Boží přítomnost

Když přicházím do Tvé přítomnosti, Pane,
vím, že jsem v přítomnosti svého Stvořitele.
Stvořil jsi mě z lásky a
dokonce znáš počet vlasů na mé hlavě.
Tvá přítomnost, Pane, je největším tvým darem.

Vnitřní svoboda

Můj Pane, vlej mi do srdce
touhu více Tě poznávat a milovat.
Kéž dokážu odpovídat na Tvou vůli.

Vědomí prožitých chvil

Nebeský Otče, děkuji ti, že tvá láska nikdy neselhává a že každé ráno obnovuješ své milosrdenství ke mně. Kéž se k Tobě nikdy nepřestanu obracet se svými potřebami a se svou láskou.

Boží slovo

Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: „Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?“ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu – bylo to za velekněze Abiatara – a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?“ A řekl jim: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!“

Inspirace

Je zajímavé sledovat, jak se v dnešním evangelijním příběhu kolem Ježíše seskupují různé skupiny. Všimněte si, jak někteří z přihlížejících sledovali události se zakrytýma očima a snažili se pouze podpořit své vlastní pozice. Svatý Ignác radil svým následovníkům, aby si jednání druhého vždy co nejlépe vyložili. Přesně to farizeové v dnešním příběhu odmítají udělat. Možná bychom se mohli řídit spíše pokyny svatého Ignáce než synagogálních vůdců.

Rozmluva s Ježíšem

Připomenu si, že jsem stále v Boží přítomnosti.
Představuji si, že vedle mě stojí nebo sedí sám Ježíš,
a řeknu mu, co mám na mysli a co mám na srdci.
Mluvím s ním při tom jako přítel s přítelem.

Závěr modlitby

Naplněn/a milující Boží přítomností,
prosím Boha, aby mi žehnal a vedl mé kroky.
Chci ve všem, co budu dělat, spolupracovat na jeho díle.

Amen