Náš vztah s Bohem

První Velikonoce rozbily všechna očekávání učedníků. Velikonoce stále boří naše očekávání. Vzkříšený Pán nás stále překvapuje. Stojí mezi námi, i když se zdá, že je veškerá naděje ztracena; dotýká se nás svou přítomností, když to nejméně čekáme. Když si nejvíc uvědomujeme, že ho nenásledujeme, promlouvá k nám svým slovem pokoje, protože i když jsme nevěrní, on zůstává věrný. Velikonoce oznamují, že příběh našeho vztahu s Pánem nikdy nekončí, protože jeho vztah s námi nikdy nekončí. Stále stojí mezi námi, ujišťuje nás o své přítomnosti, nabízí nám svůj dar pokoje a posílá nás jako své posly naděje.

Martin Hogan, The Word is Near You, on Your Lips and in Your Heart

Přečtěte si více

Spojení v Kristu

V příběhu o umučení jsou dvě mísy s vodou. Jedna je Pilátova, kterou se zbavuje veškeré odpovědnosti. Druhá je ta, kterou Ježíš omývá učedníkům nohy, smáčí je ve své hojné lásce.

Tyto dvě misky máme v životě stále před sebou. Ježíš nám ukazuje, že když se postavíte na stranu vyděděných, váš duch se prohloubí a poroste. Když se zmenší vaše posedlost sebou samými, váš život a váš obzor se rozšíří. Zvednout ručník neznamená stát se rohožkou. Nejsme povoláni k tomu, abychom sloužili přáním lidí, ale jejich potřebám. Sloužíme druhým ve jménu Krista. Dělíme se o to, co máme, ale hlavně o to, kým jsme, a to zejména s lidmi, kteří jsou odmítaní a odcizení. Tato služba nás proměňuje, ukazuje nám Boží srdce, proroky, kazatele a provokativní svědky evangelia. Klade nám otázky, které nás zneklidňují a znepokojují, protože nás vedou k tomu, abychom se na utrpení a Velikonoce dívali novýma očima a novým srdcem.

Velikonoce nás vybízejí, abychom si Pána připomínali, když se jako společenství shromáždíme k eucharistii. On nám v církvi svěřuje svou budoucnost ve světě.

John Cullen, The Sacred Heart Messenger, April 2022

Přečtěte si více

Odchod do divočiny

Postní doba je časem, kdy reagujeme na hlad, který je jádrem naší bytosti, na hlad po hlubším spojení se Stvořitelem, na hlad po prožívání svěžesti v našem životě, na hlad po tom, po čem skutečně toužíme. Kde jinde by se to dalo lépe vyřešit než na „poušti“? Čas od času se ocitáme na poušti. Někdy je to nepříjemná zkušenost a jindy po ní toužíme, abychom vystoupili z každodennosti a vytvořili si prostor pro reflexi. Je vedena Duchem a nejsme na to sami.

Tríona Doherty and Jane Mellett, The Deep End: A Journey with the Sunday Gospels in the Year of Mark

Přečtěte si více

„Přijímání“ v postní době

„Čeho se vzdáváš v postní době?“ „Sladkostí!“ Dětinské? Samozřejmě. Jako dítě jsem se ale ke čtyřiceti dnům bez sladkostí vážně zavázal. Den svatého Patrika byl jediným světlem na zdánlivě nekonečné cestě sladké deprivace.

V postní době je toho však mnohem víc. Dítě v nás se může vzdát sladkostí, ale věřící část v nás je povolána k zamyšlení a pokání, kde bilancujeme a přijímáme to, co nacházíme, skladiště, z něhož se vynáší staré i nové, kde můžeme najít vzpomínky na vírou naplněné a nevinnější dny, kdy chodit do kostela bylo samozřejmostí.

Není kromě „odříkání“ v postní době také místo pro „braní“? Třeba přijmout pozitivnější pohled na věc, přijmout znovu výzvu k nedělní mši? Není na postní cestě místo pro trochu sociální spravedlnosti, pomoci, charity, dobrovolnictví? Prostor pro změnu života druhých? Možná, že když dokážeme trochu odpouštět, hodně milovat, více se dělit, upřímně se modlit, angažovat se, zjistíme, že místo toho, abychom se vzdali sladkostí, nás zahalí duchovní sladkost, opravdový pocit pohody.

Vincent Sherlock, Posel Nejsvětějšího srdce, únor 2023

Přečtěte si více

Půst: čas naslouchání

Zvěstování Páně nás přivádí zpět ke zdroji postní doby: k ohlášení Vtělení a k Marii, která říká „ano“ své účasti na něm. Je to oznámení z nebes, že se na zemi brzy narodí Boží syn. Začíná tím tajemství, které se v postní době uzavírá.

Vtělení je plné lidí: Maria, Josef a Alžběta a dvě nenarozené děti v lůně svých matek. Tak jsme i my všichni začínali. Boží syn k nám nepřišel jako mimozemšťan. Měl matku jako my všichni. Připomínáme si v něm i své počátky.

Možná by postní doba mohla být spíše o lidech než o rituálech. Můžeme věnovat čas užívání si rodinného života a klást důraz na dávání své rodině a komunitě spíše než na přemýšlení o tom, co můžeme získat. Postní doba může být časem sdílení se s těmi, kdo jsou v nouzi, časem, kdy můžeme uspokojit některé potřeby širšího světa. Během postní doby můžeme dobrovolně věnovat svůj čas a osobní dary druhým. Postní doba může být časem naslouchání Božímu slovu i sobě navzájem.

Donal Neary SJ, The Sacred Heart Messenger, duben 2023

Přečtěte si více

Poslání svatého Patrika

O nejslavnějším irském světci se v průběhu staletí vyprávělo mnoho legend, příběhů a tradic. Je proto nutné oddělit člověka od mýtu a vrátit se k vlastním spisům svatého Patrika, včetně toho, který se stal známým jako jeho Vyznání.

V jednoduchém písemném vyprávění vyniká Patrikova důvěra v Boha a vděčnost vůči němu, který dokázal tak mnoho prostřednictvím tak slabého nástroje. To v žádném případě neubírá nic na jedinečném světle, které vyznání vrhá na tohoto pokorného Kristova misionáře, jenž přinesl irskému lidu své evangelium lásky. Velký misionář se ohlédl za svým životem a viděl v něm všelijak propletené stezky úžasného Božího záměru.

Když hodnotí svou životní cestu, přiznává, že byla plná chyb a nedostatků, ale ve zdánlivě nahodilých událostech svého života, které byly tak nevysvětlitelné, když k nim došlo, vidí nyní Boží ruku, která působí a v níž se uskutečňuje jeho skrytý plán na spásu Irů. Jeho působení v Irsku nepoznamenaly žádné mimořádné zázraky, a přesto se dotkl srdcí mnoha mladých lidí, kteří se k němu hrnuli a zasvětili svůj život následování Krista v kněžství a řeholním životě.

Podstatné poznání světce nespočívá ani tak v datech jeho života a místech, kde působil, ale spíše v jeho svatosti, hodnotách, v tom, co ho inspirovalo, a v jeho duchovním zápase. V tomto ohledu jsme dobře informováni. Patrik uvádí své poslání na pravou míru a zdůrazňuje, jakou roli v něm hrál Bůh. Doufal, že jeho čtenáři konečně pochopí, jak svou dlouhou, namáhavou, ale nakonec úspěšnou misi vnímal. Jeho příběh je příběhem Boží milosti, která vede k úžasu a díkůvzdání.

Maurice Hogan SSC, v předmluvě ke knize Aidana J. Larkina Duchovní cesta svatého Patrika.

Přečtěte si více

Přijměte divočinu

Jedno zenové přísloví říká: „Pusť se, nebo budeš vláčen“. Nikdo nechce být vláčen. Postní doba nás vybízí, abychom přijali to, že vstoupíme do jakési divočiny, pouště. Když se postíme od věcí, které nám nedávají život, zároveň aktivně vytváříme prostor pro Boha, aby znovu vdechl život a lásku do našich srdcí. Děláme to v důvěře, že Bůh, který nás miluje, chce, abychom se rozhodli pro život a odstranili bloky, které nám stojí v cestě. To je „dobrá zpráva“, skutečná metanoia (změna srdce). Boží království se naplňuje v nás a kolem nás, ještě není úplné, ale s každým vstupem na poušť se této skutečnosti blížíme. Kéž je toto postní období obdobím milosti.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více

Buďte v klidu, zastavte se a dýchejte

Není náhodou, že Ježíš stráví na poušti čtyřicet dní; jedná se o zcela konkrétní biblickou časovou jednotku. Připomíná čtyřicetileté putování Izraelitů pouští, než dorazili do zaslíbené země; čtyřicet dní trvala velká potopa; Mojžíš se čtyřicet dní postil na poušti u hory Sinaj (Dt 9,18), stejně jako Eliáš u hory Horeb (1 Kr 19,8). Jsme v dobré společnosti, když vstupujeme na poušť, na místo, kde se zjevuje Bůh. Během postní doby je pro nás dobré vymanit se z běžného života, ztišit se a zastavit se a nadechnout. Nemusíme se toho bát, protože evangelium nám ukazuje, že čas strávený na poušti je veden Duchem a nejsme v něm sami.

Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s nedělními evangelii v Markově roce

Přečtěte si více

Důvěra v Boha

Existuje inspirativní pasáž z knihy Abakuk, kde autor popisuje postoj člověka, kterému se zhroutil svět – přišel o živobytí a příjem, o všechno! Jejich svět se ocitl na dně, jak se to denně stává nesčetným lidem, zejména ve válečných oblastech a v mnoha dalších oblastech života. Přesto může autor, který čelí takové obrovské pohromě, říci: „Přesto se budu radovat v Hospodinu / a jásat v Bohu, svém zachránci / Hospodin, můj Bůh, je má síla“ (Abakuk 3,18-19). To je jen jeden z mimořádných projevů důvěry v Boha, které najdeme v celé Bibli. Právě taková víra je obsažena ve slovech ‚Věřím v Boha‘. V takových chvílích mnozí z nás možná nejsou schopni takový čin důvěry učinit, protože se zdá, že odporuje všem předpokladům. Jednoduše se necháme nést modlitební důvěrou našeho společenství věřících, jako bychom byli černými pasažéry na jejich modlitbách. Zkušenost také potvrzuje, že lidé s hlubokou důvěřivou vírou jsou podporováni svým přesvědčením, že na Boha se lze spolehnout zejména v těžkých chvílích, protože Bible nás ujišťuje, že Bůh je na straně lidí se zlomeným srdcem.

Jim Maher SJ, Reimagining Religion: S.: Jezuitská vize

Přečtěte si více

navázat bližší vztah s Bohem

Rozjímání o životní cestě nás vybízí k tomu, abychom ocenili své dary i oblasti, v nichž se potýkáme s problémy, a mohli tak růst v otevřenosti vůči Pánu a jeho cestě. Během pobytu na poušti se vyvolený lid změnil ve vztahu k Bohu, k Mojžíšovi i k sobě navzájem. Někdy byly tyto změny pozitivní, ale jindy tomu tak nebylo. Přikázání je učila o Bohu lásky, který je povolal do opravdového vztahu s Bohem i mezi sebou navzájem. Připomínala jim, že Bůh je jim blízko, že se o ně zajímá a že je jim oddán. Jejich představa o Bohu se změnila, stejně jako jejich vztah k Bohu. Smlouva z nich učinila lid, který byl s Hospodinem spojen zvláštním způsobem. Jejich vztahy měl řídit zákon lásky. Ten je sice někdy vedl, ale jindy se vydali vlastní cestou, dokonce si vytvořili falešné bohy a uctívali je. Někdy převládly sobecké zájmy a ztratila se širší vize. Podobně jsme stvořeni k Božímu obrazu s potenciálem růstu. Jako lidé Nové smlouvy jsme získali zvláštní důstojnost a jsme pozváni k užšímu vztahu s Bohem. Náš obraz Boha i sebe sama může projít změnou. Růstem v sebepoznání můžeme rozšiřovat svobodu, kterou máme, abychom odpovídali Pánu a žili podle přikázání lásky. Můžeme se však také vydat vlastní cestou, hledat a uctívat falešné bohy. Rozhodnutí, která činíme, mají důsledky pro náš vztah s Pánem i mezi námi navzájem. Když se zamyslíme nad svou zkušeností a poučíme se z ní, otevře se nám cesta ke změně a věrnějšímu životu v pravdě, kterou nám Pán zjevuje.

Převzato z knihy See God Act: Michael Drennan SJ: Služba duchovního vedení.

Přečtěte si více