Matouš 4:12-17,23-25

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.


Reflexe on Matouš 4:12-17,23-25

Inspirace - 2026-01-07 Denní modlitba

Bylo předpovězeno, že lidé, kteří žijí v temnotě, uvidí velké světlo, a Ježíš se nyní chystal jasně vysvětlit, v čem toto světlo bude spočívat. Jak Ježíšovo dílo začíná růst, všimneme si, že se v přihlížejících, kteří visí na každém jeho slově, něco pohnulo. Šedé uhlíky víry začínají pociťovat jemný vánek vanoucí jejich směrem. Téměř bez jejich vědomí se v nich znovu rozhoří jiskra naděje. Proste, aby jiskra očekávání byla dána i vám.