neděle 29 březen •Květná neděle
Boží přítomnost
Na chvíli se zastavím a uvědomím si, že Bůh je zde se mnou.
Popřemýšlím o tom, jak se všechno kolem mě,
vzduch, který dýchám, i celé mé tělo,
chvěje Boží přítomností.
Vnitřní svoboda
Nebeský Otče, dej, ať si uvědomím, jaké břemeno dnes nesu, a dej mi milost, abych ho položil/a k patě tvého kříže, a tak mohl/a svobodně vstoupit do tohoto času modlitby.
Vědomí prožitých chvil
Drahý Pane, kéž se Ti díky času strávenému s Tebou více podobám, aby ve mně druzí viděli Krista a poznali Tvou lásku.
Boží slovo
Matouš 27:11-54
Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Ty (to) říkáš.“
Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic.
Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“
Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.
Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli.
Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš.
Proto když se (lidé) shromáždili, zeptal se jich Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?“
Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti.
Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“
Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit.
Vladař se jich zeptal: „Kterého vám z těchto dvou mám propustit?“ Začali volat: „Barabáše!“
Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Na kříž s ním!“
On však namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Na kříž s ním!“
Pilát viděl, že tím ničeho nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc.“
Všechen lid odpověděl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!“
Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu.
Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť,
upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“
Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě.
Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.
Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.
Když došli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Lebka‘,
dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl.
Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním.
Potom si tam sedli a hlídali ho.
Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou
a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z kříže!“
Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali:
„Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je (prý) to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho.
Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‚Jsem Boží syn!’“
Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne.
Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“
Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít.
Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“
Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly,
hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno.
Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha (lidem).
Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu syn Boží!“
Inspirace
Vstupujeme do Svatého týdne. Nálada se mění, přichází vážnost. Jaké myšlenky a pocity vás napadají při čtení zprávy o Ježíšově umučení? Možná najdete podobnosti s jeho utrpením ve svém vlastním životě. Možná jste byli neprávem obviněni, možná vás lidé nepodpořili, když jste potřebovali podporu, nebo jste šli s davem a nyní se cítíte provinile, protože jste se neozvali? Možná si s Bohem promluvíte o myšlenkách, které ve vás vyvstávají. Možná se budete chtít modlit za uzdravení zranění nebo se budete cítit povoláni mlčet a zůstat u toho, co máte v srdci.
Rozmluva s Ježíšem
Dar řeči je úžasný dar.
Kéž tento dar používám s laskavostí.
Kéž neříkám ostrá slova,
zraňující slova a slova pronesená v hněvu.
Závěr modlitby
Naplněn/a milující Boží přítomností,
prosím Boha, aby mi žehnal a vedl mé kroky.
Chci ve všem, co budu dělat, spolupracovat na jeho díle.
Amen
Děkujeme vám, že jste se dnes modlili s Posvátným prostorem.
Průvodce k Boží přítomnosti
Co znamená uvědomit si Boží přítomnost?
Znamená to spojit se s Bohem i se sebou skrze spojení se svým dechem, tělem, zvuky a se vším, co se děje v přítomném okamžiku.
Praktické provedení:
Vědomí Boží přítomnosti
Kdyby se vás někdo zeptal, jak jinak byste vyjádřili, co znamená slovo „Bůh“, mohli říci třeba „Přítomnost“, protože Bůh je opravdu neustále přítomný. Když se Mojžíš zeptal Hospodina na jeho jméno, Bůh odpověděl: „Jsem, který jsem“, což znamená „Jsem přítomný“. Ve skutečnosti Bůh říká: „Budu zde pro tebe“. Bůh je důvěrně přítomný ve všem, co stvořil, a zvlášť blízký je nám lidem. Ježíšovo jméno je Emanuel, což znamená „Bůh s námi“. Matoušovo evangelium končí nádhernými Ježíšovými slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“.
(z knihy Finding God in All Things Briana Grogana SJ)
Vědomí svého těla
Posaďte se na židli, zpříma, ale pohodlně, záda mějte opřená. Uvolněte tělo, aniž byste se sesouval/a ze židle, chodidla mějte na zemi před sebou a ruce v klidu na stehnech nebo složené v klíně.
Zavřete oči nebo je upřete na jeden bod před sebou. Nyní se soustřeďte na to, co cítíte ve svém těle. Můžete začít u chodidel a postupovat směrem vzhůru. U každé části těla chvilku setrvejte a všímejte si, co cítíte. Vaše pozornost se takto upírá postupně na pocity v jednotlivých částech těla. Nespěchejte. Vnímejte, co cítíte. Nepřemýšlejte o svých pocitech, ale prociťujte je. Pokud se cítíte nepohodlně, svědí vás někde nebo se vám chce svou polohu změnit, přiznejte si nepříjemné pocity, řekněte si, že je to v pořádku, nehýbejte se však a dál si všímejte toho, co cítíte v jednotlivých částech těla.
Mysl nás málokdy nechá dlouho v klidu a začne se dožadovat pozornosti svými připomínkami a otázkami jako například: Vždyť je to ztráta drahocenného času. Co to má společného s modlitbou? Jaký to má smysl? Vypořádejte se s takovými otázkami a poznámkami jako předtím se svěděním – registrujte je, nenechte se jimi ae rušit a pokračujte ve vnímání těla.
Pokud chcete, můžete přejít k explicitnější modlitbě a opakovat větu svatého Pavla: „V něm žiji, hýbám se a jsem.“
(upraveno podle knihy God of Surprises Gerryho W Hughese SJ)
Uvědomování si dechu
Při tomto cvičení se pokuste věnovat všechnu svou pozornost tělesnému pocitu nádechu a výdechu, aniž byste však při tom vědomě měnili rytmus svého dechu.
Soustřeďte pozornost na to, jak při vdechu do vašich nozder vstupuje chladný vzduch a jak při výdechu proudí ven teplý vzduch. Zprvu vás takové soustředění může vyvést z rovnováhy a můžete začít dýchat nepravidelně. Ale to zpravidla netrvá dlouho. Jestliže by však problémy s dechem přetrvávaly, tak to znamená, že pro vás toto cvičení v tuto chvíli není vhodné.
Většina lidí zjistí, že se při tomto cvičení jejich způsob dýchání mění, dech se prohloubí a zpomalí a začnou se cítit ospalí. Samo o sobě je to velmi dobré relaxační cvičení. Chcete-li ho však využít k explicitnější modlitbě, můžete si pod nádechem představovat všechno, po čem ve svém životě toužíte, jakkoli by se to zdálo prakticky nedosažitelné, a výdechem vyjádřete odevzdanost do Božích rukou, odevzdejte mu celý svůj život se všemi trablemi, hříchy, vinami a výčitkami.
Přitom je velmi důležité zdržovat se veškerého posuzování sebe sama, ať souhlasného či nesouhlasného. Soustřeďte svou pozornost na to, abyste se vzdávali všech starostí o sebe; nedržte se jich, jako by měly zvláštní cenu a význam.
(upraveno podle knihy God of Surprises Gerryho W Hughese SJ)
Naslouchání
Seďte na židli, zpříma, ale pohodlně, opírejte se zády o opěradlo.
Všímejte si zvuků, které slyšíte. Všímejte si vzdálených zvuků. Jenom naslouchejte, nesnažte se je ani pojmenovávat…..
Všímejte si tichých, méně zřetelných zvuků, zvuků, které jsou blízko. Jenom poslouchejte, uvědomujte si je…
A zvuk vašeho vlastního dechu a tlukot vašeho srdce. Je možná nezřetelný, ale je to rytmus vašeho života…
A zvuk ticha na místě, kde se modlíte. Zvuk ticha ve vašem nitru…
Naslouchejte takto několik minut.
(upraveno z knihy Praying in Lent od Donala Nearyho SJ)
Průvodce k Vnitřní svobodě
Co je to vnitřní svoboda?
Jde o to, abychom si uvědomili dar svobodné vůle, který nám Bůh dal, a nabídli mu tento dar zpět, což nám umožní sladit naši vůli s Boží vůli pro nás a být během modlitby jeho vůli otevřeni.
Praktické provedení:
Prosba o vnitřní svobodu
Modlitba za vnitřní svobodu nám pomáhá otevřít se Bohu a dát se mu k dispozici. Svatý Ignác chápe tuto „přípravnou modlitbu“ jako prosbu o „milost, aby všechny mé úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke chvále a službě božské Velebnosti.“(Duchovní cvičení, č. 46) Můžete ji zkusit vyjádřit například těmito slovy:
Pane, toužím dobře se připravit na toto rozjímání.
Chci být celou svou bytostí připravený/á, pozorný/á a otevřený/á vůči tobě.
Pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly.
Je ve mně tolik protichůdných přání a tužeb.
Zabývám se věcmi, na kterých tak doopravdy nezáleží a které jsou pomíjivé.
Vím, že když ti dám své srdce,
pak budu ve všem svém konání s tebou.
Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se snažím,
ve všech setkáních, myšlenkách, ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby
kéž svěřuji svůj život do tvých rukou.
Pane, jsem tvůj/tvá. Udělej ze mne, co ty chceš. Amen.
Průvodce vědomím prožitých chvil
Co je to?
Tato modlitba je podobná modlitbě examen, která je součástí ignaciánské tradice a spočívá v tom, že se ohlédnete za uplynulými 24 hodinami, abyste zjistili, kde ve vašem životě působil Bůh. Můžeme se podívat jak na okamžiky „útěchy“, kdy jsme pocítili Boží lásku, milost a milosrdenství, tak i na okamžiky „neútěchy“, kdy jsme možná Boží přítomnost neprožívali nebo jsme se od Boha a od lásky nějakým způsobem odvrátili, selhali jsme. Děkujeme Bohu za to, co bylo dobré, a prosíme ho o milosrdenství a odpuštění toho, co bylo těžké nebo kde jsme selhali.
Praxe:
Úvod do zpytování vědomí
Je-li pravda, že Bůh působí v každém sebemenším detailu našeho života, jak dokážeme jeho působení a naši reakci na ně rozpoznat?
V závěru dne než jdeme spát, tíhne naše mysl docela samovolně k tomu, že si zpětně přehrává některé události dne. A dělá to tak živě, že byl-li den obzvlášť rušný, těžko se nám usíná. Přehráváme si třeba nějakou hádku a přitom přemýšíme, jak jsme mohli lépe reagovat, kdybychom byli bývali chytřejší.
Zpytování vědomí je založeno na této přirozené tendenci naší mysli. Může nám pomoci lépe si uvědomovat Boží přítomnost a Boží působení v našem každodenním životě a být citlivější na to, kde s Boží milostí spolupracujeme a kde ji odmítáme.
Jak zpytovat vědomí?
Procházejte postupně vzpomínkami na uplynulých 24 hodin. Neposuzujte své jednání ani kladně ani záporně a soustřeďte se jenom na chvíle, za které pociťujete vděčnost. I v tom nejhorším dni se najde pár hezkých okamžiků, pokud si dáme tu práci, ohlédneme se zpět a zkusíme je vyhledat – může to být třeba pohled na padající dešťovou kapku nebo uvědomění si toho, že vůbec vidím. Když lidé toto cvičení zkusí, obvykle jsou překvapeni, kolik nacházejí dobrých momentů nejrůznějšího druhu, které by jinak zůstaly nepovšimnuty a zapomenuty, možná přehlušeny bolestnými zážitky. Až si připomenete události, za které můžete být vděční, poděkujte za ně Bohu a vzdejte mu za ně chválu.
Po poděkování si v dalším kroku vzpomeňte na své vnitřní nálady a pocity, a pokud můžete, poznamenejte si, co k nim vedlo. Ale opět se zdržte jakéhokoli posuzování. Procházejte svými pocity s Kristem a snažně ho proste, aby vám ukázal postoje, z nichž tyto pocity vyvěrají. Není důležité není analyzovat naši zkušenost, ale rozjímat o ní v Kristově přítomnosti a nechat ho, aby nám ukázal, kde jsme ho k sobě pustili a kam jsme ho nepustili. Děkujeme mu za chvíle, kdy jsme kolem sebe „nechali projít jeho slávu“, a prosíme ho za odpuštění za chvíle, kdy jsme mu zabránili vstoupit. Nikdy nám své odpuštění neodmítne. Zná naše slabosti mnohem lépe než my. Stačí, když mu je ukážeme, a on může naši slabost proměnit v sílu. Na závěr se můžeme krátce pomodlit, vědomě se těšit na nadcházející den a prosit Boha o pomoc.
Modlitba ke zpytování vědomí
Pane, ty mě znáš lépe než já sebe. Tvůj Duch prostupuje každým okamžikem mého života. Děkuji ti za milost a lásku, kterou mě zahrnuješ. Děkuji ti za tvé neustálé jemné zvaní, abych tě vpustil/a do svého života. Odpusť mi chvíle, kdy jsem toto pozvání odmítl/a a uzavřel/a se před tebou. Pomoz mi v nadcházejícím dni rozpoznat tvou přítomnost v mém životě, otevřít se ti a nechat tě ve mně působit ke tvé větší slávě. Amen.
Průvodce Písmem
Co je to?
Pomalu a pozorně si čteme úryvek z Písma a sledujeme, co nás zaujme nebo upoutá naši pozornost. Jak k nám Bůh skrze své slovo promlouvá? Nabízíme několik myšlenek a cvičení k živější modlitbě.
Praktické provedení:
Naslouchání Slovu
Čtěte si úryvek několikrát, pomalu, a pozorujte, zda vám nějaké slovo nebo věta nezazní nějak výrazněji, a zůstaňte u nich tak dlouho, jak budou znít. Pak teprve zaměřte pozornost na další výrazné slovo nebo větu.
Je to jako když cucáte bonbón. Nepokoušejte se čtené slovo nebo větu analyzovat. Nebudete přece bonbon před ochutnáním drtit a podrobovat chemické zkoušce.
Často se stává, že nějaká věta upoutá pozornost našeho podvědomí dříve, než si uvědomíme důvod její přitažlivosti. Proto je dobré zůstat u ní co nejdéle, aby se nám vynořily souvislosti potřebné k plnějšímu pochopení.
Možná se mi v mysli honí různé rozptylující myšlenky, ale některé z nich se mohou stát součástí mé modlitby. Jako by věta z Písma byla reflektorem, který svítí na proud mého vědomí, myšlenek, vzpomínek, úvah, snění, nadějí, ambicí a obav. Modlitba je pak směsí Božího slova a mých vnitřních myšlenek a pocitů.
Písmo jako reflektor
Úvodní verš Bible: „Země pak byla pustá a prázdná, nad hlubinou byla tma a Duch Boží se vznášel nad vodami“ popisuje současný stav věcí, nikoli minulou událost. Když se modlím z Písma, nechávám Ducha Božího vznášet se nad chaosem a temnotou svého bytí.
Když dovolím, aby se nad mými starostmi vznášelo Boží slovo, může se stát cokoli, protože Bůh je Bohem překvapení. Je důležité, abych svůj vnitřní chaos neskrýval/a před Božím slovem ani před sebou. Obvykle považujeme za nesprávné nechat do své modlitby vstoupit jakékoli negativní pocity, zejména negativní pocity vůči Bohu. Musíme se naučit z tohoto omylu vyrůst, svobodně vyjadřovat své pocity a myšlenky před Bohem a důvěřovat, že je dost velký na to, aby unesl třeba i naše záchvaty vzteku. Před Bohem, který nás zná lépe než my sami sebe, nemá smysl nic předstírat.
Neexistuje žádná myšlenka, pocit nebo touha, které by se ve světle Božího slova nemohly stát obsahem vaší modlitby, když víte, že vás Bůh miluje i s vaším chaosem a že jeho Duch, který ve vás působí, dokáže nekonečně víc, než si dokážete představit nebo myslet.
Jak se vypořádát s rozptýlením
Když se snažíte modlit, může se stát, že vaši mysl začnou plnit otázky a zdánlivá rozptýlení. Jak mám poznat, že se neklamu? Jak mohu vědět, že slova v mé mysli jsou pravdivá, že Bůh skrze ně skutečně sděluje sám sebe? Opravdu Bohu věřím? Jsou to oprávněné otázky, ale zatím je nechme stranou. Když dítě v noci přepadne strach, matka jde, zvedne ho a řekne mu: „Všechno je v pořádku,“ a dítě se postupně uklidní. Pokud však má v rukou zázračné dítě, které jí odpoví: „Ale matko, jaké epistemologické a metafyzické předpoklady v tomto tvrzení uvádíš a jaké empirické důkazy můžeš předložit na podporu svého tvrzení?“, pak je to opravdu problém. V modlitbě se mnohdy podobáme onomu nemožnému dítěti, když odmítáme naslouchat Bohu, dokud nevyhoví kritériím, která bychom si rádi stanovili. Komunikujme s ním nejprve svým srdcem. Srdce není bezmyšlenkovité: má své důvody, hlubší, než jsme schopni vidět svým vědomím a svou myslí.
Co ale, když mě najednou napadne, jestli jsem nenechal/a puštěný plyn, nebo si vzpomenu na e-mail, který jsem zapomněl/a odeslat. Pokud je to naléhavé, jako například plyn, nejbezpečnější je jít se podívat. Záležitosti, které mohou počkat, si poznamenejte na později. Cokoli mě napadne, se nemusí stát rozptýlením, ale může se stát obsahem mé modlitby.
Průvodce inspiracemi
V této části vám nabízíme několik myšlenek a úvah, nad kterými se můžete zamyslet, abyste se dokázali hlouběji ponořit do Písma a aplikovat je na svůj život. Jedná se o myšlenky konkrétních lidí, a tak vás možná některé z nich osloví a jiné ne, s některými věcmi budete souhlasit a s jinými ne. Nebojte se přijmout do srdce jen to, co považujete za užitečné, a zbytek jednoduše vypustit. Někdy pro nás může být nějaké slovo nebo myšlenka výzvou, kterou bychom rádi vložili do modlitby, abychom zjistili, zda k nám Pán promlouvá novým způsobem nebo zda chce, abychom se naučili či pochopili něco nového. Modlíme se za otevřená a vnímavá srdce a mysli a snažíme se opustit své předsudky, když vstupujeme do tohoto „posvátného prostoru“ s Bohem.
Průvodce rozmluvou s Ježíšem
Co znamená rozmlouvat s Ježíšem?
V této části modlitby hovoříme s Ježíšem (nebo s tou osobou Trojice, ke které máme nejbližší vztah) o tom, co jsme právě četli v Písmu nebo co prožíváme, jako bychom hovořili s blízkým přítelem. Často se tomu říká „rozhovor s Pánem“ a může být užitečné představit si Ježíše, jak stojí nebo sedí vedle nás, a představit si jeho tvář a jeho pohled na nás. Je důležité s Pánem nejen mluvit, ale také naslouchat tomu, co nám říká. Při této rozmluvě se můžeme chovat přirozeně, bez přetvářky – před naším Bohem, který nás má rád, můžeme být zcela sami sebou.
Jak na to:
Hovoříme s Ježíšem
Představte si Ježíše, jak sedí blízko vás. Tak zapojíte svou představivost do služeb víry. Ježíš zde sice není přítomen přesně tak, jak si ho představujete, ale určitě je tady a vaše fantazie vám pomáhá si to uvědomovat. Teď k Ježíšovi promluvte … jste-li sám/sama, můžete promluvit tichým hlasem… Poslouchejte, co vám Ježíš odpovídá nebo co si představujete, že vám říká… Rozdíl mezi přemýšlením a modlitbou je ten, že když přemýšlíme, tak obvykle rozmlouváme sami se sebou, kdežto když se modlíme, rozmlouváme s Bohem.
Anthony de Mello SJ, Sádhana str. 78-79
Svatý Ignác nazývá tento rozhovor „rozmluvou“ a říká:
Správná rozmluva se koná tak, že mluvíme jako přítel s přítelem nebo jako služebník se svým pánem a že prosíme o nějakou milost nebo se obžalováváme z nějakého špatného skutku nebo sdělujeme své starosti a prosíme v nich o radu. …. V rozmluvách máme mluvit a prosit podle rozjímané látky, totiž podle toho, zda se nacházíme v pokušeních nebo v útěchách, přejeme si tu či onu ctnost, chceme se dát k dispozici tím či oním způsobem, chceme v rozjímáních pociťovat bolest nebo radost Měli bychom zkrátka prosit o to, co si přejeme vzhledem k určitým věcem.
Duchovní cvičení č. 54, 199
Průvodce závěrem modlitby
V tuto chvíli můžete zakončit své rozjímání nějakou úvahou nebo poděkováním Bohu nebo tím, že si uděláte nějaké předsevzetí pro svůj návrat do běžného dne a života.