Lukáš 10:1-19
Potom Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít,
a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky.
Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘
Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.
V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu!
Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží,
uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‚Přiblížilo se k vám Boží království!‘
Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
‚I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘
Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.
Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by se obrátili k pokání v žínici a v popelu.
Ale Tyru a Sidónu se povede na soudu lehčeji než vám.
A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš!
Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.“
Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“
Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe.
Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 10:1-19
Inspirace - 2026-02-14 Denní modlitba
Pane, ty jsi posílal a i dnes posíláš své následovníky na misii. Tvá slova zde mají váhu přesahující staletí. Posílal jsi je ve dvojicích, ne jako jednotlivce. Řekl jsi jim, aby cestovali nalehko a byli zranitelní, aby přinášeli pokoj, ale aby se nezdržovali zbytečnými rozhovory. Když se dívám na svůj vlastní život, dělám to, co mi říkáš?