Lukáš 13:22-30

Ubíral se od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám!‘, odpoví vám: ‚Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: ‚(Vždyť) jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘ Ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“


Reflexe on Lukáš 13:22-30

Inspirace - 2025-10-29 Denní modlitba

Náš Pán nás zve, abychom ho osobně poznali a stali se jeho přáteli. Svatá Markéta Marie Alacoque řekla, že jí Pán jednou popsal svatého Claudia la Colombière jako „svého dokonalého přítele“. Jak hrozné by bylo, kdyby nám Pán, až se s ním ve své smrti setkáme, řekl: „Nevím, odkud jsi přišel, jdi ode mne pryč.“ Všichni jsme se s ním setkali, ale on by nám někdy právem mohl říci: „Nevím, odkud jsi přišel.“