Boží přítomnost

Pane, pomoz mi, abych plně vnímal/a tvou svatou přítomnost. Zahrň mě svou láskou. Ať mé srdce splyne s Tvým.

Vnitřní svoboda

Pane Bože, děkuji ti za dar svobody.
Pomoz mi, abych tento dar používal/a poctivě.
Mohu se svobodně rozhodovat,
pomoz mi, abych se rozhodl/a Tě následovat,
žít křesťanským způsobem a starat se o druhé.
Připomeň mi, abych vždy myslel/a na ty, kteří mají méně štěstí než já:
na utlačované, vězně, na ty, kdo nemají svobodu veřejně uctívat Boha.
Veď mě, abych ve všech událostech svého života vždy hledala/a tvou svatou vůli.

Vědomí prožitých chvil

Připomínám si, že jsem v přítomnosti Pána.
Uchýlím se do jeho milujícího srdce.
On je mou silou ve chvílích slabosti.
Je mým utěšitelem ve chvílích smutku.

Boží slovo

Ještě ten den se ubírali dva z nich do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů.

Hovořili spolu o tom všem, co se stalo.

Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.

Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali.

Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní.

Jeden z nich ‒ jmenoval se Kleofáš ‒ mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“

Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem,

naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali.

My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo.

Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu,

nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije.

Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci!

Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“

Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje.

Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál.

Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi.

Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim.

(Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel.

Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy.

Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“

Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

Inspirace

Toto vyprávění o cestě je krásné a uklidňující, protože popisuje, jak si vnější a vnitřní cesta mohou vzájemně pomáhat při udržování života naší víry. Oba učedníci začínají své putování ve velmi špatném stavu "se sklopenýma očima" a jdou špatným směrem - pryč z Jeruzaléma. Ježíš mezi ně vstupuje neviděn a nepoznán, jak to často dělá. S obratností a něhou je přemlouvá, aby mu vyprávěli svůj příběh. Ani ho nemuseli hledat - on našel je.

Rozmluva s Ježíšem

Začínám s Ježíšem mluvit o úryvku Písma, který jsem právě četl/a.
Která jeho část mě zaujala?
Možná se mi při tom vybavila slova přítele, příběh, který jsem nedávno slyšel/a,
nebo nějaký jiný zážitek.
Pokud ano, vrhá tato vzpomínka nové světlo na to, co se mi úryvek z Písma snaží říct?

Závěr modlitby

Děkuji Bohu za dar jeho lásky
a půjdu dál s radostí a nadějí
a ve službě Božímu lidu.

Amen