Útočiště v chrámě

Debaty o uprchlících, o tom, zda si zaslouží nebo mají nárok na pomoc a ochranu, často vedou k podezřívavým a cenzurním komentářům, které rozdělují lidi a podporují strach a nenávist. Pak se daří populismu a extremismu.

Příběh o milosrdném Samaritánovi v nás zanechává otázky o tom, kdo jsme, kam v příběhu patříme, a zanechává v nás nepříjemný pocit, že bychom v něm mohli být kteroukoli postavou. Někdy jsme lidé, kteří si snadno a někdy i nábožensky najdou výmluvu, proč neudělat to, co se od nás žádá. Jindy jsme lidé, které násilný a nesmyslný svět nechává bezmocné na kraji silnice. Jsme však také lidé, kteří stejně jako opovrhovaný Samaritán mohou nabídnout cizímu člověku službu, soucit, přátelství a pohostinnost.

Jsme pozváni, abychom byli překvapivými cizinci, kteří se navzájem přijímají! Pak se nám dostane nečekané pohostinnosti od překvapivých cizinců, kteří jsou našimi sousedy.

Církev kdysi poskytovala útočiště v chrámě. To by bylo potřeba oživit. Nikdo by se neměl cítit vyloučený z církve. Poskytování útočiště je věrným svědectvím o poselství a poslání církve. Poskytování útočiště je synodálním způsobem věrnosti, naděje a lásky. Znamená to stát se zranitelnými vůči druhým, kterým nerozumíme a pravděpodobně je nemáme rádi a možná je dokonce považujeme za pohoršující nebo ohrožující.

John Cullen, The Sacred Heart Messenger, červenec 2023

Přečtěte si více

Širší perspektiva

Jeden přítel, který čelil diagnóze smrtelného onemocnění, poznamenal, že se nyní bude vážně zabývat umíráním, zbavovat se všeho, co ho ještě svazuje, a řešit nedokončené záležitosti ve svém životě a vztazích. Stárnutí neznamená usadit se s dýmkou, pantoflemi a houpacím křeslem. Zahrnuje vážnou práci, na kterou jsme v dřívějších letech nebyli vybaveni.

Můžeme se učit od motýla. Když přelétá nad lesem, kde se vylíhl a prožil svou metamorfózu, dívá se dolů na své potomky, kteří se ještě jako housenky plazí po větvích a netuší, co je čeká. Jde jim jen o krmení a sebeobranu. Motýl vidí širší souvislosti. Ví, že život housenky není konec příběhu. Ví, že právě ve chvíli, kdy máte pocit, že se bezmocně rozpadáte, se může vynořit něco úžasného.

Když se díváte v širších souvislostech, všechno se mění. Víte, že vše pomíjí a že lidský duch přežívá. Vidíte život z jiné perspektivy. Díváte se objektivem mystika. Vaše schopnost vidět širší souvislosti může pomoci mladším lidem lépe se vyrovnat s jejich ještě pomíjivými zápasy a vidět dál.

Při pohledu na malého Ježíše Simeon prohlašuje, že je nyní připraven odejít, protože uviděl naplnění Božího snu. Stejně jako Simeon jste i vy vystoupili na horu svého života. Vidíte široký obzor s jeho krásou i nebezpečími. Viděli jste, jak ve vašem životě působí Boží moc. A i když se blížíte k bodu, kdy se rozcházíte se vším, co znáte a milujete, stojíte stejně jako vynořující se motýl na prahu proměny.

Margaret Silfová, The Sacred Heart Messenger, prosinec 2023

Přečtěte si více

Víra se projevuje různými způsoby

Při čtení článku o posledním soudu se jedna osmdesátiletá žena ptala: „Když mi Bůh odpustil, proč je tu ještě soud?“ Její otázku jsem chápal. S jistou teologickou volností jsem řekl, že soud po smrti slouží k tomu, aby Bůh každému z nás znovu řekl, že je nám odpuštěno, a aby nám připomněl dobro, které jsme vykonali a které jsme se snažili vykonat. Její odpověď zněla: „To je útěšné pro ty, kdo byli pokřtěni, ale potom od víry odpadli“. Nemyslela při tom na sebe, ale na své děti, z nichž většina do kostela nechodila? Myslím, že ano. Za náboženskými otázkami mnoha lidí se často skrývá starost o druhé.

Mnoho rodičů a prarodičů se obává nedostatku nebo ztráty víry svých dětí a vnoučat. Pro generaci, která se snažila předat víru a praxi co nejlépe, je to smutná skutečnost. Pomoci může několik střípků moudrosti: „Nechte Boha, ať se o ně postará, on je miluje ještě víc než vy“; „Každý si najdeme svou vlastní cestu k Bohu a v životě“; „Jejich víra přijde v pravý čas“. Je útěšné pomyslet na to, že mnoho dobra – laskavost, láska k chudým, modlitba, péče a soucit – předávají rodiče dál, i když se víra mladší generace může projevovat jinak.

Marie a Josef se divili, co Ježíše přimělo zůstat v chrámě a nechat je v obavách a úzkosti. Jeho odpověď: „Musím se věnovat záležitostem svého Otce“ je důležitá i pro nás. Mnoho lidí se zabývá záležitostmi svého Otce jinak než já nebo rodiče. Důležité je, abychom se nějak, někde, ve snaze žít dobrý život, ‚zabývali záležitostmi svého Otce‘!

Donal Neary SJ, The Sacred Heart Messenger, leden 2021

Přečtěte si více

Buďte jako svatý František z Assisi

Svátek svatého Františka z Assisi se slaví každoročně 4. října. Označuje konec období stvoření a zve nás k oslavě patrona ekologie. Svatý František byl mystik, který nás „věrný Písmu vyzývá, abychom vnímali přírodu jako velkolepou knihu, v níž k nám promlouvá Bůh a dává nám nahlédnout do své nekonečné krásy a dobroty“ (Laudato Si‘, 12).

Svatý František si uvědomoval, jak hluboce je vše propojeno, a proto měl hluboké pochopení pro to, co dnes nazýváme integrální ekologií. Stejně jako Ježíš trávil mnoho času v přírodě, kde rozjímal o vrabcích (L 12,6) a nejmenších semínkách (L 17,5), tak i svatý František žil v naprostém souladu se stvořením. Ukázal nám, že péče o stvoření je neoddělitelná od zájmu o druhého člověka, spravedlnosti pro chudé a našeho vlastního vnitřního pokoje. Díky tomu, že svatý František viděl, že vše souvisí se vším, a žil tuto vizi radostně a s otevřeným srdcem, byl – a je – hluboce milován. Přivádí nás k jádru toho, co znamená být člověkem, a zve nás k hlubokému vnitřnímu obrácení: „Tak jako se to stává, když se do někoho zamilujeme, kdykoli se František zadíval na slunce, měsíc nebo nejmenší zvířátko, propukl ve zpěv a vtáhl do své chvály všechny ostatní tvory“ (Laudato Si‘, 11).

Jsme povoláni k tomuto uvědomění, abychom napravili náš narušený vztah k přírodě a k sobě navzájem. Jsme povoláni odvrátit se od ničení a s pocitem těsného spojení se vším, co existuje, se hlouběji starat o náš společný domov.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Sacred Heart Messenger, říjen 2021

Přečtěte si více

Vděčnost

O vděčnosti se toho dá říct hodně. Život je vzácný dar, kterého bychom si měli vážit a užívat si ho. Znám jednu milou dámu, která tvrdí, že člověk by měl žít s vděčným srdcem, a každé ráno a každý večer děkuje Bohu. Kéž bychom takhle dokázali žít každý den všichni. Nejde jen o děkování Bohu za jeho vzácný dar, který nám dal. Je dobré, abychom si všeho vážili. Zlepšuje to náš pohled na svět. Stáváme se pozitivnějšími a vidíme ještě více dobrých věcí, které nám Bůh dal.

Mnoho věcí považujeme za samozřejmost, což může vést k negativnímu pohledu na věc. Žít život s vděčným srdcem znamená vědět, že Bůh nám dal všechno potřebné a že chce, abychom byli šťastní. Toto je den, který učinil Hospodin – jásejme a radujme se z něho.

Mary Huntová, The Sacred Heart Messenger, únor 2022

Přečtěte si více

Buďte vděční za naše potravinové zdroje

Plýtváme spoustou potravin.

Nakupujeme příliš mnoho.

Jsme okouzleni výhodnými nabídkami typu „kupte 3 za cenu 2“.

Papež František o plýtvání potravinami říká:

„Naše babičky a dědečkové se snažili nevyhazovat zbytky jídla. Nás konzumismus přiměl k tomu, abychom denně plýtvali jídlem, a nejsme schopni vidět jeho skutečnou hodnotu… Vyhazování jídla je jako krádež ze stolu chudých a hladových – podle agentury OSN pro potraviny se každoročně ztratí nebo vyhodí přibližně 1,3 miliardy metrických tun (1,43 miliardy tun) potravin, tedy třetina toho, co se vyprodukuje pro lidskou spotřebu.

Stejně jako Ježíš i papež František použil dramatický jazyk, aby řekl něco velmi důležitého. Připomněl nám, co nechceme slyšet. Když plýtváme potravinami, nevážíme si toho, co nám Země dává. Péče o Zemi není jen o ekologii, ale také o zajištění rovnoměrného rozdělení zdrojů Země a o vděčnosti vůči Zemi za to, co nám dává.

Donal Neary SJ, Posel Nejsvětějšího srdce, září 2022

Přečtěte si více

Sdílení a péče o náš společný domov

Stojí za to prozkoumat bohatství papežova termínu pro Matku Zemi – „náš společný domov“. Slovo „domov“ v nás probouzí svět vzpomínek a emocí. Pokud jste prožili šťastné dětství, je domov místem, ke kterému cítíte největší náklonnost: snoubí se v něm dobré vztahy se zvláštnostmi místa, kde jste začali svůj život. Jak říká Elvis Presley, domov je tam, kde je srdce. To souzní s příslovím: „Na stavbu domu jsou potřeba ruce, ale domov může vybudovat jen srdce.“

Papež říká: Náš společný domov je jako sestra, s níž sdílíme život, a krásná matka, která nám otevírá náruč, aby nás objala. (Laudato Si‘, 1)

Těžko si lze představit emotivnější název pro svět, než je „náš společný domov“. „Naše planeta je vlast a lidstvo je jeden národ žijící ve společném domově“ (Laudato Si‘, 164).

Musíme znovu objevit to, co cítili naši předkové – hluboký a láskyplný vztah k planetě Zemi a všem jejím obyvatelům. Jako děti jsme sdíleli něco, co bylo možná malým domovem; nyní sdílíme planetu a stejně jako svatý František z Assisi v naší době máme za úkol ji chránit a opravovat.

Brian Grogan SJ, Najít Boha v listu: Viz: The Mysticism of Laudato Si‘ (Mystika encykliky Laudato Si‘)

Přečtěte si více

Být s Biblí jako doma

Když jsme zarmouceni nebo máme pochybnosti, víme, že se můžeme s důvěrou obrátit na Bibli. Když se obracíme k Bibli, ke konkrétním veršům, vytváříme si vlastně svou osobní mapu místností, kde se cítíme doma s Bohem i sami se sebou. Tyto místnosti se pro nás stávají domovem. Můžeme je navštívit na začátku dne nebo si v nich večer udělat tichou přestávku. Tyto místnosti se stávají místy, kde zapouštíme kořeny a rosteme jako plodný strom v prvním žalmu, „jehož listy nikdy neuvadají“.

Bible a evangelia nám připomínají, že domů se nikdy nevracíme sami! Boží slovo je pozváním k rozhovoru, ať už slovnímu, nebo tichému. Často nás tento rozhovor přivede do pestré společnosti lidí z biblických příběhů.

Být doma v Božím slově nám umožňuje samotu, když ji potřebujeme. Nabízí nám také zajímavou společnost lidí, kteří nás mohou potěšit, když jsme rozrušení, a vyrušit, když jsme příliš pohodlní.

Alan Hilliard, The Sacred Heart Messenger

Přečtěte si více

Hledání štěstí prostřednictvím spirituality

Toužíme po štěstí, někdy ho však hledáme na nesprávných místech a nakonec se cítíme nešťastnější, než když jsme začali hledat. Někdy právě takováto nereflektovaná volba plodí další osobní i společenské neštěstí: „Lehká droga mi neublíží, je to jen pro zábavu, jsem v pohodě, budu řídit.“

Zkušenost potvrzuje, že nejšťastnější jsme, když uplatňujeme soucit a velkorysost v nejrůznějších běžných životních situacích prostřednictvím „malých, bezejmenných, nezapamatovatelných činů / laskavosti a lásky“ (William Wordsworth, „Tintern Abbey“), které obvykle vyplňují většinu našeho dne. Všímavost k druhým podporuje naši spokojenost a pokoj, což nás zase posiluje, abychom přijímali radosti a unesli i břemena smutku.

Neuvážené smyslové podněty se někdy vydávají za štěstí, obvykle jsou však povrchní a pomíjivé a zanechávají po sobě prázdnotu. Štěstí je klid a spokojenost, které nám pomáhají zodpovědně držet životní směr. Povrchní pocity nadšení rychle pomíjejí. Rozvíjení zdravé spirituality nám pomůže nacházet trvalý klid. Cesta k němu vychází z reflexivního života a učení se ze zkušenosti, co skutečně znamená být autentickým člověkem. Pokud se nesnažíme alespoň o minimální reflexi, žijeme povrchní život.

Jim Maher SJ, Reimagining Religion: S.: Jezuitská vize

Přečtěte si více

Zázrak našeho vesmíru

Mudrci jsou také známí jako mágové, z řeckého slova magos, které lze přeložit jako astronom, čaroděj nebo vizionář. Termín magi označoval skupinu perských nebo babylonských kněží, kteří studovali hvězdy a planety, aby rozpoznali význam vesmírných událostí. V posledních letech se objevilo mnoho teorií, které vysvětlují fenomén hvězdy, za níž mágové přišli do Betléma, od Halleyovy komety (která byla viditelná kolem roku 12 př. n. l.), přes novou hvězdu až po souhvězdí Jupitera a Saturna. Vědci se neustále dozvídají více o vesmíru, o hvězdách, planetách a galaxiích. Kdybychom k výseku noční oblohy přiložili nejmenší minci, plocha, kterou pokrývá, by mohla obsahovat světlo milionů a milionů hvězd, z nichž mnohé již neexistují. V letech 2003-4 pořídil Hubbleův teleskop, který obíhá kolem Země, snímek takového kousku oblohy. Hubbleovo ultrahluboké pole je snímkem malé oblasti vesmíru v souhvězdí Fornax, která obsahuje odhadem 10 000 galaxií, z nichž každá obsahuje 100 000 milionů hvězd podobných našemu Slunci. Rozlehlost našeho vesmíru může být pro nás příliš velká.

Věříme v Boha, který dal vzniknout všemu od okamžiku stvoření, kdy vznikl náš vesmír. Podivuhodné světlo na obloze vedlo mágy ke světlu světa, k naději lidstva. To je důvod k oslavě.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více