Lukáš 4:1-13
Duch ho vodil pouští a ďábel ho pokoušel.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen z chleba žije člověk.‘“ Pak ho (ďábel) vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!‘“ Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‚Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!‘“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 4:1-13
Inspirace - 2025-03-09 Denní modlitba
Po křtu je Ježíš naplněný Duchem svatým odveden na místo samoty, kde se naposledy připravuje na své poslání. Čteme, že Ježíš jednou vyzval své apoštoly, aby s ním odešli na tiché místo. I pro nás je užitečné pravidelně odcházet stranou od rušného života na tiché místo k rozjímání a modlitbě.
Pokušení je vždy otázkou vlastní identity. Definuje nás spíše to, co děláme, než to, co říkáme. Jako Kristovi následovníci se snažíme žít podle určitého morálního kodexu, ale některé věci se nám přesto nedaří. Modleme se o milost, abychom hledali a vždy plnili Boží vůli.