Jan 12,1-11
Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betánie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili tam (Ježíšovi) hostinu a Marta obsluhovala. Lazar byl jeden z těch, kteří s ním byli u stolu. Marie vzala libru drahocenného oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela mu je svými vlasy. Dům se naplnil vůní toho oleje. Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který ho měl zradit, však řekl: „Proč se ten olej neprodal za tři sta denárů a nedalo se to chudým?“ To řekl, ne že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš odpověděl: „Nech ji. Ať jej uchová pro den mého pohřbu. Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte.“ Velký zástup židů se dověděl, že je tam, a tak přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také, aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Velekněží tedy rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a věřilo v Ježíše.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Jan 12,1-11
Inspirace - 2026-03-30 Denní modlitba
Možná se vám podaří představit si sebe jako hosta na večeři v Lazarově domě. Marta podává jídlo. Marie přistoupí k Ježíši a otevře velmi drahou lahvičku s vonným olejem. Dům se naplní vůní. Co se ve vás odehrává, když ji sledujete, jak masíruje Ježíšovy nohy olejem a utírá je svými vlasy? Všimněte si, jak Ježíš na Marii reaguje, a sledujte, jak na ni reagují i ostatní hosté. Jidáš, zaslepený vlastním zájmem, neviděl, že Mariino jednání je projevem lásky. Mohli bychom se modlit o dar vidět a chápat jednání, které je motivováno láskou.