Lukáš 9:11-17
Zástupy to však zpozorovaly a vydaly se za ním. On je přijal, mluvil k nim o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení.
Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct (apoštolů) k němu přistoupilo a řekli mu: „Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě.“
Odpověděl jim: „Vy jim dejte jíst!“ Řekli: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi.“
Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!“
Udělali tak a všechny rozsadili.
Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu.
Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 9:11-17
Inspirace - 2025-06-22 Denní modlitba
Když Ježíš nasytí pět tisíc lidí na tomto odlehlém místě, připomíná nám, jak Bůh nasytil svůj lid manou na poušti. Tento svátek Božího Těla k nám také promlouvá o mnohem větším zázraku, kdy nám Ježíš po více než dva tisíce let dává své vlastní tělo a krev. Svatý Ignác nás vybízí, abychom „vždy s hlubokou láskou uvažovali o tom, jak se nám Pán chce darovat“.
Dar, který není přijat a vítán, ztrácí svou sílu přiblížit nás k dárci. Přijímáme našeho Pána při svaté oběti mše svaté s vřelostí a vděčností?