Jan 17:1-11

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“


Reflexe on Jan 17:1-11

Inspirace - 2025-06-03 Denní modlitba

Tato kapitola v Janově evangeliu je nazývána Ježíšovou kněžskou modlitbou, v níž se modlí ke svému Otci za své vlastní, za ty, kteří v něj uvěřili. V Lukášově evangeliu 22,32 čteme, že Ježíš se modlil za Petra, aby jeho víra nezklamala. Ježíš nám svým příkladem ukazuje, že bychom měli konat přímluvné modlitby za sebe i za druhé. Prosme ho nyní za své vlastní potřeby i za potřeby druhých.

Naše prosba ve víře je uznáním toho, že vše pochází od Boha, a proto je to také chvála Boha.