Matouš 18:1-5,10,12-14
Učedníci přišli k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně v nebeském království největší?“ Tu zavolal dítě, postavil ho před ně a řekl: „Amen, pravím vám: Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království.
Kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce. Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Matouš 18:1-5,10,12-14
Inspirace - 2026-08-11 Denní modlitba
Ve tvém Království, Pane, je krásné to, co je malé, a daří se tam dětem i těm, kdo se nevyznačují vznešeností. Čím složitější se věci stávají, tím méně se setkáváme s jednoduchostí a pokorou. Prosíme tě, Pane, dej nám oči, abychom viděli, a uši, abychom slyšeli, když se materialismus a sofistikovanost šíří jako epidemie.