Matouš 28:1-10
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví. Anděl promluvil k ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Matouš 28:1-10
Inspirace - 2026-04-04 Denní modlitba
V těchto dnech je v různých vyprávěních o Kristově umučení, smrti a vzkříšení velmi nápadné, že během tvého soudu, smrti a ukřižování jako by v nich výrazně vystupovali muži, zatímco ženy se v příběhu objevují mnohem pravidelněji, jakmile se začalo odehrávat tvé vzkříšení. Muži z něj nevycházejí jako rytíři v zářivé zbroji. Zpravidla, když přišly potíže, všichni utekli, zatímco ženy za sebe nechaly mluvit své srdce. Ukázalo se, že právě ony jsou schopné dát život lidem kolem sebe.