: 40 úvah pro křehkou Zemi

Přečtěte si více

Důvěra v Boha

Starosti jsou příčinou mnoha světových problémů a pro nás jako jednotlivce mohou být varovným znamením, že v tu chvíli Bůh není v našem životě na prvním místě.
Den plný starostí nás může unavit a vyčerpat víc než den tvrdé práce. Nic nespotřebovává naši energii více než starosti. A přitom jimi jen ztrácíme čas, jsou zbytečné. Starosti mohou poškodit naše zdraví. Mohou nám zvýšit krevní tlak, způsobit deprese, zvýšit hladinu stresu a způsobit bezesné noci. Mohou být pomalým zabijákem.
Neexistuje žádná pilulka, kterou byste si mohli vzít, abyste si přestali dělat starosti; žádný seminář, kniha nebo CD vás od starostí neosvobodí. Jedinou odpovědí je předat kontrolu nad svým životem Bohu. Důvěřujte mu. Přenechte zítřek Bohu. Nepřekračujte řeku, dokud nejste u ní. Neotvírejte deštník, dokud nezačne pršet.
Předejte Bohu všechno: sebe, své problémy, plány i zdraví, prostě všechno. Odevzdejte se mu a přenechte se mu. Vaše budoucnost je v Božích rukou a v Božích rukou jste v bezpečí. Důvěřujte mu a vše bude v pořádku. Snadněji se to řekne, než udělá. Může to trvat dlouho. Ale funguje to.

Terence Harrington OFMCap, převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, prosinec 2023

Přečtěte si více

Bůh nás doprovází i ve chvílích strachu

Když jsem v cizím městě chtěla přejít ulici, řekli mi, abych se připojila k někomu z místních lidí, že se ním budu cítit bezpečněji. Jinak jsem se ve městě s ulicemi přeplněnými auty hrozně bála. Tehdejší strach jsem překonala s pomocí druhého člověka, někoho, kdo mi pomohl přejít.
Mnoho našich strachů se rozpustí, pokud je sdílíme; nezmizí sice úplně okamžitě, ale budou jiné. Můžeme si v tom navzájem pomáhat, protože každý z nás má někdy strach, stejně jako měli (a stále mají) lidé strach z COVIDu. Při ztrátě blízké osoby máme strach z toho, že budeme osamělí, že zůstaneme sami. Stejně se bojí i lidé ve vyšším věku. Každý z nás má takové obavy a můžeme je vnést do svého vztahu s Bohem. Takový byl i Jób ve Starém zákoně. Bál se dokonce, že ztratí svého Boha, ale tím, že byl k Bohu upřímný, dokázal se svým strachem žít. Ježíš se bál v Getsemanské zahradě, ale později s důvěrou ve svého Otce šel na smrt beze strachu.
Kéž nám Bůh požehná radostí z toho, že s ním kráčíme, provází nás ve chvílích strachu a pomáhá nám žít svůj život s důvěrou a jistotou. Ježíš v evangeliu říká: „Nebojte se. Já jsem s vámi. Pojď, následuj mě.“ Naše modlitba může být: „Pane, pomoz mi věřit, že se nemůže stát nic, čemu bychom ty a já společně nemohli čelit a co bychom spolu nemohli překonat.“

Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, červenec 2023

Přečtěte si více

Hvězda, která nás vede

Často se modlíme: „Srdce Ježíšovo, učiň naše srdce podobnými svým. Modlíme se, abychom měli stejně velké srdce jako Ježíš v soucitu a péči o celé stvoření.
Herodesův bůh v příběhu o mudrcích je maličký, stvořený k Herodesovu obrazu a podobě. Jeho bůh je stejně malý jako jeho vliv, který nevydržel, a stejně malý jako drahokam v jeho koruně. Udělal si Boha tak maličkého, jako je dosah jeho srdce, které hledalo u druhých jen to, co může dostat, a ne to, co může dát. Jeho touha po moci je tak silná, že zabíjí i maličké děti, které by ho mohly ohrozit. Kousek z něj chtěl později v životě vidět a slyšet Ježíše, ale jen proto, aby ho odsoudil.
Bůh mudrců byl velký bůh! Dost velký na to, aby přivedl mudrce na dlouhou cestu do Betléma. Šli za hvězdou lásky, dobra, víry, odvahy, vytrvalosti a spravedlnosti, vedeni hvězdou, jejíž světlo, světlo Boží, nikdy neselhává. Jejich Bůh byl dost velký na to, aby ho poznali v malém dítěti. Hledali a našli to, co hledali, i když si možná nebyli jisti, co najdou.
Hvězda, která nás vede, je hvězdou lásky a otázek, radostí a strastí naší životní cesty. Žije v srdcích všech, které potkáváme. Stejně jako svatý František z Assisi nevidíme v davu lidí dav, ale lásku a Boží obraz znásobený ve všech. Jeho Bůh byl široký a stejně jako Ježíš i jeho péče o Boží svět směřovala ke každému člověku, kterého Bůh stvořil, ke každému stéblu trávy a ke všemu, co má život.

Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, leden 2023

Přečtěte si více

Největší dar

Silvano Fausti SJ napsal verzi vánočního příběhu, která je oblíbená na italských základních školách. Káleb byl oné svaté noci nejchudším z pastýřů poblíž Betléma. Měl jen dvě ovce. Když se pastýřům zjevil anděl a řekl jim, aby šli do města a našli Spasitele v jeslích v jeskyni, rychle sebrali nějaké dary, co bylo po ruce. Jeden přinesl kuře, druhý čerstvě upečený chléb a další košík ovoce. Káleb je následoval, ale protože byl chudý, neměl žádný dar, který by mohl přinést.

Když pastýři dorazili k jeskyni, vešli dovnitř, každý nesl svůj dar a poklekli před Ježíšem. Brzy přišli další lidé a každý přinesl nějaký dar na počest posvátného dítěte. Caleb zůstal stát opodál, příliš rozpačitý, než aby se na místo činu vydal s prázdnýma rukama.

Maria a Josef se cítili návštěvníky ohromeni. Bylo pro ně obtížné zvládnout dav a všechny ty užitečné dárky, zvláště když Ježíše držela i Marie. Když si všimla, že Caleb stojí opodál s prázdnýma rukama a smutným výrazem, požádala ho, aby přišel blíž, a pak mu dala dítě do náruče, zatímco ona upravovala dárky. Calebovy ruce už nebyly prázdné. Ve skutečnosti měli v rukou největší dar ze všech.

I když o Vánocích nemáme nic nebo jen málo, co bychom mohli Pánu nabídnout, může být tato chudoba sama o sobě dostatečným darem pro přijetí Božího Syna.

Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, prosinec 2023

Přečtěte si více