Lukáš 2:41-52
Jeho rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině (poutníků), ušli den cesty; (teprve potom) ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 2:41-52
Inspirace - 2024-12-29 Denní modlitba
Ježíš měl tak dobré vztahy se svými příbuznými a známými, že se jeho rodiče vydali na cestu domů v důvěře, že je s jejich přáteli. Zvláštní blízkost panovala mezi Ježíšem a Marií. A přece Ježíš již v mladém věku vnímal své zvláštní spojení s Otcem. Děkujeme Otci za to, že poslal svého jediného Syna na náš svět jako člověka, což nám usnadňuje vztah k němu.
Většinu svého života na zemi strávil Ježíš v malém, nevýznamném městě, kde se věnoval zcela obyčejné tesařské práci. K Bohu jdeme i my skrze naše lidství. Z toho plyne velké ponaučení. Můžeme spojit svůj často velmi všední život s jeho životem a podobně jako Maria v modlitbě rozjímat o tajemství Boha s námi.