Marek 6:45-52
Hned po nasycení pěti tisíc mužů přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh směrem k Betsaidě, než on rozpustí zástup. Rozloučil se s nimi a odešel na horu, aby se modlil. Když nastal večer, byla loď daleko na moři a on sám ještě na zemi. Viděl, jak se namáhají s veslováním, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel (Ježíš) k nim a kráčel po moři, ale chtěl je minout. Když ho viděli kráčet po moři, mysleli, že je to přízrak, a vykřikli. Všichni ho totiž viděli a zděsili se. On však na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Vstoupil k nim na loď, a vítr přestal. Byli celí ohromeni úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, protože jejich srdce bylo nechápavé.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Marek 6:45-52
Inspirace - 2026-01-09 Denní modlitba
Je zcela jasné, Pane, že starost o tvé učedníky ti nikdy nebyla příliš vzdálená. Když jsi viděl, že se opět dostávají do nepříjemné situace, jednal jsi. Prosím tě, abys mi, až se ocitnu v úzkých a budu docela vyděšený, – stejně jako jsi to udělal se svými učedníky zde – podobně přišel na pomoc se stejnými slovy: „Vezmi rozum do hrsti, to jsem já, neboj se.“ Ať se ti to podaří.