Lukáš10:25-37

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“

Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.‘ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“


Reflexe on Lukáš10:25-37

Inspirace - 2025-10-06 Denní modlitba

Smyslem našeho života na této zemi s Boží milostí rozvíjet svou schopnost milovat. Podle toho budeme souzeni. Svatý Jan od Kříže napsal: „Až přijde večer života, budeme zkoušeni ze své lásky“. Pokud v okamžiku své smrti budeme podle svých schopností plně milovat, pak budeme připraveni spojit se s Bohem, který je láska sama, a vstoupit tak do nebe.

Bez druhých lidí bychom nikdy nepoznali, zda skutečně milujeme. Ježíš řekl: „Chudé máte stále u sebe.“ Každý den musíme projevovat lásku, toleranci, odpuštění a pokoru, protože všichni jsme hříšníci, kteří potřebují Boží milosrdenství.