Lukáš 24:1-12

Prvního dne v týdnu časně ráno přišly (ženy) ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily.

Nalezly kámen od hrobu odvalený,

a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly.

A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu.

Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?

Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji:

Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“
Vzpomněly si na ta jeho slova,

vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti (učedníkům) a všem ostatním.

Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, (matka) Jakubova; a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům.

Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.

“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”