neděle 8 březen •3. neděle postní
Boží přítomnost
Bůh je se mnou, ale co víc, Bůh je ve mně.
Na chvíli se zastavím u Boží životodárné přítomnosti
v mém těle, v mé mysli a v mém srdci,
když tu právě takto sedím.
Vnitřní svoboda
Pane, kéž nikdy neberu dar svobody jako samozřejmost.
Dal jsi mi velké požehnání svobody ducha.
Naplň mého ducha svým pokojem a svou radostí.
Vědomí prožitých chvil
Jak se skutečně cítím? Odlehčeně? S těžkým srdcem?
Možná jsem velmi klidný/á a šťastný/á, že jsem tady.
Nebo mohu být frustrovaný/á, znepokojený/á nebo naštvaný/á.
Uvědomuji si, jak se skutečně cítím. To je to pravé já, které Pán miluje.
Boží slovo
Jan 4,5-42
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak (jak byl) – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. – Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti říká: `Dej mi napít‘, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš (vědro), a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: `Nemám muže‘; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: `(Jen) v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’„ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví (Boží) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: `Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.‘ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: `Jiný rozsévá a jiný sklízí.‘ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte (plody) jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“
Inspirace
Samaritánka přišla na správné místo a v nejvhodnější okamžik, aby tam našla Ježíše, který už na ni čekal. V mžiku zjistila, že v ní umí číst jako v knize. Je možné, Pane, že stejně snadno dokážeš číst i ve mně? Pokud ano, můžeš mi pomoci, abych i já měl/a trochu její pokory a upřímnosti a dokázal/a otevřeně vyprávět o tom, jak se mi v poslední době v životě daří? Dáš mi také aspoň malou dávkou ochoty ke změně?
Rozmluva s Ježíšem
Pane, pomoz mi spojit se s Tebou. Ne vždy vím jak, ale chci přijímat Tvou lásku a otevírám Ti své ruce a své srdce. Přijď ke mně ještě dnes.
Závěr modlitby
Děkuji Bohu za dar jeho lásky
a půjdu dál s radostí a nadějí
a ve službě Božímu lidu.
Amen
Děkujeme vám, že jste se dnes modlili s Posvátným prostorem.
Průvodce k Boží přítomnosti
Co znamená uvědomit si Boží přítomnost?
Znamená to spojit se s Bohem i se sebou skrze spojení se svým dechem, tělem, zvuky a se vším, co se děje v přítomném okamžiku.
Praktické provedení:
Vědomí Boží přítomnosti
Kdyby se vás někdo zeptal, jak jinak byste vyjádřili, co znamená slovo „Bůh“, mohli říci třeba „Přítomnost“, protože Bůh je opravdu neustále přítomný. Když se Mojžíš zeptal Hospodina na jeho jméno, Bůh odpověděl: „Jsem, který jsem“, což znamená „Jsem přítomný“. Ve skutečnosti Bůh říká: „Budu zde pro tebe“. Bůh je důvěrně přítomný ve všem, co stvořil, a zvlášť blízký je nám lidem. Ježíšovo jméno je Emanuel, což znamená „Bůh s námi“. Matoušovo evangelium končí nádhernými Ježíšovými slovy: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“.
(z knihy Finding God in All Things Briana Grogana SJ)
Vědomí svého těla
Posaďte se na židli, zpříma, ale pohodlně, záda mějte opřená. Uvolněte tělo, aniž byste se sesouval/a ze židle, chodidla mějte na zemi před sebou a ruce v klidu na stehnech nebo složené v klíně.
Zavřete oči nebo je upřete na jeden bod před sebou. Nyní se soustřeďte na to, co cítíte ve svém těle. Můžete začít u chodidel a postupovat směrem vzhůru. U každé části těla chvilku setrvejte a všímejte si, co cítíte. Vaše pozornost se takto upírá postupně na pocity v jednotlivých částech těla. Nespěchejte. Vnímejte, co cítíte. Nepřemýšlejte o svých pocitech, ale prociťujte je. Pokud se cítíte nepohodlně, svědí vás někde nebo se vám chce svou polohu změnit, přiznejte si nepříjemné pocity, řekněte si, že je to v pořádku, nehýbejte se však a dál si všímejte toho, co cítíte v jednotlivých částech těla.
Mysl nás málokdy nechá dlouho v klidu a začne se dožadovat pozornosti svými připomínkami a otázkami jako například: Vždyť je to ztráta drahocenného času. Co to má společného s modlitbou? Jaký to má smysl? Vypořádejte se s takovými otázkami a poznámkami jako předtím se svěděním – registrujte je, nenechte se jimi ae rušit a pokračujte ve vnímání těla.
Pokud chcete, můžete přejít k explicitnější modlitbě a opakovat větu svatého Pavla: „V něm žiji, hýbám se a jsem.“
(upraveno podle knihy God of Surprises Gerryho W Hughese SJ)
Uvědomování si dechu
Při tomto cvičení se pokuste věnovat všechnu svou pozornost tělesnému pocitu nádechu a výdechu, aniž byste však při tom vědomě měnili rytmus svého dechu.
Soustřeďte pozornost na to, jak při vdechu do vašich nozder vstupuje chladný vzduch a jak při výdechu proudí ven teplý vzduch. Zprvu vás takové soustředění může vyvést z rovnováhy a můžete začít dýchat nepravidelně. Ale to zpravidla netrvá dlouho. Jestliže by však problémy s dechem přetrvávaly, tak to znamená, že pro vás toto cvičení v tuto chvíli není vhodné.
Většina lidí zjistí, že se při tomto cvičení jejich způsob dýchání mění, dech se prohloubí a zpomalí a začnou se cítit ospalí. Samo o sobě je to velmi dobré relaxační cvičení. Chcete-li ho však využít k explicitnější modlitbě, můžete si pod nádechem představovat všechno, po čem ve svém životě toužíte, jakkoli by se to zdálo prakticky nedosažitelné, a výdechem vyjádřete odevzdanost do Božích rukou, odevzdejte mu celý svůj život se všemi trablemi, hříchy, vinami a výčitkami.
Přitom je velmi důležité zdržovat se veškerého posuzování sebe sama, ať souhlasného či nesouhlasného. Soustřeďte svou pozornost na to, abyste se vzdávali všech starostí o sebe; nedržte se jich, jako by měly zvláštní cenu a význam.
(upraveno podle knihy God of Surprises Gerryho W Hughese SJ)
Naslouchání
Seďte na židli, zpříma, ale pohodlně, opírejte se zády o opěradlo.
Všímejte si zvuků, které slyšíte. Všímejte si vzdálených zvuků. Jenom naslouchejte, nesnažte se je ani pojmenovávat…..
Všímejte si tichých, méně zřetelných zvuků, zvuků, které jsou blízko. Jenom poslouchejte, uvědomujte si je…
A zvuk vašeho vlastního dechu a tlukot vašeho srdce. Je možná nezřetelný, ale je to rytmus vašeho života…
A zvuk ticha na místě, kde se modlíte. Zvuk ticha ve vašem nitru…
Naslouchejte takto několik minut.
(upraveno z knihy Praying in Lent od Donala Nearyho SJ)
Průvodce k Vnitřní svobodě
Co je to vnitřní svoboda?
Jde o to, abychom si uvědomili dar svobodné vůle, který nám Bůh dal, a nabídli mu tento dar zpět, což nám umožní sladit naši vůli s Boží vůli pro nás a být během modlitby jeho vůli otevřeni.
Praktické provedení:
Prosba o vnitřní svobodu
Modlitba za vnitřní svobodu nám pomáhá otevřít se Bohu a dát se mu k dispozici. Svatý Ignác chápe tuto „přípravnou modlitbu“ jako prosbu o „milost, aby všechny mé úmysly, jednání a skutky směřovaly čistě ke chvále a službě božské Velebnosti.“(Duchovní cvičení, č. 46) Můžete ji zkusit vyjádřit například těmito slovy:
Pane, toužím dobře se připravit na toto rozjímání.
Chci být celou svou bytostí připravený/á, pozorný/á a otevřený/á vůči tobě.
Pomoz mi, prosím, projasnit a očistit mé úmysly.
Je ve mně tolik protichůdných přání a tužeb.
Zabývám se věcmi, na kterých tak doopravdy nezáleží a které jsou pomíjivé.
Vím, že když ti dám své srdce,
pak budu ve všem svém konání s tebou.
Ve všem, čím dnes jsem, ve všem, o co se snažím,
ve všech setkáních, myšlenkách, ale i ve všech zklamáních a selháních,
a zvláště v tomto čase modlitby
kéž svěřuji svůj život do tvých rukou.
Pane, jsem tvůj/tvá. Udělej ze mne, co ty chceš. Amen.
Průvodce vědomím prožitých chvil
Co je to?
Tato modlitba je podobná modlitbě examen, která je součástí ignaciánské tradice a spočívá v tom, že se ohlédnete za uplynulými 24 hodinami, abyste zjistili, kde ve vašem životě působil Bůh. Můžeme se podívat jak na okamžiky „útěchy“, kdy jsme pocítili Boží lásku, milost a milosrdenství, tak i na okamžiky „neútěchy“, kdy jsme možná Boží přítomnost neprožívali nebo jsme se od Boha a od lásky nějakým způsobem odvrátili, selhali jsme. Děkujeme Bohu za to, co bylo dobré, a prosíme ho o milosrdenství a odpuštění toho, co bylo těžké nebo kde jsme selhali.
Praxe:
Úvod do zpytování vědomí
Je-li pravda, že Bůh působí v každém sebemenším detailu našeho života, jak dokážeme jeho působení a naši reakci na ně rozpoznat?
V závěru dne než jdeme spát, tíhne naše mysl docela samovolně k tomu, že si zpětně přehrává některé události dne. A dělá to tak živě, že byl-li den obzvlášť rušný, těžko se nám usíná. Přehráváme si třeba nějakou hádku a přitom přemýšíme, jak jsme mohli lépe reagovat, kdybychom byli bývali chytřejší.
Zpytování vědomí je založeno na této přirozené tendenci naší mysli. Může nám pomoci lépe si uvědomovat Boží přítomnost a Boží působení v našem každodenním životě a být citlivější na to, kde s Boží milostí spolupracujeme a kde ji odmítáme.
Jak zpytovat vědomí?
Procházejte postupně vzpomínkami na uplynulých 24 hodin. Neposuzujte své jednání ani kladně ani záporně a soustřeďte se jenom na chvíle, za které pociťujete vděčnost. I v tom nejhorším dni se najde pár hezkých okamžiků, pokud si dáme tu práci, ohlédneme se zpět a zkusíme je vyhledat – může to být třeba pohled na padající dešťovou kapku nebo uvědomění si toho, že vůbec vidím. Když lidé toto cvičení zkusí, obvykle jsou překvapeni, kolik nacházejí dobrých momentů nejrůznějšího druhu, které by jinak zůstaly nepovšimnuty a zapomenuty, možná přehlušeny bolestnými zážitky. Až si připomenete události, za které můžete být vděční, poděkujte za ně Bohu a vzdejte mu za ně chválu.
Po poděkování si v dalším kroku vzpomeňte na své vnitřní nálady a pocity, a pokud můžete, poznamenejte si, co k nim vedlo. Ale opět se zdržte jakéhokoli posuzování. Procházejte svými pocity s Kristem a snažně ho proste, aby vám ukázal postoje, z nichž tyto pocity vyvěrají. Není důležité není analyzovat naši zkušenost, ale rozjímat o ní v Kristově přítomnosti a nechat ho, aby nám ukázal, kde jsme ho k sobě pustili a kam jsme ho nepustili. Děkujeme mu za chvíle, kdy jsme kolem sebe „nechali projít jeho slávu“, a prosíme ho za odpuštění za chvíle, kdy jsme mu zabránili vstoupit. Nikdy nám své odpuštění neodmítne. Zná naše slabosti mnohem lépe než my. Stačí, když mu je ukážeme, a on může naši slabost proměnit v sílu. Na závěr se můžeme krátce pomodlit, vědomě se těšit na nadcházející den a prosit Boha o pomoc.
Modlitba ke zpytování vědomí
Pane, ty mě znáš lépe než já sebe. Tvůj Duch prostupuje každým okamžikem mého života. Děkuji ti za milost a lásku, kterou mě zahrnuješ. Děkuji ti za tvé neustálé jemné zvaní, abych tě vpustil/a do svého života. Odpusť mi chvíle, kdy jsem toto pozvání odmítl/a a uzavřel/a se před tebou. Pomoz mi v nadcházejícím dni rozpoznat tvou přítomnost v mém životě, otevřít se ti a nechat tě ve mně působit ke tvé větší slávě. Amen.
Průvodce Písmem
Co je to?
Pomalu a pozorně si čteme úryvek z Písma a sledujeme, co nás zaujme nebo upoutá naši pozornost. Jak k nám Bůh skrze své slovo promlouvá? Nabízíme několik myšlenek a cvičení k živější modlitbě.
Praktické provedení:
Naslouchání Slovu
Čtěte si úryvek několikrát, pomalu, a pozorujte, zda vám nějaké slovo nebo věta nezazní nějak výrazněji, a zůstaňte u nich tak dlouho, jak budou znít. Pak teprve zaměřte pozornost na další výrazné slovo nebo větu.
Je to jako když cucáte bonbón. Nepokoušejte se čtené slovo nebo větu analyzovat. Nebudete přece bonbon před ochutnáním drtit a podrobovat chemické zkoušce.
Často se stává, že nějaká věta upoutá pozornost našeho podvědomí dříve, než si uvědomíme důvod její přitažlivosti. Proto je dobré zůstat u ní co nejdéle, aby se nám vynořily souvislosti potřebné k plnějšímu pochopení.
Možná se mi v mysli honí různé rozptylující myšlenky, ale některé z nich se mohou stát součástí mé modlitby. Jako by věta z Písma byla reflektorem, který svítí na proud mého vědomí, myšlenek, vzpomínek, úvah, snění, nadějí, ambicí a obav. Modlitba je pak směsí Božího slova a mých vnitřních myšlenek a pocitů.
Písmo jako reflektor
Úvodní verš Bible: „Země pak byla pustá a prázdná, nad hlubinou byla tma a Duch Boží se vznášel nad vodami“ popisuje současný stav věcí, nikoli minulou událost. Když se modlím z Písma, nechávám Ducha Božího vznášet se nad chaosem a temnotou svého bytí.
Když dovolím, aby se nad mými starostmi vznášelo Boží slovo, může se stát cokoli, protože Bůh je Bohem překvapení. Je důležité, abych svůj vnitřní chaos neskrýval/a před Božím slovem ani před sebou. Obvykle považujeme za nesprávné nechat do své modlitby vstoupit jakékoli negativní pocity, zejména negativní pocity vůči Bohu. Musíme se naučit z tohoto omylu vyrůst, svobodně vyjadřovat své pocity a myšlenky před Bohem a důvěřovat, že je dost velký na to, aby unesl třeba i naše záchvaty vzteku. Před Bohem, který nás zná lépe než my sami sebe, nemá smysl nic předstírat.
Neexistuje žádná myšlenka, pocit nebo touha, které by se ve světle Božího slova nemohly stát obsahem vaší modlitby, když víte, že vás Bůh miluje i s vaším chaosem a že jeho Duch, který ve vás působí, dokáže nekonečně víc, než si dokážete představit nebo myslet.
Jak se vypořádát s rozptýlením
Když se snažíte modlit, může se stát, že vaši mysl začnou plnit otázky a zdánlivá rozptýlení. Jak mám poznat, že se neklamu? Jak mohu vědět, že slova v mé mysli jsou pravdivá, že Bůh skrze ně skutečně sděluje sám sebe? Opravdu Bohu věřím? Jsou to oprávněné otázky, ale zatím je nechme stranou. Když dítě v noci přepadne strach, matka jde, zvedne ho a řekne mu: „Všechno je v pořádku,“ a dítě se postupně uklidní. Pokud však má v rukou zázračné dítě, které jí odpoví: „Ale matko, jaké epistemologické a metafyzické předpoklady v tomto tvrzení uvádíš a jaké empirické důkazy můžeš předložit na podporu svého tvrzení?“, pak je to opravdu problém. V modlitbě se mnohdy podobáme onomu nemožnému dítěti, když odmítáme naslouchat Bohu, dokud nevyhoví kritériím, která bychom si rádi stanovili. Komunikujme s ním nejprve svým srdcem. Srdce není bezmyšlenkovité: má své důvody, hlubší, než jsme schopni vidět svým vědomím a svou myslí.
Co ale, když mě najednou napadne, jestli jsem nenechal/a puštěný plyn, nebo si vzpomenu na e-mail, který jsem zapomněl/a odeslat. Pokud je to naléhavé, jako například plyn, nejbezpečnější je jít se podívat. Záležitosti, které mohou počkat, si poznamenejte na později. Cokoli mě napadne, se nemusí stát rozptýlením, ale může se stát obsahem mé modlitby.
Průvodce inspiracemi
V této části vám nabízíme několik myšlenek a úvah, nad kterými se můžete zamyslet, abyste se dokázali hlouběji ponořit do Písma a aplikovat je na svůj život. Jedná se o myšlenky konkrétních lidí, a tak vás možná některé z nich osloví a jiné ne, s některými věcmi budete souhlasit a s jinými ne. Nebojte se přijmout do srdce jen to, co považujete za užitečné, a zbytek jednoduše vypustit. Někdy pro nás může být nějaké slovo nebo myšlenka výzvou, kterou bychom rádi vložili do modlitby, abychom zjistili, zda k nám Pán promlouvá novým způsobem nebo zda chce, abychom se naučili či pochopili něco nového. Modlíme se za otevřená a vnímavá srdce a mysli a snažíme se opustit své předsudky, když vstupujeme do tohoto „posvátného prostoru“ s Bohem.
Průvodce rozmluvou s Ježíšem
Co znamená rozmlouvat s Ježíšem?
V této části modlitby hovoříme s Ježíšem (nebo s tou osobou Trojice, ke které máme nejbližší vztah) o tom, co jsme právě četli v Písmu nebo co prožíváme, jako bychom hovořili s blízkým přítelem. Často se tomu říká „rozhovor s Pánem“ a může být užitečné představit si Ježíše, jak stojí nebo sedí vedle nás, a představit si jeho tvář a jeho pohled na nás. Je důležité s Pánem nejen mluvit, ale také naslouchat tomu, co nám říká. Při této rozmluvě se můžeme chovat přirozeně, bez přetvářky – před naším Bohem, který nás má rád, můžeme být zcela sami sebou.
Jak na to:
Hovoříme s Ježíšem
Představte si Ježíše, jak sedí blízko vás. Tak zapojíte svou představivost do služeb víry. Ježíš zde sice není přítomen přesně tak, jak si ho představujete, ale určitě je tady a vaše fantazie vám pomáhá si to uvědomovat. Teď k Ježíšovi promluvte … jste-li sám/sama, můžete promluvit tichým hlasem… Poslouchejte, co vám Ježíš odpovídá nebo co si představujete, že vám říká… Rozdíl mezi přemýšlením a modlitbou je ten, že když přemýšlíme, tak obvykle rozmlouváme sami se sebou, kdežto když se modlíme, rozmlouváme s Bohem.
Anthony de Mello SJ, Sádhana str. 78-79
Svatý Ignác nazývá tento rozhovor „rozmluvou“ a říká:
Správná rozmluva se koná tak, že mluvíme jako přítel s přítelem nebo jako služebník se svým pánem a že prosíme o nějakou milost nebo se obžalováváme z nějakého špatného skutku nebo sdělujeme své starosti a prosíme v nich o radu. …. V rozmluvách máme mluvit a prosit podle rozjímané látky, totiž podle toho, zda se nacházíme v pokušeních nebo v útěchách, přejeme si tu či onu ctnost, chceme se dát k dispozici tím či oním způsobem, chceme v rozjímáních pociťovat bolest nebo radost Měli bychom zkrátka prosit o to, co si přejeme vzhledem k určitým věcem.
Duchovní cvičení č. 54, 199
Průvodce závěrem modlitby
V tuto chvíli můžete zakončit své rozjímání nějakou úvahou nebo poděkováním Bohu nebo tím, že si uděláte nějaké předsevzetí pro svůj návrat do běžného dne a života.