Jan 20:1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží (pruhy) plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží (pruhy) plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch (pruhů) plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Jan 20:1-9
Inspirace - 2026-04-05 Denní modlitba
Za tohoto zvláštního úsvitu se modlíme v temnotě, která je mimo čas, jako když astronauti krouží ve vesmíru: mimo západy a východy slunce, vidíme začátek a konec našich dnů. Vzpomínáme na ono dechberoucí ráno, kdy apoštolové viděli svaté ženy, jak se vracejí od hrobu s vyprávěním o andělech. Bezkrevná mrtvola, kterou přetínalo kopí, znovu vstala z mrtvých s tajemným novým životem. Ježíš splnil svůj slib. Smrt, náš nejstarší nepřítel, byla přemožena.
Když Ježíš vzkřísil Lazara, musel ho vysvobodit z hrobového roucha. Ježíšovy hrobové roucho je srolované a leží na boku, což je odrazem jeho vítězství nad smrtí. Stojím ve dveřích vedle vchodu a hledím do toho prázdného hrobu. Chápu rozdíl mezi tímto vzkříšením a vzkříšením Lazara?