Úvahy a rady k modlitbě

Byl to právník, kdo se v evangeliu zeptal Ježíše: „Kdo je můj bližní?“ Pravděpodobně očekával definici, která by vymezila hranice jeho povinností. Místo toho, aby mu dal definici, vyprávěl Ježíš příběh o nešťastném muži, který byl zbit, okraden a ponechán napůl mrtvý na kraji cesty. Několik vážených osob zaslechlo jeho volání o pomoc, ale ignorovali ho. Jeden kolemjdoucí – Samařan – však byl pohnut soucitem a přišel mu na pomoc. Ošetřil mu rány, odnesl ho do hostince a dokonce se nabídl, že uhradí jeho výdaje. Po vyslechnutí tohoto příběhu právník uznal, že to byl právě opovrhovaný Samaritán, kdo byl pro toho nešťastného muže skutečným bližním. Ježíš pak uzavřel: „Jdi a jednej stejně.“ Kdyby Ježíš vyprávěl tento příběh dnes, možná by ho vyprávěl jinak. Mohl by mluvit o rodině ukrajinských uprchlíků, kteří museli opustit svůj domov v Mariupoli. Zanechali za sebou veškerý svůj majetek a v zoufalé naději, že najdou bezpečí pro své děti, po měsících odmítání nakonec dorazili do malé vesnice na západě Irska. Tam je přivítala místní komunita, místní rodina jim poskytla přístřeší a do místní školy je vřele přijali. Nebo by Ježíš možná vyprávěl jiný příběh: o těch, kteří se vydávají – často navzdory úředním nařízením – na záchranu migrantů snažících se překročit Středozemní moře v chatrných člunech, které se často potopí. Je tolik příběhů, které by Ježíš mohl vyprávět o dnešních milosrdných samaritánech, kteří přicházejí na pomoc našim sousedům migrantům. Jeho závěrečná slova by však zůstala nezměněna: „Jdi a jednej stejně.“

Patrick Carberry SJ, Živá modlitba 2024

Příběh o Lazarovi nás všechny zve ke vzkříšení tady a teď! Ježíš nás volá ven z hrobu do plnosti života, abychom dnes, a ne až někde v daleké budoucnosti, zakusili útěchu Boží lásky a pokoje.

Často je snazší zůstávat v hrobě, ale Ježíš pro nás chce víc a říká nám: „Lazare, pojď ven.“ Lidem Ježíš přikazuje: „Rozvažte ho, nechte ho jít“, a pak slyšíme: „Odvalili kámen.“

V tomto příběhu o osvobození nám je dán nový vhled do síly víry a lásky. Je to poselství pro nás všechny, abychom se odvrátili od kultury smrti, pomáhali si navzájem rozvazovat pouta a dovolili sobě i druhým vyjít na světlo. Být v tomto smyslu spaseni znamená být uzdraveni, prožít obnovu. V globálním smyslu to znamená uznat, že „nespravedlnost není neporazitelná“ ( Laudato Si’, 74). Jádrem tohoto příběhu je skutečnost, že láska dokáže zvítězit nade vším, dokonce i nad smrtí a zoufalstvím. Všichni se dnes můžeme podílet na tomto vzkříšeném životě, v lásce a míru. Ježíš přichází, abychom měli život v plnosti (Jan 10,10).

Tríona Doherty a Jane Mellett, „The Deep End: Cesta s nedělními evangelii podle Matouše“

Všechno ve stvoření má svou vlastní jedinečnou krásu a svůj vlastní způsob, jak oslavovat Boha. To by nás mělo vést k zamyšlení nad tím, kolik času marníme tím, že si navzájem závidíme. Pokud v sobě objevím závist, vím, že jsem ztratil ze zřetele tu cennou a Bohem mi danou podstatu toho, kým jsem. Kým máš být? Je to přece jasné: máš být sám/sama sebou!

Jako bytosti stvořené k Božímu obrazu a podobenství je naše pravé já skryto v Kristu, novém Adamovi. Boží Syn přišel, aby nám ukázal, kým jsme, a pomohl nám plně se stát sami sebou. Může to znít podivně, ale nikdy nebudeme sami sebou, dokud se nesetkáme s Ježíšem Kristem, Synem Božím, a nepoznáme ho a nezamilujeme si ho jako největší dar Otce všeho stvoření. Právě skrze Ježíše jsme osvobozeni, abychom mohli být tím, kým máme být.

Na počátku své cesty se svatý František modlil: „Kdo jsi, Pane, a kdo jsem já?“ František si uvědomil, že čím více se nám Bůh zjevuje, tím více poznáváme, kým skutečně jsme a kým máme být. Naše pravé já je skryto v Kristu a čeká na nás (Kolosanům 3,1–11). Tím, kým máme být, se nestáváme prostřednictvím závisti a soupeření. Čím více si uvědomujeme, že jsme bezpodmínečně milováni takoví, jací jsme, tím více se osvobozujeme a nacházíme své pravé já.

Liam Kelly OFM, The Sacred Heart Messenger, říjen 2024

V dnešní době často slýcháme: „V jakém světě to vlastně žijeme?“ Začneme mluvit o Gaze, Izraeli, Ukrajině a o řadě dalších míst na světě, kde dnes panují války, rozkoly a chudoba, a také o tom, jak krutě se k sobě navzájem chováme. Můžeme se tím nechat zasáhnout. Pomůže nám pár otázek. Mohu s tím něco udělat? Co mohu udělat pro Gazu? Velmi málo. To ale neznamená, že se o to přestanu zajímat nebo že se nad tím přestanu rozčilovat. S touto i mnoha dalšími situacemi můžeme něco málo udělat. Můžeme například kontaktovat kohokoli, jehož rodina tam pracuje, a finančně pomoci. Dále: mám pravdu v tom, co říkám? Udělal jsem si průzkum, abych věděl, jaká je situace ve skutečnosti? Velmi často rozdělujeme lidi všude na „zlé“ a „dobré“. Na Ukrajině i v Rusku jsou dobří lidé. Na obou místech jsou ale i špatní lidé. Povídat si s lidmi, číst důvěryhodné zprávy; ujistit se, že znáte fakta. Neztrácíme naději a modlíme se za ty, kteří pracují, a často s velkým rizikem pro sebe samé, za mír, prosperitu a dobrý život pro miliony lidí, kteří je nemají.

Donal Neary SJ, The Sacred Heart Messenger, červenec 2024

Drahý Pane, na jedné z nejhezčích pohlednic, jaké jsem kdy dostal, byla jen tři slova: „Prostě tě miluju.“ To bylo přesně to, co jsem tehdy nejvíc potřeboval slyšet. A od Tebe to, Pane, potřebuju slyšet stále.

Velkou oporou mi bylo, když před několika lety papež František v dokumentu „Radost evangelia“ (č. 6) napsal: „A konec konců, jsme nekonečně milováni.“ Toto zásadní prohlášení o Tobě, Bože, znamená, že ať už Tě zklamu jakkoli, máš mě rád takového, jaký jsem. Jsem bezmezně milován; máš ke mně naprosto pozitivní vztah. Terapeuti se více či méně úspěšně snaží rozvíjet bezpodmínečný pozitivní vztah ke svým klientům, jinak by terapeutický vztah nikdy nemohl vzniknout. To na lidské úrovni odráží Tvůj vztah ke každému z nás. Vztah mezi Tebou a mnou může vzniknout pouze v této atmosféře. Dovol mi tedy věřit, bez ohledu na to, jaké negativní příběhy si nesu z dětství, že mě nikdo nemůže milovat tak jako ty, že se ode mě nikdy neodvrátíš ani v mém zoufalství či znuděnosti a že nic nemůže tvou lásku ke mně zvětšit ani zmenšit.

Brian Grogan SJ, Jsem nekonečně milován

Naše životní cesta je někdy plná takové krásy. Všem by nám prospělo zpomalovat a krásu si v životě častěji vychutnávat. Až příliš často ji necháváme proklouzávat mezi prsty, aniž bychom si ji uvědomili. Někdy ji však zachytíme. Někdy si uvědomíme, že se nacházíme v přítomnosti krásy, a dovolíme si zastavit čas – zůstat v její přítomnosti. V takových chvílích dostatečného vědomí jsme schopní krásu skutečně prožívat. I když takové okamžiky nemusejí nastávat příliš často, když k nim dojde, bývají často velmi emotivní. Spojují nás s ústřední pravdou: že bez ohledu na to, jaké utrpení ve světě je (a utrpení v tomto světě je) a v našich životech (v našich životech je a bude utrpení), existuje také krása. Nemůžeme vysvětlit, proč tomu tak je; můžeme jen přijmout, že tomu tak je.
To přijetí je těžké. Když však přijmeme utrpení, můžeme o to více přijímat a vychutnávat si krásu, kterou ve světě vidíme a prožíváme.
Zkuste se modlit za druhé: vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří v této době trpí; vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří jsou nemocní; vezměte si do srdce v modlitbě všechny, kteří v tuto chvíli nevidí nebo nemohou vidět krásu ve svém životě.

Jim Deeds a Brendan McManus SJ, „Najít Boha v chaosu“

Říkat „ano“ je zásadní součástí našeho vztahu s Bohem; souvisí ovšem s naší svobodou říci také „ne“. Tolikrát v životě se ohlížím zpět a jasně vidím, že jsem řekl „ne“ (i když jsem to tehdy nechápal jako „ne“ vůči Bohu). Díky Bohu si vzpomínám i na chvíle, kdy jsem řekl „ano“. Říct Bohu „ano“ nám umožňuje být v tomto světě živou přítomností lásky, radosti a milosrdenství. Naše „ano“ nás vždy vede k tomu, abychom milovali a vážili si sebe, druhých i světa kolem nás.
V křesťanských dějinách a tradici najdeme mnoho lidí, kteří řekli „ano“: například Marie, Jeremiáš, Mojžíš a Petr. Jejich „ano“ mělo velký význam. Možná přesně nevěděli, k čemu vlastně říkají „ano“, ale měli dost moudrosti na to, aby poznali, že je o to žádá Bůh a že by měli říct „ano“.
Pokud stojíte před těžkým rozhodnutím, nezapomeňte, že jste v dobré společnosti těch, o nichž jsme se zmínili výše. A ještě jedno si uvědomte: ti, kdo říkají „ano“, jsou za toto „ano“ obdarováni. Vidíme to na Petrovi, nevzdělaném rybáři, který se stal učeným člověkem a vůdcem nového hnutí – svatým. I vy budete za své „ano“ obdarováni.

Jim Deeds a Brendan McManus SJ, „Najít Boha v chaosu“

Naše úsilí se může jevit jako skromné a marné, avšak mnoho příběhů evangelia odhaluje opakující se motiv, že Bůh má zálibu v malých lidech a malých věcech. Vzpomeňme si na vdovin groš a na rozmnožení chlebů a ryb (Marek 12:41–44; 8:1–9). V Káně se obyčejná voda promění v nejlepší víno (Jan 2,1–12); při Poslední večeři se prostý chléb a víno stávají tělem a krví Páně (Lukáš 22,19–20). Život každého člověka, ať je jakkoli skrytý, má vliv na všechny ostatní (Římanům 14:7). Každý dobrý skutek, jakkoli malý, který je vykonán v lásce, má věčnou hodnotu, protože láska nikdy nekončí (1 Korinťanům 13:8) a my sklidíme její odměnu v době žní (Galatským 6:9). To dává naději, že i naše malé příspěvky ve prospěch naší nemocné planety mají svou symbolickou hodnotu. Juliána z Norwich tuto naději vyjadřuje takto:

Bůh mi ukázal malou věc, velkou jako lískový oříšek, ležící v mé dlani. Dívala jsem se na ni a pomyslela si: „Co to asi je?“ A bylo mi odpovězeno: „Je to vše, co je stvořeno.“ Žasla jsem, jak to může trvat, neboť jsem si myslela, že by to mohlo náhle zmizet v nicotě pro svou malost. A bylo mi odpovězeno: „Trvá to a vždy bude trvat, neboť Bůh to miluje. A tak mají všechny věci svůj počátek v Boží lásce.“ V této maličkosti jsem spatřila tři pravdy: první je, že ji Bůh stvořil; druhou, že ji Bůh miluje; a třetí, že ji Bůh chrání.

Brian Grogan SJ, Cesta stvořením: Úžasný příběh malé modré planety

Ačkoli se Maria v Novém zákoně ozvala jen několikrát, její osobnost a charakter od té doby oslovují nesčetné množství věřících. A to nejen katolíky. Marie přitahuje miliony lidí do poutních míst po celém světě. Kromě známých poutních míst, jako jsou Guadalupe, Lurdy a Fatima, existuje po celém světě mnoho dalších mariánských poutních míst, která přitahují věřící i jiných vyznání.

Mariin život spočíval v tom, že řekla „ano“ lásce, která přesahovala všechny její sny o lásce. Maria obdržela dar setkání s Bohem, který se k ní přiblížil natolik, že lidské tělo jeho jednorozeného Syna se utvořilo v jejím lůně. Jádrem Mariina života byl tento milostný příběh s Bohem, milostný příběh, který by ideálně mohl být jádrem i našich životů.

Stejně jako každá dobrá matka nás Maria přivádí do kontaktu s citovou stránkou našeho života a osvobozuje nás, abychom byli otevření Bohu. První krok k Bohu není otázkou teorie. Není to ani pouhé cvičení v síle vůle. Častěji jde o to, abychom otevřeli základní proud našeho života, abychom byli připraveni směřovat k důvěře, dobru a lásce. Snadno uvízneme v zažitých způsobech jednání. Setkání s hloubkou Marie je však pokornou výzvou k tomu, abychom žili z hloubi sebe samých. Pomáhá nám jít hlouběji než naše povrchní já a zakotvit se v zakořenění, které sahá přes generace až k Abrahamovi a Sáře, a dokonce je předchází. Pomáhá nám vidět, jaké divy pro nás Všemohoucí učinil. Umožňuje nám radovat se z Boha, našeho Spasitele.

Thomas G. Casey SJ, Maria v různých tradicích

Hora Tábor je místem, kde Petr, Jakub a Jan spatřili Ježíše v záři jeho slávy. Uviděli božství, které bylo skryto pod lidskou podobou. Tento den představuje počátek hlubší víry apoštolů v to, kým Ježíš je, a v jeho božský život. Ve své lidskosti a ve své úplné identitě je obrazem Boha. Poznali ho nejprve jako člověka. A pak uslyšeli hlas, který řekl: „Toto je můj milovaný syn“ (Matouš 17,5).

Ten hlas už promluvil dříve – při Ježíšově křtu. Tehdy ho však slyšel pouze Ježíš. Nyní se Ježíš zjevuje svým učedníkům jako Boží Syn. „Toto je můj milovaný Syn.“ Je zajímavé, co následuje. Bůh pak říká: „Poslouchejte ho.“ Naslouchání Božímu slovu je jednou z nejdůležitějších milostí křesťana. Při mši se klaníme místu Slova – je to Kristus, kdo promlouvá při čtení Slova – stejně jako se klaníme chlebu a vínu na oltáři. Ve slově i ve svátosti Ježíš promlouvá a je přítomen v církvi.

Ježíš hovořil také o budoucnosti a dal apoštolům najevo, že tento den ocení teprve tehdy, až bude vzkříšen z mrtvých. Teprve tehdy pochopí plný význam Proměnění a budou si moci na chvíli klást otázku, co vlastně znamená „vzkříšení z mrtvých“.

Petr, Jakub a Jan si tento den budou pamatovat navždy. Petr o něm dokonce psal ve svém prvním listě. Můžeme se otevřít této milosti, která nám umožňuje poznat Kristovu božskost i lidskost a z hloubi srdce věřit, že jednoho dne budeme proměněni, aby se naše smrtelná těla stala podobná jeho.

Donal Neary SJ, Posel Nejsvětějšího Srdce, srpen 2024