Pomalé Boží dílo

Dobrou zprávou je, že v každém z nás přebývá Duch svatý a všichni jsme poutníci na cestě k Bohu. Duch neustále působí v našich životech a každá naše zkušenost je příležitostí k růstu a k prohloubení života. Problémem však může být, že někdy nepoznáme, že „Bůh k nám přichází převlečený za náš život“ (Richard Rohr), a nedokážeme uvěřit, že by naše zkušenost mohla být místem setkání s Bohem, které má smysl.

Často se také setkáváme s nesmírně náročnými situacemi nemoci, utrpení a ztráty, které se zpočátku zdají být příliš hrozné a strastiplné na to, aby měly nějaký smysl. Najít Boha v chaotických momentech našeho života je někdy nesmírně náročné. Mnozí raději utíkají do sterilizovaných, blažených a „svatých“ prožitků, které jsou daleko od každodenního shonu kolem nás. Zůstává nám náročný úkol věřit, že Bůh je s námi a že sice nezpůsobuje životní chaos a nepředvídatelnost, ale mocně působí ve prospěch našeho utváření a formování prostřednictvím těchto zkušeností.

Excerpted from Discover God Daily by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (p.6)

Přečtěte si více

Jak se vypořádat s chybami

V evangeliích najdeme mnoho případů, kdy Ježíš, když se setkal s nedokonalostmi lidí kolem sebe, jim projevil milosrdenství a soucit a chtěl, aby se dotyčný člověk poučil ze svých chyb a dospěl k lepšímu způsobu bytí. Jinými a modernějšími slovy, byl k nim shovívavý a hleděl na ně laskavě.

Žádný den není dokonalý. Žádný člověk není dokonalý. Chyby a selhání jsou součástí naší cesty. Mnohem více rosteme a učíme, když je k nám někdo shovívavý a dívá se na nás laskavě, než když nás odsuzuje a zavírá před námi oči.

Převzato z Emerging form the Mess by Brendan McManus SJ and Jim Deeds (str. 30-31)

Přečtěte si více

Proměněné rány a služba

Na základě své zkušenosti s odpuštěním těm, kteří mi ublížili, jsem se naučil, že rány někdy zůstávají ve mně, ale v proměněné podobě, stejně jako Ježíšovy uzdravené rány. Ale strach už není jen připomínkou minulé bolesti. Proměněné a zahojené rány se mohou stát jakýmsi otevřením soucitného vztahu s druhými, pokud jim to dovolíme. Rachel Remenová v eseji o službě říká: „Když sloužíme, nesloužíme svými silami, ale sami sebou a čerpáme ze všech svých zkušeností. Naše omezení slouží, naše zranění slouží, dokonce i naše temnota může sloužit. Moje bolest je zdrojem mého soucitu; moje zranění je klíčem k mé empatii.“ Ježíšovy rány nám dávají víc než jen víru ve vzkříšení. Můžeme si vzít příklad z Ježíše a jeho ochoty nechat se dotknout svých ran způsobem, který nám pomůže rozvíjet vztahy s druhými a přinášet uzdravení i jim.

Převzato z Ignácův průvodce odpuštěním Marina Berzins McCoy (str. 90-91)

Přečtěte si více

Mistrovské dílo stvoření

Vědecké poznatky o vesmíru k nám přicházejí stále rychleji. Naše generace je obdařena poznatky o historii a struktuře stvoření, které byly našim předchůdcům skryty. Toto nové poznání nám pomáhá porozumět Božímu uměleckému dílu, správně ho ocenit a s láskou se vztahovat k jeho tvůrci. Stvoření je Božím sebezjevením a my se z něj máme co učit. Pak se můžeme účinněji podílet na spoluvytváření a obnově božského mistrovského díla.

Převzato z Posvátný prostor Společník od irských jezuitů (str. 67)

Přečtěte si více

K čemu nám dnes může být Ignác z Loyoly?

Ignác nám nabízí užitečné a praktické návody, jak se vyznat ve svých emocích, abychom mohli žít naplno a co nejlépe využít mnoha darů, které nám byly dány. Povzbuzuje nás, abychom objevili, kdo skutečně jsme a co od života skutečně chceme. Chce, abychom slovy básníka Walta Whitmana „tkali píseň sebe sama“. Ignác si uvědomuje, kolik toho dostáváme z rukou milujícího Boha skrze okolnosti života, a vede nás k tomu, abychom se zamýšleli nad nejvhodnějšími způsoby, jak Bohu vrátit část toho, co jsme dostali, tím, že pomůžeme těm, kdo jdou s námi na cestě životem, zvláště těm, kteří jsou unavení a zesláblí.

Převzato z Cesty k rozhodnutí, s Ignácem z Loyoly od Jima Mahera SJ (str. 8)

Přečtěte si více