Boží přítomnost

Když vstupuji do modlitby, uvědomuji si svůj dech, který je pro mě Božím životodárným darem. Dovolím si několik okamžiků dýchat pomaleji, zhluboka a jemně.

Vnitřní svoboda

V dosažení svobody mi nejčastěji brání můj sklon
nechat se unášet obavami a očekáváními
o tom, jaký/á bych měl nebo měla být.
Mé obvyklé automatické reakce mě svazují
a brání mi v objevování nových oblastí růstu.
Prosím a modlím se za větší vnitřní svobodu
a za vše, co si Bůh přeje ve mně uskutečnit.

Vědomí prožitých chvil

Existuji v síti vztahů – vazeb na přírodu, lidi, Boha.
Sleduji tyto vazby a děkuji za život, který jimi proudí.
Některé vazby jsou pokřivené nebo přerušené: mohu cítit lítost, hněv, zklamání.
Modlím se za dar přijetí a odpuštění.

Boží slovo

Když nastal večer, šli Ježíšovi učedníci dolů k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh moře do Kafarnaa. Už byla tma, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se vzdouvalo nárazy silného větru. Když uveslovali pětadvacet nebo třicet honů, viděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi. Padl na ně strach. On však na ně zavolal: „To jsem já, nebojte se!“ Chtěli ho vzít na loď
a vtom loď přirazila k břehu, ke kterému jeli.

Inspirace

V dnešním evangeliu je obzvláště nápadná věta: "Byli vyděšení". Byla to docela přirozená reakce. Učedníci se cítili opuštění, sami a zranitelní. Ale byli opravdu sami? Opravdu Ježíš netušil, že jsou v nebezpečí? Úryvek naznačuje, že si byl vědom jejich stresu a nebezpečí a přišel s ujištěním: "Nebojte se."

Vzpomínám si na chvíle, kdy jsem se také cítil/a opuštěný/á?

Rozmluva s Ježíšem

Vyslechnutí Božího slova mě znovu uklidňuje. Co bych si z něho chtěl/a vzít s sebou do dnešního dne? Co si chci z dnešního čtení nebo modlitby zapamatovat ?

Závěr modlitby

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
jako byla na počátku,
nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.

Amen