Boží přítomnost

Vždy je příjemné být v přítomnosti přátel. Ty, Pane, jsi můj nejbližší a nejvěrnější přítel. Kéž nikdy nezapomenu na to, jakého přítele v Tobě mám.

Vnitřní svoboda

Z Boží milosti jsem se narodil/a, abych žil/a ve svobodě,
svobodně si užíval/a potěšení, které pro mě Bůh přichystal..
Pane, dej, ať žiji tak, jak si přeješ,
s naprostou důvěrou ve Tvou láskyplnou péči.

Vědomí prožitých chvil

Vím, že mě Bůh bezpodmínečně miluje,
a proto si mohu dovolit být upřímný/á v tom, jak se cítím.
Jaký byl uplynulý den a jak se teď cítím?
Své pocity otevřeně sdílím s Pánem.

Boží slovo

Když na cestě do Jeruzaléma procházel mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

Inspirace

V evangeliu je deset malomocných uzdraveno ze své strašné nemoci, ale pouze jeden z nich, Samaritán, projeví svou vděčnost a vrátí se, aby poděkoval. Je mu řečeno, že ho zachránila jeho víra. Ostatních devět – všichni věřící Židé – buď zapomenou, nebo si nemyslí, že je nutné či že by se jim vyplatilo vrátit se k tomu, kdo je uzdravil, a vyjádřit mu svou vděčnost. Všímám si tvé dobroty, Pane? Vracím se k tobě, abych ti vyjádřil/a svou vděčnost?

Rozmluva s Ježíšem

Tiše sedím se svým Bohem, který zná každou mou myšlenku, každou mou potřebu a každé mé přání, a dovolím mu, aby mi v této chvíli dával sebe. Přijímámám od něj výživu, kterou potřebuji na cestu.

Závěr modlitby

Děkuji Bohu za dar jeho lásky
a půjdu dál s radostí a nadějí
a ve službě Božímu lidu.

Amen