Jen Bůh ví, co bude dál
Současné celosvětové akce na ochranu a obnovu planety Země jsou podněcovány a umožňovány Duchem Božím, Dárcem života. Lidstvo není samo a nebojuje proharný boj. Prorocké hlasy ze všech stran podporují současný jedinečný historický okamžik milosti a výzvy. Zjišťujeme, že to, co se zdá ztracené a nenapravitelné, může znovu ožít, jako v případě druhů zachráněných před vyhynutím a výsadby velké zelené zdi stromů napříč africkými pouštěmi. Bezmezná moudrost a dynamika vesmíru, které dosud utvářely dění, jsou nám k dispozici: nejsme unášeni ve vesmírné izolaci, ale ponořeni do moře božské energie, která přesahuje veškeré chápání. Musíme dělat vše, co je v našich silách, a s důvěrou se modlit a být ochotni mnoho trpět s vědomím, že v nás působí božská síla, která uskutečňuje Boží záměry přesahující naše naděje a sny (Ef 3,20).
V naší globální krizi jsme současně svědky překvapivého růstu, i když křehkého, lidského společenství. Lidé všech vyznání i bez vyznání spojují své síly ve společné věci, a to naplňuje základní Boží přání, abychom všichni byli jedno ve všeobecné harmonii (Jan 17,11).
Boží smlouva se stvořením trvá navěky: „Až se v oblacích objeví duha, vzpomenu si na svou věčnou smlouvu se všemi živými tvory na zemi“ (Genesis 9,16). „Když sesíláš svého Ducha, obnovuješ tvář země“ (Žalm 104,30). Jak říká biskup Desmond Tutu: „Jen Bůh ví, co bude dál!“
Brian Grogan SJ, Creation Walk: The Amezing Story of a Small Blue Planet
Snění o Božím snu
Svatý Ignác říkal, že Boha můžeme najít ve svých nejhlubších touhách. Pokud ho převedeme do praxe, zjistíme, jak je pravdivý. Bdělé snění o našich nejhlubších touhách nás může přivést do jakéhosi posvátného prostoru.
Ještě jedna pozoruhodná myšlenka. Jeden velmi moudrý člověk před časem řekl, že když řekneme Bohu „ano“, Bůh toto „ano“ uskuteční, i když to, co říkáme, je něco, co jsme v životě neplánovali, nebo něco, čeho se necítíme být schopni. Jinými slovy, naše „ano“ z pozice víry je úrodnou půdou pro Boží působení. Vzpomeňme si na Mariino „ano“ andělovi, které přivedlo na svět Ježíše.
Nejde v tom vlastně o nás, že my něco dostaneme. Je to něco mnohem hlubšího a mnohem významnějšího jak pro nás, tak pro životy lidí kolem nás. Nemůžeme ani říci, že bychom svým „ano“ ve světském smyslu vůbec něco získali. Prostě se tím jen přizpůsobujeme Bohu. Sníme Boží sen.
Když si to dáme dohromady, zjistíme, že když sníme Boží sen pro svůj život, nacházíme své nejhlubší touhy, které přesahují naše povrchní přání, a když říkáme Bohu své „ano“, můžeme vidět, jak se Boží sen pro nás a náš svět naplňuje. A to je dobrá zpráva!
Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess
Přečtěte si více
Naše životy mohou potřebovat vyladit
Před časem jsem se o víkendu v Londýně vydal do jednoho ze svých oblíbených londýnských kostelů, St Martin in the Fields. V posledních několika letech mi nabízí klidný prostor k modlitbě na začátku dovolené. Toho rána, když jsem vstoupil do kostela, jsem si uvědomil, že to nebude tak klidný zážitek. V přední části kostela stál velký klavír. Seděl, nebo spíše klečel u něj ladič pian. Byl soustředěný na svou práci, opakovaně vyťukával jednu notu a dolaďoval drobné změny její výšky … no, nejsem si jistý, jak ta svá kouzla vlastně prováděl!
Posadil jsem se, zavřel oči a snažil se modlit. Ale stále mi na mysl dorážely tóny klavíru. Bylo těžké ignorovat je a modlit se. Po nějaké době jsem ale zjistil, že jsem se nechal unést tóny a změnami jejich výšky, které jsem dokázal rozeznat. Vysoké tóny při ladění klesaly a nízké stoupaly. Stal se z toho pro mě způsob, jak se modlit.
Při té modlitbě mě napadlo, že existuje mnoho způsobů, jak můžeme v životě hrát nějak falešně, mimo správnou tóninu. Jsou momenty, kdy zníme příliš nízko, kde zažíváme pocit skleslosti, smutku, nedostatku energie. JIndy zase zníme příliš ostře, a to jak ve vztahu k nám samým, tak i k ostatním. Tak všelijak můžeme být rozladěni sami se sebou i vůči ostatním. Možná potřebujeme vyladit, abychom mohli žít v harmonii sami se sebou, s druhými a s Božím plánem pro nás. Bůh se s námi chce prostřednictvím vyladěné modlitby spojit.
Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess (Vycházející z nepořádku)
Neuspořádané náklonnosti
To, co Ignác nazývá neuspořádanými náklonnostmi, je něco, co nás dokáže proti naší vůli přemoci – například pýcha, chamtivost, strach, perfekcionismus, neukojitelná touha po okamžitém potvrzení, kterou vyvolávají sociální média, nadměrná stimulace, očekávání nepřetržité dostupnosti, neuvědomění si, že jsme správci stvoření, a ne jeho vlastníci, posedlost prestiží a postavením, syndrom „mám víc než ty“ a všechny další přitažlivosti, které nás odvádějí od Boha, od nás samých a od druhých a zanechávají nás ve stavu emoční rozervanosti, vzrušení a vyčerpání.
Moji hodnota jako člověka neurčuje to, co mám. Můj hmotný majetek, mé studijní úspěchy, jiné mé úspěchy, můj příjem a můj bankovní zůstatek neurčují mou hodnotu jako neocenitelné a jedinečné lidské osoby. Mou hodnotu neurčuje to, co je mimo mě. Zlý duch, nepřítel mé lidské přirozenosti, by mě rád přesvědčil o opaku, ale já jsem nekonečně bohatší než říká on. Je však snadné nechat se strhnout tím, co si myslíme, že potřebujeme, a po čem toužíme, ale v denním světle a ze zdravého odstupu vidíme iluze takové, jaké jsou. Vzájemná solidarita, a ne vzájemné soupeření, to je Boží představa o našem životě.
Jim Maher SJ, Pathways to a Decision with Ignatius of Loyola
Přečtěte si více
Jsme aktivními partnery v Božím díle
Každý den v tomto týdnu je o čem přemýšlet a za co se modlit: Shlíželi z nebe – Otec, Syn a Duch svatý – s láskou ke svému lidu. Viděli muže a ženy všech ras, barev, věku, vyznání, svatosti i hříchu. Věděli, že je lidstvu potřeba pomoci, a dlouho čekali, než nastal ten správný čas.
Boží Slovo, Boží Syn, narozený přede všemi věky, se stal jedním z nás. Zbytek příběhu známe. Jedna z osob Trojice se stala jednou z nás, abychom se jí mohli podobat. Ježíš, Syn věčného Otce, se narodil, žil a zemřel jako my. Zemřel krutě zavražděn a poté uložen do hrobu. Vstal však z mrtvých a nyní je Duch Ježíšův a Otcův od křtu živý v každém z nás.
Život Trojice se stává zcela běžným v lásce, péči a odpuštění, které si navzájem nabízíme. Je tam také ve způsobech, jakými se snažíme zlepšit život chudých, lidí v depresi a úzkostných. Je v tom, jak se snažíme dát mladé generaci nejlepší lekce lidskosti a víry a uvést ji do tohoto Božího tajemství. Jsme aktivními partnery v díle Boha, Otce, Syna a Ducha svatého v dnešním světě.
Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A
Přečtěte si více
Radost z lásky s vděčným srdcem
V létě se objeví nová krása a zahrady se rozzáří barvami. Otevírají se květy, rozvíjejí se listy a stromy se začínají plnit letním olistěním. Každý den přináší něco nového, zejména na trvalkových záhonech, a zahradník má opravdu napilno: krmí, zalévá, okopává, seká a ošetřuje trávník a potýká se s množstvím plevele a prudkým nárůstem života mezi zahradními škůdci, kteří si v hřejivé půdě našli své místo.
Pokud si zahradník nedá pozor, sotva si stihne všeho užít; je toho tolik, co musí udělat, aby udržel krok s letní hojností přírody. Důležité je najít si mezi jednotlivými úkoly čas na to, abychom si prostě sedli a žasli, vzali si na zahradu šálek čaje nebo chladivého letního nápoje a jen tak seděli a zírali a prožívali tu krásu a radost. Tyto měsíce s dlouhými, rušnými dny a vlahými večery jsou časem, kdy se můžeme naladit také na krásu našeho života a objevit radost, kterou přináší láska s vděčným srdcem.
Sr. Stanislaus Kennedy, RSC, The Sacred Heart Messenger, červenec 2024
Přečtěte si více
Modlete se, abyste se podobali Marii
Je-li květen měsícem úcty k Marii, možná bychom se mohli modlit, abychom se jí v srdci podobali a přiblížili se k jejímu učení, abychom se naučili vše vnímat optikou její lásky, moudrosti a pravdy. Naše slova, emoce, činy, přesvědčení a pocity se mohou naší vědomou volbou a s Boží pomocí vracet do jednoty se Zdrojem. Probouzet se každý den s milostí a pocitem pokoje, bezpečí, lásky a víry v srdci znamená žít ve světě novým odvážným a vznešeným způsobem. Mariina soucitná a expanzivní mateřská energie je nám k dispozici každý den a je nabízena každé/mu z nás, abychom mohli vytvářet novou Zemi v propojení s celým Božím stvořením.
Pokud dovolíme, aby tato vize v našem vědomí rostla, a to jak individuálně, tak kolektivně, možná se nám podaří uvolnit naše vzorce odcizování a místo toho přijmeme do srdce ducha naší svaté Matky, což nás povede domů k jednotě, celistvosti a bezpodmínečné lásce. To ať je naše modlitba k naší Matce Marii v tomto květnovém měsíci.
Andrea Hayes, The Sacred Heart Messenger, květen 2024
Přečtěte si více
Odpuštění vede k uzdravení
Hloubku křesťanství člověka lze měřit podle toho, do jaké míry je ochoten odpouštět. Odpuštění je jedním z nejhlubších projevů lásky. Odpuštění vede k uzdravení. Nosíme s sebou spoustu zátěže. Nosíme ji v neviditelném pytli a může nás tížit a unavovat. Nemáme vnitřní klid. Neseme si rány, jizvy, modřiny a zranění z minulosti, zášť, hněv a hořkost. Klíčem k uzdravení toho všeho je odpuštění. Odpusťte a závaží se rozplyne. Pusťte řetězy, které nás svazují. Řetězy kolem nás nemají žádný zámek, jen naše vlastní sevření. Pusťte je, odpusťte a ony spadnou. Neodpuštění, hořkost a touha po pomstě otravují duši a zvyšují úzkost a pocity deprese, zatímco odpuštění uzdravuje a osvobozuje. Je zdravé a prospěšné a přináší pokoj.
Kdo je ten, komu nechcete podat ruku? Pokud k někomu chováte v srdci nenávist, snažte se ji vykořenit. To se však snadněji řekne, než udělá. Důležité je aspoň se o to pokusit. Snažit se a nepřestávat se snažit odpouštět znamená být svatým. Nikdy se nepodobáme Bohu více, než když odpouštíme.
Terence Harrington OFM Cap, The Sacred Heart Messenger, duben 2024.
Přečtěte si více
Muž s děravým kbelíkem
Neodepisujte někoho jen proto, že nesplňuje vaše představy. V Božích očích mají všichni lidé svou hodnotu, „vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré“ (1 Tim 4,4). Čínský příběh vypráví o muži s děravým vědrem. Byl jeden muž, který nosil na tyči dva kbelíky, každý po jedné straně. Denně chodil ke studni a plnil obě vědra čerstvou vodou. Když přišel domů, jedno vědro bylo plné a druhé vědro bylo plné jen z poloviny. Plné vědro bylo samolibé a pyšné. Poloprázdné vědro se úzkostlivě omlouvalo, protože protékalo. ‚Neboj se, neboj se,‘ řekl muž. ‚Copak sis nevšimlo, že na tvé straně silnice rostou krásné divoké květiny? Když ti z vědra vytékala voda, tak jsi je každý den zaléval.“
Anne Marie Sweeney, The Sacred Heart Messenger, únor 2024
Nový oheň, který v nás vzplál
Velikonoce nám říkají, že Kristus nás přišel zachránit před naší malostí a slabostí. To je dar i výzva vzkříšení. Evangelia nám říkají, že učedníci byli jako společenství rozptýleni a zahanbeni, zlomeni a zmateni. Svým způsobem jsme na tom úplně stejně. Byli obnoveni k novému životu plnému poselství a poslání.
Vzkříšení je o uzdravení a obnově pošramocených a narušených vztahů mezi Bohem a lidmi, mezi sebou navzájem a nakonec i s prvky jedinečného daru stvoření, které jsme poškodili, či dokonce zničili.
Velikonoce nás posilují, inspirují a zapalují v nás nový oheň nadšení, abychom se naplnili pravdou evangelia a svědčili o trvalé přítomnosti vzkříšeného Krista mezi námi, nyní a už navždy.
Velikonoce jsou o tom, který zemřel opuštěný, „znetvořený“ (Iz 53,14) a vypadal jako mnozí zavržení a opuštění bezdomovci a vysídlení lidé, které dnes potkáváme. Pán nám nyní dělá společnost na našich osobních křížích, navzdory strohému tichu, v němž šeptáme nebo v úzkosti voláme: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 24,7).
I když se nám zdá, že Bůh mlčí a je vzdálený, Velikonoce nám říkají, že nejsme sami, ale že společně sdílíme vzkříšený život Páně.
John Cullen, The Sacred Heart Messenger, září 2023
Přečtěte si více