Boží přítomnost

„Svět vyzařuje Boží velikost“ (Gerard Manley Hopkins)
Na chvíli spočinu a uvědomím si Boží přítomnosti kolem sebe,
ve všech částech mého těla,
a hluboko v mé bytosti.

Vnitřní svoboda

Pane, prosím o tvůj dar svobody.
Kéž tvůj Duch svatý
vede ty, kteří jsou u moci, aby pracovali pro
skutečnou spravedlnost pro všechen Tvůj lid.

Vědomí prožitých chvil

Jak se dnes cítím ve svém nitru?
Jsem obzvlášť unavený/á, vystresovaný/á nebo ne ve formě?
Pokud se mě něco z toho týká,
mohu se pokusit odložit obavy, které mě znepokojují?

Boží slovo

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé (z domu) představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče hned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Inspirace

Na rozdíl od setníka, který řekl: "Řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven," Jairus chce, aby Ježíš přišel a vložil ruce na jeho umírající dceru, a Ježíš jde s ním. Náš Bůh ve svém soucitu přijímá, že se můžeme modlit jen s takovou vírou, jakou v danou chvíli máme. Prosme Boha, aby zvětšil naši víru, když prosíme: 'Pane, věřím. Pomoz mé nevíře.

Shakespeare napsal: "Náš malý život je završen spánkem". Na ty, kdo umírají v Kristu, čeká probuzení do nového života. Zde vidíme Ježíšovu laskavost, když zoufalým rodičům vrací jejich malou dcerku a připomíná jim, aby jí dali něco k jídlu. Ježíš říká: "Pojďte ke mně ... neboť jsem tichý a pokorného srdce, a naleznete odpočinek pro své duše.

Rozmluva s Ježíšem

Ježíš často kladl otázky těm, kdo k němu přicházeli.
Zkusím ho cítit v své blízkosti, jak
naslouchá mé modlitbě a ptá se:
„Jak ti mohu pomoci?“
„Co ti mohu nabídnout?“
„Co potřebuješ?“

Závěr modlitby

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku,
nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.

Amen