Jaké divy pro nás Všemohoucí učinil
Ačkoli se Maria v Novém zákoně ozvala jen několikrát, její osobnost a charakter od té doby oslovují nesčetné množství věřících. A to nejen katolíky. Marie přitahuje miliony lidí do poutních míst po celém světě. Kromě známých poutních míst, jako jsou Guadalupe, Lurdy a Fatima, existuje po celém světě mnoho dalších mariánských poutních míst, která přitahují věřící i jiných vyznání.
Mariin život spočíval v tom, že řekla „ano“ lásce, která přesahovala všechny její sny o lásce. Maria obdržela dar setkání s Bohem, který se k ní přiblížil natolik, že lidské tělo jeho jednorozeného Syna se utvořilo v jejím lůně. Jádrem Mariina života byl tento milostný příběh s Bohem, milostný příběh, který by ideálně mohl být jádrem i našich životů.
Stejně jako každá dobrá matka nás Maria přivádí do kontaktu s citovou stránkou našeho života a osvobozuje nás, abychom byli otevření Bohu. První krok k Bohu není otázkou teorie. Není to ani pouhé cvičení v síle vůle. Častěji jde o to, abychom otevřeli základní proud našeho života, abychom byli připraveni směřovat k důvěře, dobru a lásce. Snadno uvízneme v zažitých způsobech jednání. Setkání s hloubkou Marie je však pokornou výzvou k tomu, abychom žili z hloubi sebe samých. Pomáhá nám jít hlouběji než naše povrchní já a zakotvit se v zakořenění, které sahá přes generace až k Abrahamovi a Sáře, a dokonce je předchází. Pomáhá nám vidět, jaké divy pro nás Všemohoucí učinil. Umožňuje nám radovat se z Boha, našeho Spasitele.
Thomas G. Casey SJ, Maria v různých tradicích
Přečtěte si více
Buďte otevření milosti poznání Kristovy božskosti a lidskosti
Hora Tábor je místem, kde Petr, Jakub a Jan spatřili Ježíše v záři jeho slávy. Uviděli božství, které bylo skryto pod lidskou podobou. Tento den představuje počátek hlubší víry apoštolů v to, kým Ježíš je, a v jeho božský život. Ve své lidskosti a ve své úplné identitě je obrazem Boha. Poznali ho nejprve jako člověka. A pak uslyšeli hlas, který řekl: „Toto je můj milovaný syn“ (Matouš 17,5).
Ten hlas už promluvil dříve – při Ježíšově křtu. Tehdy ho však slyšel pouze Ježíš. Nyní se Ježíš zjevuje svým učedníkům jako Boží Syn. „Toto je můj milovaný Syn.“ Je zajímavé, co následuje. Bůh pak říká: „Poslouchejte ho.“ Naslouchání Božímu slovu je jednou z nejdůležitějších milostí křesťana. Při mši se klaníme místu Slova – je to Kristus, kdo promlouvá při čtení Slova – stejně jako se klaníme chlebu a vínu na oltáři. Ve slově i ve svátosti Ježíš promlouvá a je přítomen v církvi.
Ježíš hovořil také o budoucnosti a dal apoštolům najevo, že tento den ocení teprve tehdy, až bude vzkříšen z mrtvých. Teprve tehdy pochopí plný význam Proměnění a budou si moci na chvíli klást otázku, co vlastně znamená „vzkříšení z mrtvých“.
Petr, Jakub a Jan si tento den budou pamatovat navždy. Petr o něm dokonce psal ve svém prvním listě. Můžeme se otevřít této milosti, která nám umožňuje poznat Kristovu božskost i lidskost a z hloubi srdce věřit, že jednoho dne budeme proměněni, aby se naše smrtelná těla stala podobná jeho.
Donal Neary SJ, Posel Nejsvětějšího Srdce, srpen 2024
Přečtěte si více
Naším cílem je žít naplno v Boží přítomnosti
Když máme dobrý vztah s Bohem, zlý duch se nás snaží vyvést z rovnováhy tím, že v nás vyvolává úzkost, frustraci, nespokojenost a smutek. Neměli bychom mu nahrávat tím, že bychom se nechali vtáhnout do pokušení nebo s těmito neprospěšnými myšlenkami či podněty hádali. Pokud to uděláme, pravděpodobně bitvu prohrajeme. Místo toho bychom se měli klidně vrátit do Boží přítomnosti. Jak říká Kniha Exodus: „Hospodin za vás bude bojovat; vy jen buďte v klidu“ (Exodus 14:14).
Příklad Marie nás učí, že pravá radost pramení ze sjednocení se zdrojem veškeré skutečné radosti: s Bohem. Čím více jsme s Bohem sjednoceni, tím méně nás trápí úzkosti, obavy a bolesti. Nemusíme se proti těmto vpádům bránit, protože samotná Boží přítomnost je naší obranou. I když byla Maria na zemi, bylo to, jako by již byla v nebi, protože byla plně v Boží přítomnosti a neustále uctívala toho, kdo ji naplňoval světlem a radostí. A jak se její život blížil ke konci, světlo, které vždy zářilo v jejím srdci, se stávalo stále intenzivnějším. Vtahovalo celé její bytí vzhůru, jako by ji chtělo vytrhnout ze země a přivést ji tam, kde již její duch vzlétl, aby mohla zpívat své krásné Magnificat vděčnosti Bohu na věky věků.
Thomas Casey SJ, Úsměv radosti: z Nazareta
Přečtěte si více
Rozjímání – dlouhý láskyplný pohled na skutečnost
Všímáme si Božích stop všude kolem nás a snažíme se objevit božský život v samém srdci reality. Ignác nezanechal žádné přesné pravidlo o tom, kolik času by jeho následovníci měli věnovat modlitbě. Místo toho nás požádal, abychom měli Boha vždy před očima. To je kontemplace v akci. Je to náročný úkol, ale víme, jaké to je, když něco děláme, ať už je to příjemné nebo nepříjemné, a přitom máme na mysli někoho jiného. Setkal jsem se s migranty pracujícími v diamantových dolech v Jižní Africe. Vydrželi dlouhé hodiny v hlubinách země, aby mohli posílat peníze domů svým rodinám
Kontemplace byla popsána jako „dlouhý láskyplný pohled na skutečnost“. Takto se Bůh dívá na náš svět. Pak se Bůh „dá do pohybu“ a zasahuje v náš prospěch. V tomto smyslu je Bůh „kontemplativcem v akci“. Stejně tak samozřejmě i Ježíš. Modlí se, pracuje, trpí, ale vždy v přítomnosti svého Otce. Má rozlišující srdce, a proto může říci: „Vždycky dělám to, co se líbí Otci“ (Jan 8,29). Jako jeho společníci se ho snažíme napodobovat. Není náhodou, že první jezuité chtěli být známí jako „společníci Ježíšovi“.
Brian Grogan SJ, Hledání Boha ve všem
Přečtěte si více
Bůh slibuje, že bude vždy s námi
Při liturgii i při čtení Bible bychom měli mít oči a uši otevřené, abychom zachytili četné zmínky o tom, že Bůh je s námi a se svými dalšími vyvolenými služebníky a služebnicemi. To by nás mělo povzbudit k tomu, abychom ocenili hloubku a všechny důsledky zdánlivě jednoduchého univerzálního pozdravu, který je nám křesťanům tak známý, že ho často přecházíme bez povšimnutí: „Pán s vámi“. Když je slyšíme od kněze při mši, mělo by nás to vždycky zastavit: není to jen požehnání, je to vždy také výzva. Jak vidíme v celé Bibli, implikuje to předchozí konkrétní poslání, které jsme osobně přijali od Boha. Mělo by nám to připomínat, že Bůh slibuje, že bude vždy s námi, jak vzkříšený Ježíš slíbil svým učedníkům (Matouš 28,20), bez ohledu na – a dokonce i kvůli – našim nedostatkům, aby Bůh mohl skrze nás uskutečnit to, co od nás v tomto okamžiku našeho života žádá. O to jde.
Jack Mahoney SJ, Pohledy do evangelií
Přečtěte si více
Žasněte nad realitou, ve které žijeme
Naše vnitřní i vnější smysly hrají důležitou roli v plnohodnotném prožívání lidského života. Kojenci v prvních měsících života se z velké části „učí“ prostřednictvím svých smyslů. Dospělí mají při hledání pravdy tendenci příliš spoléhat na svůj intelekt. V důsledku toho nedokážeme čerpat z bohatství, které nám nabízí bystré vnímání smysly. Plnohodnotný život vyžaduje, aby byl člověk plně zakořeněn v každodenním světě, ve kterém se nacházíme, a zároveň využíval jak své racionální, tak své smyslové schopnosti. Pokud toužíme žít hlouběji, je pozornost věnovaná našim smyslům nezbytná. Jinými slovy, musíme si vytvářet okamžiky, kdy vědomě jen „stojíme a díváme se, posloucháme a cítíme, čicháme a ochutnáváme“.
Události v našem životě často prožíváme spíše automaticky než vědomě. U některých činností a za určitých okolností to tak prostě musí být. Například při řízení auta si nemůžeme uvědomovat každý pohyb, který provedeme s brzdou nebo volantem. Potřebujeme však chvíle, doufejme že několik denně, kdy si záměrně dovolíme vychutnat, radovat se a žasnout nad konkrétní realitou, ve které skutečně žijeme. Příklady mohou být následující: vnímat zvuky kolem sebe na rušné ulici, výhled z okna kanceláře, strukturu a/nebo chuť jídla, které jíme, vnitřní krásu osoby, se kterou se bavím, stejně jako uznání krásy toho, kým jsem. Stručně řečeno, musíme dovolit našemu vnitřnímu i vnějšímu smyslovému světu, aby nás obohacoval jak v běžných, tak i v těch mimořádných okamžicích. Skryté okamžiky se mohou ukázat jako drahokamy, díky nimž má život smysl. Možná dokonce bude „plný úžasu“. Catherine McCann, Spiritualita a smysly: Žít život naplno
Věda jako výchozí bod víry
Víra dává odpověď na otázky jako: Proč existujeme? Jaký je smysl života? Proč existuje něco místo nicoty? Jaderná fyzika, chemie ani matematika na tyto otázky odpovědět nedokážou. Není to jejich obor. Otázka, na kterou chce vědec najít odpověď, zní: jak náš svět funguje. Po staletí si lidé mysleli a věřili, že odpověď na tuto otázku najdou v Bibli. Teprve před několika stoletími začali křesťané tyto otázky rozebírat rozumově a experimentálně, a tento proces stále pokračuje.
Mnoho lidí říká, že jako děti věřili, ale že svou víru ztratili, když objevili vědu. Jedním z důvodů je to, že znalosti mnoha lidí o víře se omezují na to, co o ní věděli jako děti. Není překvapivé, že taková víra je konfrontací s vědeckým myšlením podkopána. Pro jiné je právě vědecká praxe výchozím bodem cesty víry: Kdo nebo co je původcem tohoto neuvěřitelně krásného vesmíru?
Nikolaas Sintobin SJ, Opravdu Ježíš existoval? A dalších 51 otázek
Přečtěte si více
Byli jsme obdařeni milostí
Svatý Pavel ve svých listech často hovoří o tom, že mu Bůh prokázal velkou milost. Ačkoli je „méně než nejmenší ze všech svatých“ (pokřtěných), byla mu svěřena „zvláštní milost“. Milost, o které Pavel hovoří, je evangelium, které odhaluje tajemství Kristovo.
Pavel je ohromen „hlubinami, které vidím v tajemství Kristově“. Je si velmi dobře vědom toho, že tato milost, která mu byla svěřena, s sebou nese odpovědnost. Je povolán, aby byl služebníkem evangelia zodpovědným za jeho hlásání těm, kteří je nikdy neslyšeli, a vidí sám sebe jako „správce“, jemuž jeho Pán dal mnoho a který nyní musí prokázat, že je hoden toho, co mu bylo svěřeno.
Všichni jsme byli Pánem různými způsoby obdařeni milostí. Byli jsme pokřtěni v Kristu; dostalo se nám podílu na jeho Duchu; bylo nám svěřeno evangelium; jsme údy Kristova těla, církve; přijímáme jeho příchod jako chléb života v eucharistii; dotýká se nás jeho milosrdná přítomnost ve svátosti smíření. Jako důvěryhodným správcům nám Pán svěřil mnoho. Jako „věrní a moudří“ správci musíme i nadále opatrovat mnoho milostí, které jsme od Boha obdrželi, a žít z toho, co nám bylo svěřeno. Pán nás obdařil milostí, abychom mohli obdarovat milostí ostatní tím, co jsme obdrželi.
Martin Hogan, Slovo Boží je živé a činné
Jen Bůh ví, co bude dál
Současné celosvětové akce na ochranu a obnovu planety Země jsou podněcovány a umožňovány Duchem Božím, Dárcem života. Lidstvo není samo a nebojuje proharný boj. Prorocké hlasy ze všech stran podporují současný jedinečný historický okamžik milosti a výzvy. Zjišťujeme, že to, co se zdá ztracené a nenapravitelné, může znovu ožít, jako v případě druhů zachráněných před vyhynutím a výsadby velké zelené zdi stromů napříč africkými pouštěmi. Bezmezná moudrost a dynamika vesmíru, které dosud utvářely dění, jsou nám k dispozici: nejsme unášeni ve vesmírné izolaci, ale ponořeni do moře božské energie, která přesahuje veškeré chápání. Musíme dělat vše, co je v našich silách, a s důvěrou se modlit a být ochotni mnoho trpět s vědomím, že v nás působí božská síla, která uskutečňuje Boží záměry přesahující naše naděje a sny (Ef 3,20).
V naší globální krizi jsme současně svědky překvapivého růstu, i když křehkého, lidského společenství. Lidé všech vyznání i bez vyznání spojují své síly ve společné věci, a to naplňuje základní Boží přání, abychom všichni byli jedno ve všeobecné harmonii (Jan 17,11).
Boží smlouva se stvořením trvá navěky: „Až se v oblacích objeví duha, vzpomenu si na svou věčnou smlouvu se všemi živými tvory na zemi“ (Genesis 9,16). „Když sesíláš svého Ducha, obnovuješ tvář země“ (Žalm 104,30). Jak říká biskup Desmond Tutu: „Jen Bůh ví, co bude dál!“
Brian Grogan SJ, Creation Walk: The Amezing Story of a Small Blue Planet
Snění o Božím snu
Svatý Ignác říkal, že Boha můžeme najít ve svých nejhlubších touhách. Pokud ho převedeme do praxe, zjistíme, jak je pravdivý. Bdělé snění o našich nejhlubších touhách nás může přivést do jakéhosi posvátného prostoru.
Ještě jedna pozoruhodná myšlenka. Jeden velmi moudrý člověk před časem řekl, že když řekneme Bohu „ano“, Bůh toto „ano“ uskuteční, i když to, co říkáme, je něco, co jsme v životě neplánovali, nebo něco, čeho se necítíme být schopni. Jinými slovy, naše „ano“ z pozice víry je úrodnou půdou pro Boží působení. Vzpomeňme si na Mariino „ano“ andělovi, které přivedlo na svět Ježíše.
Nejde v tom vlastně o nás, že my něco dostaneme. Je to něco mnohem hlubšího a mnohem významnějšího jak pro nás, tak pro životy lidí kolem nás. Nemůžeme ani říci, že bychom svým „ano“ ve světském smyslu vůbec něco získali. Prostě se tím jen přizpůsobujeme Bohu. Sníme Boží sen.
Když si to dáme dohromady, zjistíme, že když sníme Boží sen pro svůj život, nacházíme své nejhlubší touhy, které přesahují naše povrchní přání, a když říkáme Bohu své „ano“, můžeme vidět, jak se Boží sen pro nás a náš svět naplňuje. A to je dobrá zpráva!
Brendan McManus SJ a Jim Deeds, Emerging from the Mess
Přečtěte si více