Důvěra v Boha
Starosti jsou příčinou mnoha světových problémů a pro nás jako jednotlivce mohou být varovným znamením, že v tu chvíli Bůh není v našem životě na prvním místě.
Den plný starostí nás může unavit a vyčerpat víc než den tvrdé práce. Nic nespotřebovává naši energii více než starosti. A přitom jimi jen ztrácíme čas, jsou zbytečné. Starosti mohou poškodit naše zdraví. Mohou nám zvýšit krevní tlak, způsobit deprese, zvýšit hladinu stresu a způsobit bezesné noci. Mohou být pomalým zabijákem.
Neexistuje žádná pilulka, kterou byste si mohli vzít, abyste si přestali dělat starosti; žádný seminář, kniha nebo CD vás od starostí neosvobodí. Jedinou odpovědí je předat kontrolu nad svým životem Bohu. Důvěřujte mu. Přenechte zítřek Bohu. Nepřekračujte řeku, dokud nejste u ní. Neotvírejte deštník, dokud nezačne pršet.
Předejte Bohu všechno: sebe, své problémy, plány i zdraví, prostě všechno. Odevzdejte se mu a přenechte se mu. Vaše budoucnost je v Božích rukou a v Božích rukou jste v bezpečí. Důvěřujte mu a vše bude v pořádku. Snadněji se to řekne, než udělá. Může to trvat dlouho. Ale funguje to.
Terence Harrington OFMCap, převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, prosinec 2023
Přečtěte si více
Bůh nás doprovází i ve chvílích strachu
Když jsem v cizím městě chtěla přejít ulici, řekli mi, abych se připojila k někomu z místních lidí, že se ním budu cítit bezpečněji. Jinak jsem se ve městě s ulicemi přeplněnými auty hrozně bála. Tehdejší strach jsem překonala s pomocí druhého člověka, někoho, kdo mi pomohl přejít.
Mnoho našich strachů se rozpustí, pokud je sdílíme; nezmizí sice úplně okamžitě, ale budou jiné. Můžeme si v tom navzájem pomáhat, protože každý z nás má někdy strach, stejně jako měli (a stále mají) lidé strach z COVIDu. Při ztrátě blízké osoby máme strach z toho, že budeme osamělí, že zůstaneme sami. Stejně se bojí i lidé ve vyšším věku. Každý z nás má takové obavy a můžeme je vnést do svého vztahu s Bohem. Takový byl i Jób ve Starém zákoně. Bál se dokonce, že ztratí svého Boha, ale tím, že byl k Bohu upřímný, dokázal se svým strachem žít. Ježíš se bál v Getsemanské zahradě, ale později s důvěrou ve svého Otce šel na smrt beze strachu.
Kéž nám Bůh požehná radostí z toho, že s ním kráčíme, provází nás ve chvílích strachu a pomáhá nám žít svůj život s důvěrou a jistotou. Ježíš v evangeliu říká: „Nebojte se. Já jsem s vámi. Pojď, následuj mě.“ Naše modlitba může být: „Pane, pomoz mi věřit, že se nemůže stát nic, čemu bychom ty a já společně nemohli čelit a co bychom spolu nemohli překonat.“
Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, červenec 2023
Přečtěte si více
Hvězda, která nás vede
Často se modlíme: „Srdce Ježíšovo, učiň naše srdce podobnými svým. Modlíme se, abychom měli stejně velké srdce jako Ježíš v soucitu a péči o celé stvoření.
Herodesův bůh v příběhu o mudrcích je maličký, stvořený k Herodesovu obrazu a podobě. Jeho bůh je stejně malý jako jeho vliv, který nevydržel, a stejně malý jako drahokam v jeho koruně. Udělal si Boha tak maličkého, jako je dosah jeho srdce, které hledalo u druhých jen to, co může dostat, a ne to, co může dát. Jeho touha po moci je tak silná, že zabíjí i maličké děti, které by ho mohly ohrozit. Kousek z něj chtěl později v životě vidět a slyšet Ježíše, ale jen proto, aby ho odsoudil.
Bůh mudrců byl velký bůh! Dost velký na to, aby přivedl mudrce na dlouhou cestu do Betléma. Šli za hvězdou lásky, dobra, víry, odvahy, vytrvalosti a spravedlnosti, vedeni hvězdou, jejíž světlo, světlo Boží, nikdy neselhává. Jejich Bůh byl dost velký na to, aby ho poznali v malém dítěti. Hledali a našli to, co hledali, i když si možná nebyli jisti, co najdou.
Hvězda, která nás vede, je hvězdou lásky a otázek, radostí a strastí naší životní cesty. Žije v srdcích všech, které potkáváme. Stejně jako svatý František z Assisi nevidíme v davu lidí dav, ale lásku a Boží obraz znásobený ve všech. Jeho Bůh byl široký a stejně jako Ježíš i jeho péče o Boží svět směřovala ke každému člověku, kterého Bůh stvořil, ke každému stéblu trávy a ke všemu, co má život.
Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, leden 2023
Přečtěte si více
Kristus se každý rok znovu rodí v našich srdcích.
Pro mnoho lidí je zima obtížným obdobím, protože je chladná a málo slunečního světla. Ale právě v těchto týdnech křesťané slaví něco úžasného: Bůh vstupuje do lidstva, obléká si naši kůži a žije mezi námi jako plnohodnotný člověk způsobem, který se nám stále ještě těžko vyjadřuje slovy. Ježíš – palestinský Žid, který se narodil v rodině bezdomovce v útulku pro domácí zvířata v odlehlé části Římské říše – byl od samého počátku odsunut na okraj společnosti. Přesto změnil dějiny a dodnes mění naše životy.
Do všech strastiplných zápasů našeho tehdejšího i současného světa se narodil Bůh. Kristus se každý rok znovu rodí v našich srdcích, pokud mu tam dokážeme udělat místo, a v našem světě, pokud se na obyčejná místa díváme s vědomím jeho přítomnosti. Až budeme o Vánocích zapalovat svíce, vzpomeňme si, co představují: mír, jednotu a naději, po kterých svět zoufale touží. Jsme pozváni, abychom se radovali s anděly a pastýři, společně chválili a zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj a dobrá vůle mezi lidmi“.
Převzato z The Deep End: Z výňatku z knihy Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce. by Tríona Doherty and Jane Mellet
Přečtěte si více
Jděte do Betléma
Vánoce jsou často vnímány jako „kouzelné“ období: rodinná setkání, koledy, dárky, vánoční filmy, vzrušení na tvářích malých dětí, tradice, které si neseme z dětství – to vše v nás vyvolává silné emoce. Ale je tu něco, co to všechno přesahuje, a to je známý příběh pastýřů.
I dnes, více než dva tisíce let poté, příchod Vánoc a jejich „radostné zvěsti“ (Lukáš 2,10) pozastaví naši každodenní rutinu. Stejně jako pastýři jsme vyzváni, abychom vystoupili ze svého všedního života s jeho problémy a starostmi a „šli do Betléma“, abychom se tam setkali s dítětem Ježíšem v jeslích v celé jeho novosti a lidské zranitelnosti. Žijeme ve světě, který působí stále nejistěji, temněji a děsivěji. Nemůžeme uniknout každodenním zprávám o válkách, hladomoru, masové střelbě, nenávistných útocích na menšiny, znepokojivým zprávám o klimatu a o stavu naší planety. Je důležité se angažovat, ale příval špatných zpráv v nás může vyvolávat obavy o budoucnost a o bezpečnost naši i našich blízkých. O letošních Vánocích máme příležitost, podobně jako pastýři, vystoupit z rutiny a navštívit vánoční jesličky. Tato scéna nás stále znovu dokáže dojmout a ohromit. Přinášíme si s sebou své starosti a obavy a možná je tam můžeme na chvíli nechat stranou a jako Maria hlouběji přemýšlet a cenit si tohoto Božího tajemství uprostřed nás. Svět bude stále existovat, abyste se do něj mohli vrátit, stejně jako pastýři, s novou perspektivou a obnovenou nadějí.
Excerpted from The Deep End: A Journey with the Sunday Gospels in the Year of Mark by Tríona Doherty and Jane Mellett
Přečtěte si více
Jak duchovně vnímám přírodu
V tomto ročním období si všímám, že se stahuji z rušného tempa světa a hledám klidný čas na rozjímání. Příroda je nedílnou součástí mého každodenního duchovního života. V posvátném prostoru přírody cítím hluboký smysl toho, co znamená být součástí sítě života.
Mé důvěrné spojení s Bohem v přírodě připisuji působení Ducha svatého. Už dlouho mám silný vztah ke všemu živému na této planetě. Touhou žít udržitelnějším a uvědomělejším způsobem života odpovídám na výzvu Laudato Si‘ k ekologickému obrácení.
Přístup ke spiritualitě založený na přírodě by mohl být řešením našeho pocitu odcizení a odloučení od církve, od našeho světového společenství a dokonce i od naší role v současné globální krizi klimatických změn. Když se snažíme obnovit toto spojení, abychom překonali současnou sociálně-ekologickou krizi, která ohrožuje naše přežití jako druhu na planetě, prohlubujeme také svou vlastní víru. Jak moudře poznamenal Thomas Berry: „Osud lidí nelze oddělit od osudu země.
Excerpted from The Sacred Heart Messenger, December 2021
Přečtěte si více
Příprava na advent
Stejně jako si neuvědomujeme vzduch, nevšímáme si Boží přítomnosti, která je stále kolem nás. Cesta víry je darem milujícího Boha, který dělá první krok a trpělivě, tiše, téměř nesměle čeká na naši lidskou odpověď. Život je povolání, výzva k hledání tohoto plachého Boha.
Advent je časem, kdy si připomínáme mnohé paradoxy v srdci naší víry. Bůh, nejmocnější přítomnost, se rozhodl projevit v bezmoci.
Připravujeme se na oslavu okamžiku, kdy se Boží Slovo stalo tělem, a naše víra proto potřebuje prohloubit. Vírou upřímně přijímáme temnotu, uprostřed které hledáme světlo. Advent je tedy časem láskyplné adorace, opravdového aktu nadpřirozené naděje a láskyplného odevzdání se plachému Bohu.
Tento plachý Bůh nám o adventu připomíná, že život je o vztazích, ne o věcech. Největší radost pramení z dobrých vztahů – největší smutek a utrpení nepocházejí ze ztráty zaměstnání nebo majetku, ale z rozbitých a zrazených vztahů. Všechny vztahy lásky jsou zakořeněny v lásce, kterou má tento plachý Bůh k nám všem.
Převzato z Ať je advent adventem by Vincent Sherlock
Přečtěte si více
Hledání Boha ve všech věcech
V dnešním pestrobarevném světě přicházíme k víře z různých míst a z různých prostředí. Víra v Krista je něco jako velký vyrovnávač. Modlitba je jednou z duchovních disciplín, které se všichni musíme naučit. K modlitbě si můžeme položit několik otázek: Jak se modlím? Co je to osobní modlitba? Jak mohu rozvíjet svůj modlitební život?
Hledání Boha ve všech věcech je nedílnou součástí ignaciánského pohledu na svět. „Svět je nabitý Boží velikostí“ (Gerard Manley Hopkins). Tento Bůh je přítomen v našich životech, „pracuje pro nás“ ve všech věcech; skrze víru ho lze objevit ve všech přírodních a lidských událostech, v dějinách jako celku a především v prožívání každého jednotlivého člověka.
Převzato z časopisu The Sacred Heart Messenger, červen 2022, Sunny Jacob SJ
Přečtěte si více
Tma a světlo
Bože, Pane, vědomí tvé lásky může tak snadno vyklouznout z mého srdce. Kdykoli dojde k nějakému neštěstí, začnu o tom pochybovat. Moje malá mysl začne vířit a já se ptám: „Jak jsi mi to mohl udělat?“ nebo „Jak jsi mohl dopustit, aby se to stalo?“. Temná stránka věci může rychle zastínit světlo. Říkám si – promiň – ‚Kam jsi sakra zmizel?‘ Moji démoni pak mají volný výběh. Dovol mi, abych místo toho pozorně sledoval/a tvůj způsob jednání. Na počátku, jak sám říkáš, ležela nad povrchem země tma, a pak jsi ze všech svých děl nejprve stvořil světlo. Proč jsi nechal temnotě její místo, proč jsi ji nevyhladil? Ale světlo i tma mají ve tvém plánu věcí své místo. To mi pomáhá! Díky tomu se méně divím temnotě, která je kolem, a soustředím se na to, že se vždy vrátí světlo. Neměl/a bych očekávat svět bez určité temnoty. Protože ty přicházíš na svět jako božské světlo, temnota je zatlačena zpět a nemůže světlo zastínit. Měl/a bych se soustředit na tebe jako na světlo, které drží temnotu na uzdě a vynalézavě se vypořádává s utrpením a zlem. U tebe jednou bude na všechny zářit věčné světlo, ale prozatím mi pomoz, abych žil/a ve světle a bojoval/a s temnotou jako ty. Koneckonců jsem nekonečně milován/a a ty mě potřebuješ, abych byl/a „světlem světa“. Kéž věřím, že trpělivá vytrvalost osvětluje to, co je zevnitř temné. Tak tomu bylo na Kalvárii a může tomu tak být i v mém životě.
Výňatek z knihy Jsem nekonečně milován od Briana Grogana SJ
Přečtěte si více
Reakce na volání Země
Naše obrazovky jsou plné děsivých obrazů klimatických změn, kterým se stále častěji říká klimatická krize, nebo dokonce klimatická katastrofa. Tato krize není něčím, co se děje v jiných částech světa; je to něco, co se děje ve světě, a svět je jen jeden. Planeta, kterou sdílíme, není jen naším „společným domovem“; je to náš jediný domov. Planeta B neexistuje.
Naše budoucnost – a budoucnost planety – závisí na tom, zda se postavíme čelem k naší globální i lokální odpovědnosti. Obrácení a víra, odpověď na volání Země a spojenecké volání chudých, vyžaduje významné změny v našem životě, v našem životním stylu. Změna našeho způsobu života si zaslouží označení obrácení, protože skutečné obrácení není jen změnou praxe, ale vyžaduje změnu srdce, proměnu zevnitř. Ke změně zevnitř může trvale dojít pouze tehdy, když ji živí Ten, který žije v každém člověku. Setkání s Pánem v Božím slově, v životě církve a v sobě navzájem je pokrmem, který proměňuje náš život. Právě tam objevujeme kořeny ekologického obrácení.
Převzato z The Sacred Heart Messenger, březen 2022, arcibiskup Dermot Farrell
Přečtěte si více