Boží přítomnost

Když tu sedím, je tlukot mého srdce,
příliv a odliv mého dechu a pohyby mé mysli
znamením toho, že mě Bůh stále tvoří.
Na chvíli se zastavím a uvědomím si
tuto úžasnou Boží přítomnosti ve mně.

Vnitřní svoboda

„Klidně mě tu nechte samotného v této cele, kam nikdy nesvítí slunce. I kdyby na mě nikdo nikdy nepromluvil, toto zlaté ticho mě osvobodí.“ Část básně vězně koncentračního tábora Dachau.

Vědomí prožitých chvil

S vědomím, že mě Bůh bezpodmínečně miluje,
se upřímně ohlížím na uplynulý den, jeho události a své pocity.
Za co cítím vděčnost? Děkuji za to.
Je něco, čeho lituji? Poprosím o odpuštění.

Boží slovo

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‚Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!‘ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“

Inspirace

V našem vánočním příběhu a modlitbě se objevují stále nové postavy. Dnes tu máme Simeona, který uvěřil slibu, že nezemře dříve, než poprvé spatří Ježíše. Každý den se vydává do chrámu, kde trpělivě usedá a čeká. A pak jednoho dne, když už naděje téměř pohasla, spatří po prašné cestě přijíždět ženu sedící na oslu s nemluvnětem v náručí, malou družinu vedenou Josefem. Simeon k ní spěchá a nějak poznává, že to je ta chvíle, po které tolik toužil.

Jak to věděl? Jakou měl víru, když nepřestával věřit? To nám není řečeno. Musíme na to přijít sami.

Rozmluva s Ježíšem

Někdy přemýšlím, co bych řekl/a, kdybych se s Tebou setkal/a osobně, Pane.
Myslím, že bych mohl/a říct: „Děkuji ti, Pane, za to, že jsi vždycky byl a jsi se mnou.“
S jistotou vím, že byly chvíle, kdy jsi mě nesl, Pane,
kdy jsem se díky Tvé síle dostal/a z temných období svého života.

Závěr modlitby

Naplněn/a milující Boží přítomností,
prosím Boha, aby mi žehnal a vedl mé kroky.
Chci ve všem, co budu dělat, spolupracovat na jeho díle.

Amen