Boží přítomnost

Na chvíli se zastavím a uvědomím si, že Bůh je zde se mnou.
Popřemýšlím o tom, jak se všechno kolem mě,
vzduch, který dýchám, i celé mé tělo,
chvěje Boží přítomností.

Vnitřní svoboda

Nebeský Otče, dej, ať si uvědomím, jaké břemeno dnes nesu, a dej mi milost, abych ho položil/a k patě tvého kříže, a tak mohl/a svobodně vstoupit do tohoto času modlitby.

Vědomí prožitých chvil

Drahý Pane, kéž se Ti díky času strávenému s Tebou více podobám, aby ve mně druzí viděli Krista a poznali Tvou lásku.

Boží slovo

Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Ty (to) říkáš.“

Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic.

Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?“

Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.

Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli.

Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš.

Proto když se (lidé) shromáždili, zeptal se jich Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?“

Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti.

Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla.“

Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit.

Vladař se jich zeptal: „Kterého vám z těchto dvou mám propustit?“ Začali volat: „Barabáše!“

Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Na kříž s ním!“

On však namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Na kříž s ním!“

Pilát viděl, že tím ničeho nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc.“

Všechen lid odpověděl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!“

Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu.

Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť,

upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“

Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě.

Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.

Když došli na místo zvané Golgota, což znamená ‚Lebka‘,

dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl.

Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním.

Potom si tam sedli a hlídali ho.

Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“

Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou

a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z kříže!“

Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali:

„Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je (prý) to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho.

Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‚Jsem Boží syn!’“

Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne.

Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“

Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“

Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít.

Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“

Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly,

hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno.

Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha (lidem).

Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu syn Boží!“

Inspirace

Vstupujeme do Svatého týdne. Nálada se mění, přichází vážnost. Jaké myšlenky a pocity vás napadají při čtení zprávy o Ježíšově umučení? Možná najdete podobnosti s jeho utrpením ve svém vlastním životě. Možná jste byli neprávem obviněni, možná vás lidé nepodpořili, když jste potřebovali podporu, nebo jste šli s davem a nyní se cítíte provinile, protože jste se neozvali? Možná si s Bohem promluvíte o myšlenkách, které ve vás vyvstávají. Možná se budete chtít modlit za uzdravení zranění nebo se budete cítit povoláni mlčet a zůstat u toho, co máte v srdci.

Rozmluva s Ježíšem

Dar řeči je úžasný dar.
Kéž tento dar používám s laskavostí.
Kéž neříkám ostrá slova,
zraňující slova a slova pronesená v hněvu.

Závěr modlitby

Naplněn/a milující Boží přítomností,
prosím Boha, aby mi žehnal a vedl mé kroky.
Chci ve všem, co budu dělat, spolupracovat na jeho díle.

Amen