Průvodce k Vnitřní svobodě

Co je to vnitřní svoboda?

Jde o to, abychom si uvědomili dar svobodné vůle, který nám Bůh dal, a nabídli mu tento dar zpět, což nám umožní sladit naši vůli s Boží vůli pro nás a být během modlitby jeho vůli otevřeni.

Praktické provedení:

Prosba o vnitřní svobodu

Modlitba za vnitřní svobodu nám pomáhá otevřít se Bohu a dát se mu k dispozici. Svatý Ignác chápe tuto „přípravnou modlitbu“ jako prosbu o „milost, aby všechny mé úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke chvále a službě božské Velebnosti.“(Duchovní cvičení, č. 46) Můžete ji zkusit vyjádřit například těmito slovy:

Pane, toužím dobře se připravit na toto rozjímání.
Chci být celou svou bytostí připravený/á, pozorný/á a otevřený/á vůči tobě.
Pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly.
Je ve mně tolik protichůdných přání a tužeb.
Zabývám se věcmi, na kterých tak doopravdy nezáleží a které jsou pomíjivé.
Vím, že když ti dám své srdce,
pak budu ve všem svém konání s tebou.

Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se snažím,
ve všech setkáních, myšlenkách, ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby
kéž svěřuji svůj život do tvých rukou.
Pane, jsem tvůj/tvá. Udělej ze mne, co ty chceš. Amen.

Průvodce vědomím prožitých chvil

Co je to?

Tato modlitba je podobná modlitbě examen, která je součástí ignaciánské tradice a spočívá v tom, že se ohlédnete za uplynulými 24 hodinami, abyste zjistili, kde ve vašem životě působil Bůh. Můžeme se podívat jak na okamžiky „útěchy“, kdy jsme pocítili Boží lásku, milost a milosrdenství, tak i na okamžiky „neútěchy“, kdy jsme možná Boží přítomnost neprožívali nebo jsme se od Boha a od lásky nějakým způsobem odvrátili, selhali jsme. Děkujeme Bohu za to, co bylo dobré, a prosíme ho o milosrdenství a odpuštění toho, co bylo těžké nebo kde jsme selhali.

Praxe:

Úvod do zpytování vědomí

Je-li pravda, že Bůh působí v každém sebemenším detailu našeho života, jak dokážeme jeho působení a naši reakci na ně rozpoznat?

V závěru dne než jdeme spát, tíhne naše mysl docela samovolně k tomu, že si zpětně přehrává některé události dne. A dělá to tak živě, že byl-li den obzvlášť rušný, těžko se nám usíná. Přehráváme si třeba nějakou hádku a přitom přemýšíme, jak jsme mohli lépe reagovat, kdybychom byli bývali chytřejší.

Zpytování vědomí je založeno na této přirozené tendenci naší mysli. Může nám pomoci lépe si uvědomovat Boží přítomnost a Boží působení v našem každodenním životě a být citlivější na to, kde s Boží milostí spolupracujeme a kde ji odmítáme.

Jak zpytovat vědomí?

Procházejte postupně vzpomínkami na uplynulých 24 hodin. Neposuzujte své jednání ani kladně ani záporně a soustřeďte se jenom na chvíle, za které pociťujete vděčnost. I v tom nejhorším dni se najde pár hezkých okamžiků, pokud si dáme tu práci, ohlédneme se zpět a zkusíme je vyhledat – může to být třeba pohled na padající dešťovou kapku nebo uvědomění si toho, že vůbec vidím. Když lidé toto cvičení zkusí, obvykle jsou překvapeni, kolik nacházejí dobrých momentů nejrůznějšího druhu, které by jinak zůstaly nepovšimnuty a zapomenuty, možná přehlušeny bolestnými zážitky. Až si připomenete události, za které můžete být vděční, poděkujte za ně Bohu a vzdejte mu za ně chválu.

Po poděkování si v dalším kroku vzpomeňte na své vnitřní nálady a pocity, a pokud můžete, poznamenejte si, co k nim vedlo. Ale opět se zdržte jakéhokoli posuzování. Procházejte svými pocity s Kristem a snažně ho proste, aby vám ukázal postoje, z nichž tyto pocity vyvěrají. Není důležité není analyzovat naši zkušenost, ale rozjímat o ní v Kristově přítomnosti a nechat ho, aby nám ukázal, kde jsme ho k sobě pustili a kam jsme ho nepustili. Děkujeme mu za chvíle, kdy jsme kolem sebe „nechali projít jeho slávu“, a prosíme ho za odpuštění za chvíle, kdy jsme mu zabránili vstoupit. Nikdy nám své odpuštění neodmítne. Zná naše slabosti mnohem lépe než my. Stačí, když mu je ukážeme, a on může naši slabost proměnit v sílu. Na závěr se můžeme krátce pomodlit, vědomě se těšit na nadcházející den a prosit Boha o pomoc.

Modlitba ke zpytování vědomí

Pane, ty mě znáš lépe než já sebe. Tvůj Duch prostupuje každým okamžikem mého života. Děkuji ti za milost a lásku, kterou mě zahrnuješ. Děkuji ti za tvé neustálé jemné zvaní, abych tě vpustil/a do svého života. Odpusť mi chvíle, kdy jsem toto pozvání odmítl/a a uzavřel/a se před tebou. Pomoz mi v nadcházejícím dni rozpoznat tvou přítomnost v mém životě, otevřít se ti a nechat tě ve mně působit ke tvé větší slávě. Amen.

Průvodce Písmem

Co je to?

Pomalu a pozorně si čteme úryvek z Písma a sledujeme, co nás zaujme nebo upoutá naši pozornost. Jak k nám Bůh skrze své slovo promlouvá? Níže k tomu nabízíme několik myšlenek a cvičení, jak to dělat.

Praktické provedení:

Naslouchání Slovu

Čtěte si úryvek několikrát, pomalu, a pozorujte, zda vám nějaké slovo nebo věta nezazní nějak výrazněji, a zůstaňte u nich tak dlouho, jak chcete. Pak teprve zaměřte pozornost na další výrazné sloo nebo větu.

Proces je trochu podobný cucání sladkého bonbonu. Nepokoušejte se čtené slovo nebo větu analyzovat. Nebudete přece bonbon před ochutnáním drtit a podrobovat chemické zkoušce.

Často se stává, že nějaká věta upoutá pozornost našeho podvědomí dříve, než si uvědomíme důvod její přitažlivosti. Proto je dobré zůstat u ní co nejdéle a nesnažit se ji analyzovat.

Možná se mi v mysli honí různé rozptylující myšlenky, ale některé z nich se mohou stát součástí mé modlitby. Je to, jako by věta z Písma byla reflektorem, který svítí na proud mého vědomí, myšlenek, vzpomínek, úvah, snění, nadějí, ambicí a obav, a modlitba je pak směsí Božího slova a mých vnitřních myšlenek a pocitů.

Písmo jako reflektor

Úvodní verš Bible: „Země pak byla pustá a prázdná, nad hlubinou byla tma a Duch Boží se vznášel nad vodami“ popisuje současný stav věcí, nikoli minulou událost. Když se modlím z Písma, nechávám Ducha Božího vznášet se nad chaosem a temnotou svého bytí.

Když dovolím, aby se nad mými starostmi vznášelo Boží slovo, může se stát cokoli, protože Bůh je Bohem překvapení. Je důležité, abych svůj vnitřní chaos neskrýval/a před Božím slovem ani před sebou. Obvykle považujeme za nesprávné nechat do své modlitby vstoupit jakékoli negativní pocity, zejména negativní pocity vůči Bohu. Musíme se naučit z tohoto omylu vyrůst, svobodně vyjadřovat své pocity a myšlenky před Bohem a důvěřovat, že je dost velký na to, aby unesl i naše záchvaty vzteku. Před Bohem, který nás zná lépe než my sami sebe, nemá smysl nic předstírat.

Neexistuje žádná myšlenka, pocit nebo touha, které by se ve světle Božího slova nemohly stát obsahem vaší modlitby, když víte, že Bůh miluje chaos, kterým jste, a že jeho Duch, který ve vás působí, dokáže nekonečně víc, než si dokážete představit nebo myslet.

Jak se vypořádát s rozptýlením

Když se snažíte modlit, může se stát, že vaši mysl začnou plnit otázky a zdánlivá rozptýlení. Jak mám poznat, že se neklamu? Jak mohu vědět, že slova v mé mysli jsou pravdivá, že Bůh skrze ně skutečně sděluje sám sebe? Opravdu Bohu věřím? Jsou to oprávněné otázky, ale zatím je nechme stranou. Když dítě v noci přepadne strach, matka jde, zvedne ho a řekne mu: „Všechno je v pořádku,“ a dítě se postupně uklidní. Pokud však má v rukou zázračné dítě, které jí odpoví: „Ale matko, jaké epistemologické a metafyzické předpoklady v tomto tvrzení uvádíš a jaké empirické důkazy můžeš předložit na podporu svého tvrzení?“, pak je to opravdu problém. V modlitbě se mnohdy podobáme onomu nemožnému dítěti, když odmítáme naslouchat Bohu, dokud nevyhoví kritériím, která bychom si rádi stanovili. Komunikujme s ním nejprve svým srdcem. Srdce není bezmyšlenkovité: má své důvody, hlubší, než jsme schopni vidět svým vědomím a svou myslí.

Když už jsem se vypořádal/a s těmito otázkami, co si počnu se ostatními rozptýleními, která mi zaplavují mysl? Možná mě najednou napadne, jestli jsem nenechal/a zapnutý plyn, nebo si vzpomenu na e-mail, který jsem zapomněl/a odeslat. Pokud je to naléhavé, jako například plyn, nejbezpečnější je jít se podívat. Záležitosti, které mohou počkat, si poznamenejte na později. Cokoli mě napadne, se nemusí stát rozptýlením, ale může se stát obsahem mé modlitby.

Průvodce inspiracemi

V této části vám nabízíme několik myšlenek a úvah, nad kterými se můžete zamyslet, abyste se dokázali hlouběji ponořit do Písma a aplikovat je na svůj život. Jedná se o myšlenky konkrétních lidí, a tak vás možná některé z nich osloví a jiné ne, s některými věcmi budete souhlasit a s jinými ne. Nebojte se přijmout do srdce jen to, co považujete za užitečné, a zbytek jednoduše vypustit. Někdy pro nás může být nějaké slovo nebo myšlenka výzvou, kterou bychom rádi vložili do modlitby, abychom zjistili, zda k nám Pán promlouvá novým způsobem nebo zda chce, abychom se naučili či pochopili něco nového. Modlíme se za otevřená a vnímavá srdce a mysli a snažíme se opustit své předsudky, když vstupujeme do tohoto „posvátného prostoru“ s Bohem.

Průvodce rozmluvou s Ježíšem

Co znamená rozmlouvat s Ježíšem?

V této části modlitby hovoříme s Ježíšem (nebo s tou osobou Trojice, ke které máme nejbližší vztah) o tom, co jsme právě četli v Písmu nebo co prožíváme, jako bychom hovořili s blízkým přítelem. Často se tomu říká „rozhovor s Pánem“ a může být užitečné představit si Ježíše, jak stojí nebo sedí vedle nás, a představit si jeho tvář a jeho pohled na nás. Je důležité s Pánem nejen mluvit, ale také naslouchat tomu, co nám říká. Při této rozmluvě se můžeme chovat přirozeně, bez přetvářky – před naším Bohem, který nás má rád, můžeme být zcela sami sebou.

Jak na to:

Hovoříme s Ježíšem

Představte si Ježíše, jak sedí blízko vás. Tak zapojíte svou představivost do služeb víry. Ježíš zde sice není přítomen přesně tak, jak si ho představujete, ale určitě je tady a vaše fantazie vám pomáhá si to uvědomovat. Teď k Ježíšovi promluvte … jste-li sám/sama, můžete promluvit tichým hlasem… Poslouchejte, co vám Ježíš odpovídá nebo co si představujete, že vám říká… Rozdíl mezi přemýšlením a modlitbou je ten, že když přemýšlíme, tak obvykle rozmlouváme sami se sebou, kdežto když se modlíme, rozmlouváme s Bohem.

Anthony de Mello SJ, Sádhana str. 78-79

Svatý Ignác nazývá tento rozhovor „rozmluvou“ a říká:

Správná rozmluva se koná tak, že mluvíme jako přítel s přítelem nebo jako služebník se svým pánem a že prosíme o nějakou milost nebo se obžalováváme z nějakého špatného skutku nebo sdělujeme své starosti a prosíme v nich o radu. …. V rozmluvách máme mluvit a prosit podle rozjímané látky, totiž podle toho, zda se nacházíme v pokušeních nebo v útěchách, přejeme si tu či onu ctnost, chceme se dát k dispozici tím či oním způsobem, chceme v rozjímáních pociťovat bolest nebo radost Měli bychom zkrátka prosit o to, co si přejeme vzhledem k určitým věcem.

Duchovní cvičení č. 54, 199

Průvodce závěrem modlitby

V tuto chvíli můžete zakončit své rozjímání nějakou úvahou nebo poděkováním Bohu nebo tím, že si uděláte nějaké předsevzetí pro svůj návrat do běžného dne a života.