Naše životy mohou potřebovat vyladit

Před časem jsem se o víkendu v Londýně vydal do jednoho ze svých oblíbených londýnských kostelů, St Martin in the Fields. V posledních několika letech mi nabízí klidný prostor k modlitbě na začátku dovolené. Toho rána, když jsem vstoupil do kostela, jsem si uvědomil, že to nebude tak klidný zážitek. V přední části kostela stál velký klavír. Seděl, nebo spíše klečel u něj ladič pian. Byl soustředěný na svou práci, opakovaně vyťukával jednu notu a dolaďoval drobné změny její výšky … no, nejsem si jistý, jak ta svá kouzla vlastně prováděl!

Posadil jsem se, zavřel oči a snažil se modlit. Ale stále mi na mysl dorážely tóny klavíru. Bylo těžké ignorovat je a modlit se. Po nějaké době jsem ale zjistil, že jsem se nechal unést tóny a změnami jejich výšky, které jsem dokázal rozeznat. Vysoké tóny při ladění klesaly a nízké stoupaly. Stal se z toho pro mě způsob, jak se modlit.

Při té modlitbě mě napadlo, že existuje mnoho způsobů, jak můžeme v životě hrát nějak falešně, mimo správnou tóninu. Jsou momenty, kdy zníme příliš nízko, kde zažíváme pocit skleslosti, smutku, nedostatku energie. JIndy zase zníme příliš ostře, a to jak ve vztahu k nám samým, tak i k ostatním. Tak všelijak můžeme být rozladěni sami se sebou i vůči ostatním. Možná potřebujeme vyladit, abychom mohli žít v harmonii sami se sebou, s druhými a s Božím plánem pro nás. Bůh se s námi chce prostřednictvím vyladěné modlitby spojit.

Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess (Vycházející z nepořádku)

Přečtěte si více

Neuspořádané náklonnosti

To, co Ignác nazývá neuspořádanými náklonnostmi, je něco, co nás dokáže proti naší vůli přemoci – například pýcha, chamtivost, strach, perfekcionismus, neukojitelná touha po okamžitém potvrzení, kterou vyvolávají sociální média, nadměrná stimulace, očekávání nepřetržité dostupnosti, neuvědomění si, že jsme správci stvoření, a ne jeho vlastníci, posedlost prestiží a postavením, syndrom „mám víc než ty“ a všechny další přitažlivosti, které nás odvádějí od Boha, od nás samých a od druhých a zanechávají nás ve stavu emoční rozervanosti, vzrušení a vyčerpání.
Moji hodnota jako člověka neurčuje to, co mám. Můj hmotný majetek, mé studijní úspěchy, jiné mé úspěchy, můj příjem a můj bankovní zůstatek neurčují mou hodnotu jako neocenitelné a jedinečné lidské osoby. Mou hodnotu neurčuje to, co je mimo mě. Zlý duch, nepřítel mé lidské přirozenosti, by mě rád přesvědčil o opaku, ale já jsem nekonečně bohatší než říká on. Je však snadné nechat se strhnout tím, co si myslíme, že potřebujeme, a po čem toužíme, ale v denním světle a ze zdravého odstupu vidíme iluze takové, jaké jsou. Vzájemná solidarita, a ne vzájemné soupeření, to je Boží představa o našem životě.

Jim Maher SJ, Pathways to a Decision with Ignatius of Loyola

Přečtěte si více

Jsme aktivními partnery v Božím díle

Každý den v tomto týdnu je o čem přemýšlet a za co se modlit: Shlíželi z nebe – Otec, Syn a Duch svatý – s láskou ke svému lidu. Viděli muže a ženy všech ras, barev, věku, vyznání, svatosti i hříchu. Věděli, že je lidstvu potřeba pomoci, a dlouho čekali, než nastal ten správný čas.
Boží Slovo, Boží Syn, narozený přede všemi věky, se stal jedním z nás. Zbytek příběhu známe. Jedna z osob Trojice se stala jednou z nás, abychom se jí mohli podobat. Ježíš, Syn věčného Otce, se narodil, žil a zemřel jako my. Zemřel krutě zavražděn a poté uložen do hrobu. Vstal však z mrtvých a nyní je Duch Ježíšův a Otcův od křtu živý v každém z nás.
Život Trojice se stává zcela běžným v lásce, péči a odpuštění, které si navzájem nabízíme. Je tam také ve způsobech, jakými se snažíme zlepšit život chudých, lidí v depresi a úzkostných. Je v tom, jak se snažíme dát mladé generaci nejlepší lekce lidskosti a víry a uvést ji do tohoto Božího tajemství. Jsme aktivními partnery v díle Boha, Otce, Syna a Ducha svatého v dnešním světě.

Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A

Přečtěte si více

Radost z lásky s vděčným srdcem

V létě se objeví nová krása a zahrady se rozzáří barvami. Otevírají se květy, rozvíjejí se listy a stromy se začínají plnit letním olistěním. Každý den přináší něco nového, zejména na trvalkových záhonech, a zahradník má opravdu napilno: krmí, zalévá, okopává, seká a ošetřuje trávník a potýká se s množstvím plevele a prudkým nárůstem života mezi zahradními škůdci, kteří si v hřejivé půdě našli své místo.

Pokud si zahradník nedá pozor, sotva si stihne všeho užít; je toho tolik, co musí udělat, aby udržel krok s letní hojností přírody. Důležité je najít si mezi jednotlivými úkoly čas na to, abychom si prostě sedli a žasli, vzali si na zahradu šálek čaje nebo chladivého letního nápoje a jen tak seděli a zírali a prožívali tu krásu a radost. Tyto měsíce s dlouhými, rušnými dny a vlahými večery jsou časem, kdy se můžeme naladit také na krásu našeho života a objevit radost, kterou přináší láska s vděčným srdcem.

Sr. Stanislaus Kennedy, RSC, The Sacred Heart Messenger, červenec 2024

Přečtěte si více

Modlete se, abyste se podobali Marii

Je-li květen měsícem úcty k Marii, možná bychom se mohli modlit, abychom se jí v srdci podobali a přiblížili se k jejímu učení, abychom se naučili vše vnímat optikou její lásky, moudrosti a pravdy. Naše slova, emoce, činy, přesvědčení a pocity se mohou naší vědomou volbou a s Boží pomocí vracet do jednoty se Zdrojem. Probouzet se každý den s milostí a pocitem pokoje, bezpečí, lásky a víry v srdci znamená žít ve světě novým odvážným a vznešeným způsobem. Mariina soucitná a expanzivní mateřská energie je nám k dispozici každý den a je nabízena každé/mu z nás, abychom mohli vytvářet novou Zemi v propojení s celým Božím stvořením.

Pokud dovolíme, aby tato vize v našem vědomí rostla, a to jak individuálně, tak kolektivně, možná se nám podaří uvolnit naše vzorce odcizování a místo toho přijmeme do srdce ducha naší svaté Matky, což nás povede domů k jednotě, celistvosti a bezpodmínečné lásce. To ať je naše modlitba k naší Matce Marii v tomto květnovém měsíci.

Andrea Hayes, The Sacred Heart Messenger, květen 2024

Přečtěte si více

Odpuštění vede k uzdravení

Hloubku křesťanství člověka lze měřit podle toho, do jaké míry je ochoten odpouštět. Odpuštění je jedním z nejhlubších projevů lásky. Odpuštění vede k uzdravení. Nosíme s sebou spoustu zátěže. Nosíme ji v neviditelném pytli a může nás tížit a unavovat. Nemáme vnitřní klid. Neseme si rány, jizvy, modřiny a zranění z minulosti, zášť, hněv a hořkost. Klíčem k uzdravení toho všeho je odpuštění. Odpusťte a závaží se rozplyne. Pusťte řetězy, které nás svazují. Řetězy kolem nás nemají žádný zámek, jen naše vlastní sevření. Pusťte je, odpusťte a ony spadnou. Neodpuštění, hořkost a touha po pomstě otravují duši a zvyšují úzkost a pocity deprese, zatímco odpuštění uzdravuje a osvobozuje. Je zdravé a prospěšné a přináší pokoj.

Kdo je ten, komu nechcete podat ruku? Pokud k někomu chováte v srdci nenávist, snažte se ji vykořenit. To se však snadněji řekne, než udělá. Důležité je aspoň se o to pokusit. Snažit se a nepřestávat se snažit odpouštět znamená být svatým. Nikdy se nepodobáme Bohu více, než když odpouštíme.

Terence Harrington OFM Cap, The Sacred Heart Messenger, duben 2024.

Přečtěte si více

Muž s děravým kbelíkem

Neodepisujte někoho jen proto, že nesplňuje vaše představy. V Božích očích mají všichni lidé svou hodnotu, „vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré“ (1 Tim 4,4). Čínský příběh vypráví o muži s děravým vědrem. Byl jeden muž, který nosil na tyči dva kbelíky, každý po jedné straně. Denně chodil ke studni a plnil obě vědra čerstvou vodou. Když přišel domů, jedno vědro bylo plné a druhé vědro bylo plné jen z poloviny. Plné vědro bylo samolibé a pyšné. Poloprázdné vědro se úzkostlivě omlouvalo, protože protékalo. ‚Neboj se, neboj se,‘ řekl muž. ‚Copak sis nevšimlo, že na tvé straně silnice rostou krásné divoké květiny? Když ti z vědra vytékala voda, tak jsi je každý den zaléval.“
Anne Marie Sweeney, The Sacred Heart Messenger, únor 2024

Přečtěte si více

Nový oheň, který v nás vzplál

Velikonoce nám říkají, že Kristus nás přišel zachránit před naší malostí a slabostí. To je dar i výzva vzkříšení. Evangelia nám říkají, že učedníci byli jako společenství rozptýleni a zahanbeni, zlomeni a zmateni. Svým způsobem jsme na tom úplně stejně. Byli obnoveni k novému životu plnému poselství a poslání.

Vzkříšení je o uzdravení a obnově pošramocených a narušených vztahů mezi Bohem a lidmi, mezi sebou navzájem a nakonec i s prvky jedinečného daru stvoření, které jsme poškodili, či dokonce zničili.

Velikonoce nás posilují, inspirují a zapalují v nás nový oheň nadšení, abychom se naplnili pravdou evangelia a svědčili o trvalé přítomnosti vzkříšeného Krista mezi námi, nyní a už navždy.

Velikonoce jsou o tom, který zemřel opuštěný, „znetvořený“ (Iz 53,14) a vypadal jako mnozí zavržení a opuštění bezdomovci a vysídlení lidé, které dnes potkáváme. Pán nám nyní dělá společnost na našich osobních křížích, navzdory strohému tichu, v němž šeptáme nebo v úzkosti voláme: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 24,7).

I když se nám zdá, že Bůh mlčí a je vzdálený, Velikonoce nám říkají, že nejsme sami, ale že společně sdílíme vzkříšený život Páně.

John Cullen, The Sacred Heart Messenger, září 2023

Přečtěte si více

Ježíš vstal z mrtvých

Aleluja! Toto slovo budete během velikonoční doby, do které právě vstupujeme, slýchat často. Aleluja je hebrejské slovo, které znamená chvalte Hospodina. To nám něco říká o zaměření tohoto období, které se vyznačuje radostí a nadějí. Ježíš vstal z mrtvých a zve i nás do tohoto svého nového života. Velikonoční událost osvětluje naše životy jako jednotlivců i společenství a vyzývá nás, abychom byli světlem pro svět. Velikonoční období trvá od velikonoční vigilie do svátku Letnic, tedy dlouhých padesát dní. V tomto období si uvědomujeme znamení nového života kolem nás. Dny jsou delší a jasnější, ptáci zpívají, květiny kvetou. Nový život, který vyvěrá ze země, nám připomíná, že Bůh je zdrojem všeho života a dobra. Velikonoce jsou časem nových začátků.
Velikonoční poselství je určeno všem, ať už jsme v jakékoli situaci. Nikdy není pozdě začít znovu. Dobrou zprávou je, že Ježíš je s námi. Je přítomen, když se modlíme i když se snažíme modlit, když jsme šťastní i když se trápíme, v kráse našeho světa, který se stále stává novým, a v dobrotě a lásce, kterou sdílíme s druhými. Když procházíme tímto novým obdobím, otevíráme dveře a zveme vzkříšeného Ježíše, aby vstoupil.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: The Thyette a John Thyette, The New York: The New York, The New York, The New York, The New York, The New York, The New York, The New York.

Přečtěte si více

Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili

Díky, Tomáši, za vnesení upřímnosti do naší víry! Tomáš nepředstíral, že je lepší, než je. Začal tím, že chtěl důkaz, a skončil tím, že se radoval z víry. Je patronem přechodů a kroků ve víře. Víra je cesta. Je světcem víry v naší době. Společenství bylo místem, kde našel víru, protože ji ztratil, když se snažil jít sám. Pak se vrátil do společenství víry a vydal se na životní cestu, která ho dovedla až k mučednické smrti v Indii.
Krista našel také v tom, že se chtěl dotknout jeho ran. Boha nacházíme, když vstupujeme do jeho ran v ranách našeho světa. Ve společenství víry církve si můžeme uchovat svou víru. I naše víra zde roste. Tomáš hledal víru tím, že se chtěl dotknout Ježíšových ran. Když ho k tomu Ježíš vyzval, zjistil, že to nepotřebuje. Víru nakonec našel v přítomnosti zraněného Krista, tam objevil svou víru v Kristovo oslavení.
My můžeme udělat totéž. To, co bylo řečeno Tomášovi, je řečeno nám všem: „Věříš, protože jsi uviděl. Blahoslavení ti, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“

Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A

Přečtěte si více