Matouš 17:1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“


Reflexe on Matouš 17:1-9

Inspirace - 2026-08-06 Denní modlitba

Je čas vyrazit znovu na cestu – alespoň ve své imaginaci – s Petrem, Jakubem a Janem. Nenechte si tu příležitost ujít, protože vám může dodat zásobu odvahy a sebedůvěry, kterou budete potřebovat, až na vás přijdou těžké časy. Mám za to, že právě to se stalo oněm třem vyvoleným, a doufám, že to bude platit i pro vás. Kouzlo okamžiku spolu s vědomím, že byli speciálně vybráni, jim jistě přišlo vhod, když později přišly náročné časy. Děkujeme ti, Pane, za tyto chvíle s tebou.