Půst: čas naslouchání

Zvěstování Páně nás přivádí zpět ke zdroji postní doby: k ohlášení Vtělení a k Marii, která říká „ano“ své účasti na něm. Je to oznámení z nebes, že se na zemi brzy narodí Boží syn. Začíná tím tajemství, které se v postní době uzavírá.

Vtělení je plné lidí: Maria, Josef a Alžběta a dvě nenarozené děti v lůně svých matek. Tak jsme i my všichni začínali. Boží syn k nám nepřišel jako mimozemšťan. Měl matku jako my všichni. Připomínáme si v něm i své počátky.

Možná by postní doba mohla být spíše o lidech než o rituálech. Můžeme věnovat čas užívání si rodinného života a klást důraz na dávání své rodině a komunitě spíše než na přemýšlení o tom, co můžeme získat. Postní doba může být časem sdílení se s těmi, kdo jsou v nouzi, časem, kdy můžeme uspokojit některé potřeby širšího světa. Během postní doby můžeme dobrovolně věnovat svůj čas a osobní dary druhým. Postní doba může být časem naslouchání Božímu slovu i sobě navzájem.

Donal Neary SJ, The Sacred Heart Messenger, duben 2023

Přečtěte si více

Poslání svatého Patrika

O nejslavnějším irském světci se v průběhu staletí vyprávělo mnoho legend, příběhů a tradic. Je proto nutné oddělit člověka od mýtu a vrátit se k vlastním spisům svatého Patrika, včetně toho, který se stal známým jako jeho Vyznání.

V jednoduchém písemném vyprávění vyniká Patrikova důvěra v Boha a vděčnost vůči němu, který dokázal tak mnoho prostřednictvím tak slabého nástroje. To v žádném případě neubírá nic na jedinečném světle, které vyznání vrhá na tohoto pokorného Kristova misionáře, jenž přinesl irskému lidu své evangelium lásky. Velký misionář se ohlédl za svým životem a viděl v něm všelijak propletené stezky úžasného Božího záměru.

Když hodnotí svou životní cestu, přiznává, že byla plná chyb a nedostatků, ale ve zdánlivě nahodilých událostech svého života, které byly tak nevysvětlitelné, když k nim došlo, vidí nyní Boží ruku, která působí a v níž se uskutečňuje jeho skrytý plán na spásu Irů. Jeho působení v Irsku nepoznamenaly žádné mimořádné zázraky, a přesto se dotkl srdcí mnoha mladých lidí, kteří se k němu hrnuli a zasvětili svůj život následování Krista v kněžství a řeholním životě.

Podstatné poznání světce nespočívá ani tak v datech jeho života a místech, kde působil, ale spíše v jeho svatosti, hodnotách, v tom, co ho inspirovalo, a v jeho duchovním zápase. V tomto ohledu jsme dobře informováni. Patrik uvádí své poslání na pravou míru a zdůrazňuje, jakou roli v něm hrál Bůh. Doufal, že jeho čtenáři konečně pochopí, jak svou dlouhou, namáhavou, ale nakonec úspěšnou misi vnímal. Jeho příběh je příběhem Boží milosti, která vede k úžasu a díkůvzdání.

Maurice Hogan SSC, v předmluvě ke knize Aidana J. Larkina Duchovní cesta svatého Patrika.

Přečtěte si více

Přijměte divočinu

Jedno zenové přísloví říká: „Pusť se, nebo budeš vláčen“. Nikdo nechce být vláčen. Postní doba nás vybízí, abychom přijali to, že vstoupíme do jakési divočiny, pouště. Když se postíme od věcí, které nám nedávají život, zároveň aktivně vytváříme prostor pro Boha, aby znovu vdechl život a lásku do našich srdcí. Děláme to v důvěře, že Bůh, který nás miluje, chce, abychom se rozhodli pro život a odstranili bloky, které nám stojí v cestě. To je „dobrá zpráva“, skutečná metanoia (změna srdce). Boží království se naplňuje v nás a kolem nás, ještě není úplné, ale s každým vstupem na poušť se této skutečnosti blížíme. Kéž je toto postní období obdobím milosti.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více

Buďte v klidu, zastavte se a dýchejte

Není náhodou, že Ježíš stráví na poušti čtyřicet dní; jedná se o zcela konkrétní biblickou časovou jednotku. Připomíná čtyřicetileté putování Izraelitů pouští, než dorazili do zaslíbené země; čtyřicet dní trvala velká potopa; Mojžíš se čtyřicet dní postil na poušti u hory Sinaj (Dt 9,18), stejně jako Eliáš u hory Horeb (1 Kr 19,8). Jsme v dobré společnosti, když vstupujeme na poušť, na místo, kde se zjevuje Bůh. Během postní doby je pro nás dobré vymanit se z běžného života, ztišit se a zastavit se a nadechnout. Nemusíme se toho bát, protože evangelium nám ukazuje, že čas strávený na poušti je veden Duchem a nejsme v něm sami.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více

Důvěra v Boha

Existuje inspirativní pasáž z knihy Abakuk, kde autor popisuje postoj člověka, kterému se zhroutil svět – přišel o živobytí a příjem, o všechno! Jejich svět se ocitl na dně, jak se to denně stává nesčetným lidem, zejména ve válečných oblastech a v mnoha dalších oblastech života. Přesto může autor, který čelí takové obrovské pohromě, říci: „Přesto se budu radovat v Hospodinu / a jásat v Bohu, svém zachránci / Hospodin, můj Bůh, je má síla“ (Abakuk 3,18-19). To je jen jeden z mimořádných projevů důvěry v Boha, které najdeme v celé Bibli. Právě taková víra je obsažena ve slovech ‚Věřím v Boha‘. V takových chvílích mnozí z nás možná nejsou schopni takový čin důvěry učinit, protože se zdá, že odporuje všem předpokladům. Jednoduše se necháme nést modlitební důvěrou našeho společenství věřících, jako bychom byli černými pasažéry na jejich modlitbách. Zkušenost také potvrzuje, že lidé s hlubokou důvěřivou vírou jsou podporováni svým přesvědčením, že na Boha se lze spolehnout zejména v těžkých chvílích, protože Bible nás ujišťuje, že Bůh je na straně lidí se zlomeným srdcem.

Jim Maher SJ, Reimagining Religion: S.: Jezuitská vize

Přečtěte si více

navázat bližší vztah s Bohem

Rozjímání o životní cestě nás vybízí k tomu, abychom ocenili své dary i oblasti, v nichž se potýkáme s problémy, a mohli tak růst v otevřenosti vůči Pánu a jeho cestě. Během pobytu na poušti se vyvolený lid změnil ve vztahu k Bohu, k Mojžíšovi i k sobě navzájem. Někdy byly tyto změny pozitivní, ale jindy tomu tak nebylo. Přikázání je učila o Bohu lásky, který je povolal do opravdového vztahu s Bohem i mezi sebou navzájem. Připomínala jim, že Bůh je jim blízko, že se o ně zajímá a že je jim oddán. Jejich představa o Bohu se změnila, stejně jako jejich vztah k Bohu. Smlouva z nich učinila lid, který byl s Hospodinem spojen zvláštním způsobem. Jejich vztahy měl řídit zákon lásky. Ten je sice někdy vedl, ale jindy se vydali vlastní cestou, dokonce si vytvořili falešné bohy a uctívali je. Někdy převládly sobecké zájmy a ztratila se širší vize. Podobně jsme stvořeni k Božímu obrazu s potenciálem růstu. Jako lidé Nové smlouvy jsme získali zvláštní důstojnost a jsme pozváni k užšímu vztahu s Bohem. Náš obraz Boha i sebe sama může projít změnou. Růstem v sebepoznání můžeme rozšiřovat svobodu, kterou máme, abychom odpovídali Pánu a žili podle přikázání lásky. Můžeme se však také vydat vlastní cestou, hledat a uctívat falešné bohy. Rozhodnutí, která činíme, mají důsledky pro náš vztah s Pánem i mezi námi navzájem. Když se zamyslíme nad svou zkušeností a poučíme se z ní, otevře se nám cesta ke změně a věrnějšímu životu v pravdě, kterou nám Pán zjevuje.

Převzato z knihy See God Act: Michael Drennan SJ: Služba duchovního vedení.

Přečtěte si více

Situace se příliš nezměnila

Jsem si jistý, že Noe by dnes svou archu nikdy nedokončil. Než by začal stavět, potopa by ho už dávno přešla. Existuje tolik pravidel a předpisů, kterými se řídí i ty nejjednodušší úkoly. Je třeba vyplnit hory papírů, vyplnit formuláře, získat povolení a dosáhnout norem.

Musel by vyplnit prohlášení o dopadu na životní prostředí, dát stavebnímu úřadu vědět, že vytváří dočasnou stavbu, projít auditem bezpečnosti a ochrany zdraví, dát finančnímu úřadu vědět, odkud má peníze, pro případ, že by je pral, a musel by zajistit, aby všechny organizace na ochranu práv zvířat byly spokojené s ubytováním, které chce zvířatům poskytnout.

Svět se stal velmi komplikovaným místem. Někteří z nás mohou snít o idylickém, jednoduchém životě, kde lze vše dělat s lehkostí a základní kamarádskou atmosférou, ale tento sen se stále více vzdaluje. Svět jako by byl stvořen k tomu, aby ničil iniciativu a udržoval status quo. Když se nad tím zamyslíme, není to nic nového. Jsem si jistý, že Noe měl ve své době ekvivalentní problémy. Jistě, Ježíš byl také vůdce a byl to status quo, kdo ho nechal ukřižovat.

Výňatek z knihy Alan Hilliard: 40 úvah pro křehkou Zemi.

Přečtěte si více

Zdroj lásky

Únor má mnoho témat, počínaje svatou Brigitou a konče možností přestupného roku. Uprostřed toho všeho je svátek svatého Valentýna. V rané církvi bylo mnoho Valentýnů. První Valentýn, který je možná původním svatým Valentýnem, zemřel kolem roku 270 n. l. za to, že údajně oslavoval sňatky prvních křesťanů, což bylo zákonem zakázáno.

Když se oslavuje láska, někdy se ptáme, co se oslavuje. Je to pomíjivý, prchavý okamžik citové extáze? Nebo je to bolest ze ztráty? Nebo oslavujeme něco, co je věčné, radostné a co se nedá popsat slovy?

Výchozím bodem může být pojmenování zdroje lásky – můžeme si myslet, že my jsme zdrojem naší lásky. Nebo se můžeme ptát, zda láska pochází odjinud? Pokud láska pochází odjinud než od nás, pak na nás nezávisí. Láska odjinud může být mou silou a oporou v aktu milování a bytí milovaným. Může nám také napovědět, jak tuto lásku napravit. Naše křesťanská víra nám dává k dispozici příběh Ježíše z Nazareta, který nás učí, jak do našeho příběhu lásky vplést odpuštění, oběť, podporu, péči, vzpomínku a uzdravení.

„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je od Boha, a kdo miluje, narodil se z Boha a zná Boha“ (1 Jan 4,7). Když tomu věříme, víme, že milování nezávisí na nás, ale na zdroji toho všeho.

Převzato z The Sacred Heart Messenger, Alan Hilliard, únor 2021

Přečtěte si více

Posezení s Bohem

Někdy se lidé nemodlí, protože mají pocit, že toho nejsou hodni. Myslí si, že to není pro ně. Zmíníme-li slovo „rozjímání“, utečou o míli dál. Myslí si, že je to pro mnichy a lidi, kteří mají nejrůznější kvalifikace. Modlitba a kontemplace nejsou nic jiného než pouhé „sezení s Bohem“.
Svět, ve kterém žijeme, může být velmi rozptylující. Všechno se rozbíjí nebo trhá na kusy, důležité pojmy se tříští na malé kousky. Modlitba, a zvláště kontemplace, umožňuje vstoupit do Božího srdce a vědět, že tento svět bije jako jeden celek a že ve světě panuje harmonie. Jste víc než rozbité kousky a jednotlivé části. Abyste byli v klidu, musíte vidět celek, získat obraz celku a získat smysl pro celek. Toho vám pomůže dosáhnout modlitba a rozjímání.
Zjistil jsem, že když se ráno modlím, vycházím do dne s větším smyslem pro věc. Nepohrávám si jen s malými kousky a nesnažím se je chaoticky poskládat dohromady.

Alan Hilliard, Ponoření do života: 40 úvah pro křehkou Zemi

Přečtěte si více

Důvěra v Boha

Starosti jsou příčinou mnoha světových problémů a pro nás jako jednotlivce mohou být varovným znamením, že v tu chvíli Bůh není v našem životě na prvním místě.
Den plný starostí nás může unavit a vyčerpat víc než den tvrdé práce. Nic nespotřebovává naši energii více než starosti. A přitom jimi jen ztrácíme čas, jsou zbytečné. Starosti mohou poškodit naše zdraví. Mohou nám zvýšit krevní tlak, způsobit deprese, zvýšit hladinu stresu a způsobit bezesné noci. Mohou být pomalým zabijákem.
Neexistuje žádná pilulka, kterou byste si mohli vzít, abyste si přestali dělat starosti; žádný seminář, kniha nebo CD vás od starostí neosvobodí. Jedinou odpovědí je předat kontrolu nad svým životem Bohu. Důvěřujte mu. Přenechte zítřek Bohu. Nepřekračujte řeku, dokud nejste u ní. Neotvírejte deštník, dokud nezačne pršet.
Předejte Bohu všechno: sebe, své problémy, plány i zdraví, prostě všechno. Odevzdejte se mu a přenechte se mu. Vaše budoucnost je v Božích rukou a v Božích rukou jste v bezpečí. Důvěřujte mu a vše bude v pořádku. Snadněji se to řekne, než udělá. Může to trvat dlouho. Ale funguje to.

Terence Harrington OFMCap, převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, prosinec 2023

Přečtěte si více