Marek 10:17-27

Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: `Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!'“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno!“


Reflexe on Marek 10:17-27

Inspirace - 2025-03-03 Denní modlitba

Bohatý člověk měl mnoho majetku, ale ve skutečnosti to byly právě tyto věci, které ho ovládaly a znemožňovaly mu následovat vzácné Ježíšovo pozvání. Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. K jakým věcem jsme tak připoutáni, že nám brání ve svobodě života pro Boží království?

Pro Boha je možné všechno. Naše spása je jeho trvalou starostí a je možná pouze s jeho milostí. Ježíš řekl: „Můj Otec pracuje a já pracuji také“ (Jan 5). Svatý Augustin nám připomněl, že Bůh, který nás stvořil bez naší spolupráce, nás nespasí bez naší spolupráce.