Bůh nás doprovází i ve chvílích strachu

Když jsem v cizím městě chtěla přejít ulici, řekli mi, abych se připojila k někomu z místních lidí, že se ním budu cítit bezpečněji. Jinak jsem se ve městě s ulicemi přeplněnými auty hrozně bála. Tehdejší strach jsem překonala s pomocí druhého člověka, někoho, kdo mi pomohl přejít.
Mnoho našich strachů se rozpustí, pokud je sdílíme; nezmizí sice úplně okamžitě, ale budou jiné. Můžeme si v tom navzájem pomáhat, protože každý z nás má někdy strach, stejně jako měli (a stále mají) lidé strach z COVIDu. Při ztrátě blízké osoby máme strach z toho, že budeme osamělí, že zůstaneme sami. Stejně se bojí i lidé ve vyšším věku. Každý z nás má takové obavy a můžeme je vnést do svého vztahu s Bohem. Takový byl i Jób ve Starém zákoně. Bál se dokonce, že ztratí svého Boha, ale tím, že byl k Bohu upřímný, dokázal se svým strachem žít. Ježíš se bál v Getsemanské zahradě, ale později s důvěrou ve svého Otce šel na smrt beze strachu.
Kéž nám Bůh požehná radostí z toho, že s ním kráčíme, provází nás ve chvílích strachu a pomáhá nám žít svůj život s důvěrou a jistotou. Ježíš v evangeliu říká: „Nebojte se. Já jsem s vámi. Pojď, následuj mě.“ Naše modlitba může být: „Pane, pomoz mi věřit, že se nemůže stát nic, čemu bychom ty a já společně nemohli čelit a co bychom spolu nemohli překonat.“

Převzato z Posla Nejsvětějšího Srdce, červenec 2023