Zůstat ve spojení
Každý den v tomto týdnu je o čem přemýšlet a za co se modlit: Modlitba nám není vrozená. Je to něco, co se můžete a musíte naučit. Naštěstí ji nemusíte vymýšlet sami. Křesťané se modlí už dva tisíce let. Za tu dobu se vyvinulo mnoho cest a metod, jak se modlit. Pokud hledáte způsoby, které vám pomohou se modlit, je dobré nechat se inspirovat. Existuje tolik různých způsobů modlitby, kolik je lidí. Někteří lidé se raději modlí s texty, ať už z Bible, nebo odjinud. Jiní se rádi modlí beze slov. Můžete se modlit sami nebo s ostatními, na tichém, odlehlém místě nebo uprostřed ruchu velkoměsta. Někteří se rádi modlí dlouho. Jiným vyhovuje čím kratší, tím lepší. Dobrý způsob modlitby je takový, který vám v danou chvíli pomáhá žít ve větším spojení s Bohem. To se může v průběhu času měnit. To, co vám dnes pomáhá dostat se k Bohu, nemusí zítra fungovat stejně dobře. To není nic divného. To platí pro většinu lidského života.
Nicolaas Sintobin SJ, Existoval Ježíš skutečně? a 51 dalších otázek
Přečtěte si více
Hořící uhlí
Oblíbená kazatelská historka zní takto: Věřící z jisté farnosti, který dříve chodil pravidelně na mši, najednou chodit přestal. Po několika týdnech se ho kněz rozhodl navštívit. Byl chladný večer a kněz našel muže doma, jak sedí před plápolajícím ohněm. Muž uhodl důvod knězovy návštěvy, přivítal ho, odvedl k velkému křeslu u krbu a čekal. Farář se pohodlně usadil, ale nic neřekl. V tíživém tichu jen seděl a díval se do ohně.
Po několika minutách vzal kněz kleště, opatrně vybral z ohniště jasně hořící uhlík a položil ho stranou. Pak se posadil zpátky do křesla a dál mlčel. Oba se na uhlík dívali. Plamen uhlíku postupně slábl, na okamžik se objevila záře a pak jeho oheň pohasl. Brzy byl studený a mrtvý. Kněz znovu vstal, zvedl ten studený a mrtvý uhlík a vložil ho zpět doprostřed ohně. Okamžitě začal znovu zářit světlem a teplem hořících uhlíků kolem něj.
Poučení bylo jednoduché. Kousek uhlí nemůže hořet sám; je třeba mnoha kousků uhlí, aby vznikl oheň, který nezhasne. Žádný křesťan nemůže hořet pro Boha příliš dlouho bez stálé podpory společenství církve.
Paul O’Reilly SJ, Naděje ve všech věcech
Přečtěte si více
Co chcete?
Otázku „Co chceš?“ klade Ježíš v evangeliích často. Z toho, jak lidé na tuto otázku odpovídají, vyplývá, jaké jsou jejich priority. Když Ježíš položil tuto otázku slepému muži, odpověděl: „Ať vidím“. Když Ježíš položil otázku učedníkům Jana Křtitele na začátku Janova evangelia, odpověděli: „Kde bydlíš?“. V obou případech mohl Ježíš reagovat na odpověď, kterou na svou otázku dostal. Když stejnou otázku položil matce dvou z apoštolů, Jakuba a Jana, Ježíš na odpověď, kterou dostal, odpovědět nemohl. Matka totiž chtěla, aby její synové měli v Ježíšově království postavení a pocty. Znamenalo to nepochopení podstaty království, které Ježíš přišel hlásat. Právě ve chvíli, kdy byl Ježíš zbaven veškerého postavení a poct, když visel na římském kříži, byl veřejně prohlášen za krále. Bylo to zamýšleno jako výsměch, ale ironicky to hlásalo pravdu. Ježíš zjevil Boží království lásky nejplněji právě ve chvíli největší hanby a ponížení. Jakub, Jan a ostatní učedníci potřebovali vědět, že se hlásí ke království, které nemá nic společného s královstvími tohoto světa. Ježíš se neměl nacházet mezi „vládci“ a „velmoži“, kteří „panují“ nad svými poddanými a „dávají pocítit svou moc“. Jeho autorita se neprojevovala tím, že si nechal sloužit, ale sebeobětováním a láskyplnou službou druhým. Totéž platí pro všechny, kdo se chtějí stát jeho učedníky. Ježíšovým úkolem i dnes zůstává přinášet na zem Boží království, nikoli budovat další pozemské království.
Martin Hogan, Slovo je svítilna na mé cestě
Přečtěte si více
Hledači
Mudrci byli pravděpodobně astronomové a filozofové z oblasti Persie, ale především to byli hledači. Na obloze hledali astronomická znamení, která by předpověděla narození mocného vůdce. Byli bdělí a vnímali znamení doby. Neznáme podrobnosti o jejich náboženské příslušnosti a vlastně na tom ani nezáleží, protože tento příběh mudrců je příběhem lidí všech kultur, všech zemí a všech vyznání, kteří se vydávají na cestu hledat Boha.
Příchod mudrců do Betléma je okamžikem velké radosti a milosti, protože „když vstoupili do domu, uviděli dítě s Marií, jeho matkou; poklekli a vzdali mu hold“. Bůh se nachází na obyčejných místech. Mějme odvahu riskovat a vyjít ze své zóny pohodlí a hledat Ježíše, stejně jako to udělali mudrci. Netušili, co je čeká, ale evangelium hovoří o jejich nadšení a radosti, když na ono místo dorazili.
Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End.
Přečtěte si více
Udělejte ze svých srdcí jesličky pro Ježíše
Když slavíme Vánoce, jsme vyzváni, abychom otevřeli svá srdce, abychom z nich udělali jesličky – místo, kde můžeme přijmout Ježíše a setkat se s ním. Co to znamená? Když dnes slyšíme vánoční příběh, jak na nás působí? Možná jsme jako pastýři, kteří překypují radostí. Možná se ztotožňujeme s Marií, která se stále snaží pochopit, co to všechno znamená. Je tu místo pro oba pohledy. V Mariině porozumění Ježíši je hloubka a důvěrnost, zatímco pastýři možná jen poškrábali povrch. Naše víra a náš vztah s Bohem prochází různými obdobími. Životní vzestupy a pády nás mohou zaskočit a my možná zjistíme, že se na věci díváme jinak. Když skončí adventní shon, Vánoce nás dokážou zastavit a dát nám čas, abychom spočinuli v úžasu a poděkovali za Boží věrnost v našem životě. Je to čas, kdy se můžeme posadit s Marií, která přemýšlí a uvažuje.
Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End.
Přečtěte si více
Záhada
Každý den v tomto týdnu je o čem přemýšlet a za co se modlit: Z náboženského hlediska bychom Josefa označili za věřícího člověka, který dodržuje náboženské myšlení a praxi. Návštěva anděla prověřuje jeho věrnost Bohu a Marii. Nezklame je. Byl povolán k tomu, aby se stal pečovatelem o Ježíše a Marii a aby našel novou otevřenost vůči Božímu tajemství. Pokušením náboženství je přílišné svazování různými povinnostmi. Dobré náboženství je však otevřené tajemství života; a život nás vyzývá a volá. Pravé náboženství je otevřené tajemství. Potřebujeme církev osvětlenou Božím světlem, jako byl Josef. Břemeno z něj spadlo, když se otevřel Bohu a vzal si Marii domů za manželku bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. To je zvěstování Josefovi – Boží slovo anděla ve snu. Otevřelo mu obrovský nový smysl života. Přijměme toto slovo jako ústřední součást našeho života a při dalším setkání se toto slovo stane tělem.
Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A
Přečtěte si více
Změna pohledu
Ne náhodou se v adventním čase setkáváme s Janem Křtitelem a jeho náročným poselstvím. Jeho výzva k pokání nás možná nevzrušuje, protože v těchto týdnech máme spíše oslavnou náladu, ale „činit pokání“ doslova znamená „obrátit se“ nebo „vrátit se“ (metanoia). Neznamená to, že se budeme trápit pocity viny; je to spíše výzva k proměně, abychom se odvrátili od toho, co pro nás není životodárné, a přijali to, co nám pomáhá žít plnohodnotný a vyrovnanější život. Tímto způsobem si o Vánocích vytváříme prostor pro přijetí Kristovy milosti a lásky a znovu si uvědomujeme jeho láskyplnou přítomnost v našich srdcích a ve světě kolem nás. To je osvobozující a umožňuje nám to oddat se lásce a zrození Boha v našich srdcích. Je důležité, jak se v těchto týdnech připravíme, a může to vést k mnoha požehnáním. Dnes Jan zve lidi, kteří se u něj shromáždili, a i nás ke změně srdce.
Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End
Přečtěte si více
Nositel Boha
V průběhu času se naše představy o Marii poněkud zjemnily, částečně kvůli kulturnímu vnímání role ženy, ale také kvůli dlouhodobému vztahu mezi „svatostí“ a „čistotou“ žen v církevní tradici. Vracíme se k Mariiným kořenům, k jejímu ranému zjevu jako statečné, rozhodné, udýchané a vzrušené mladé ženy, která spěchala do Alžbětina domu, těhotná Božím příslibem, těhotná radostí, nesoucí Boží slovo a předávající je dál. Mnozí z nás mají k Marii zvláštní úctu. Advent je ideální dobou k zamyšlení nad tím, co nás Maria může naučit o tom, jak být učedníkem a „nositelem Boha“ (Theotokos). Bůh žádá každého z nás, abychom byli nositeli jeho lásky a jeho Slova. Naší výzvou je vytvořit prostor pro Boha v celé naší lidské zkušenosti, v naší radosti i v naší zlomenosti. Vydejme se po stopách první evangelistky, Marie. Naslouchejme také zkušenostem žen v naší církvi a společnosti, které svou silou a nadšením pokračují v úkolu nést Krista ve světě a do světa.
Tríona Doherty a Jane Mellett, The Deep End: Cesta s evangelii v Lukášově roce (A Journey with the Evangeels in the Year of Luke)
Uklizená duše
V této adventní době jsme vyzýváni, abychom si uvědomili, že uklizená duše, stejně jako uklizený dům, vyžaduje úsilí. To se nestane jen tak. Pokud opravdu chceme, aby Pán přišel a chvíli zůstal, musíme mu připravit cestu. Jde o to dát dům do pořádku – duši do pořádku. Někde a nějak musíme znovu uslyšet setníkova slova a uvědomit si, že jeho slova jsou i naše: „Pane, nejsem hoden, abych tě měl pod svou střechou.“ Vždyť je to tak. K tomu potřebujeme akční plán, jakousi cestovní mapu, která nás povede na cestě.
Svátost smíření poskytuje určitý návod. Její souřadnice už máme k dispozici a počáteční pohyb můžeme nalézt ve větě „Požehnej mi, Otče, neboť jsem zhřešil“.
Vincent Sherlock, Ať je advent adventem
Přečtěte si více
Větší dobro
V dnešní individualistické kultuře se možná více než kdy jindy potřebujeme poučit z lekce, kterou nám předložil Kristus Král. Jsme strážci svých bratří a sester. „Žijeme ve stínu jeden druhého“, jak říká jedno irské přísloví. Nezávislost je sice fajn, ale vzájemná závislost je větší dobro – laskavé srdce a otevřená ruka. Těžký osud válečných uprchlíků je dobře znám, a proto je přijímáme, ale ozývaly se a ozývají se znepokojivé hlasy, které jsou proti tomu. Irská Runa o pohostinnosti říká:
Včera jsme viděli cizince.
Jídlo jsme dali do jídla,
pití do pití,
hudbu do poslechu.
A posvátným jménem trojjediného Boha
jsme byli požehnáni, i náš dům,
náš dobytek a naši milí.
Jak říká skřivan ve své písni:
Často, často, často chodí Kristus
v rouše cizím.
Není to samozřejmě jen irská záležitost, protože mnohé kultury instinktivně vědí, že je třeba ctít srdce cizince; je třeba si uvědomit, jak moc se nám cizinec podobá; je třeba mít na paměti lidskost každého člověka. Přijímání cizinců žehná nám i příjemcům naší pohostinnosti.
V Boží rodině nejsou žádní cizí lidé, pouze příbuzní nebo, jak bychom mohli říci, rodina. Příbuzenství je splněný Boží sen. Jde o to představit si kruh soucitu a pak si představit, že nikdo nestojí mimo tento kruh. Cokoli totiž děláte s láskou, má věčnou hodnotu.
Kristus Král nám dnes říká: „Co děláte pro druhé, to děláte pro mě.“
Tom Cox, The Sacred Heart Messenger, listopad 2023
Přečtěte si více