Modlitba na oslavu života našich zemřelých

Listopad je měsícem, kdy se modlíme za naše zemřelé a oslavujeme jejich životy. Vzpomínáme na ty, kteří z tohoto života odešli před námi. Máme pokladnici dobrých vzpomínek na milující členy rodiny a možná i bolestné vzpomínky na odloučení nebo nesmíření; jsou tu vzpomínky na školu, sousedství a nespočet drobných laskavostí.

V přípravě na smrt se můžeme ohlédnout zpět a zjistit, že mnoho nečekaných věcí v životě mělo smysl a přineslo nám štěstí, i když byly v danou chvíli těžké. Víra nám pomáhá při bolestných vzpomínkách na druhé, ať už nám oni chybí, nebo litujeme něčeho ve vztahu s nimi. Nyní jsou u Boha a v plnosti lásky, možná s lítostí za chyby, hříchy a selhání. S Bohem nám bude na věčnosti nejlépe.

Oblíbeným pohřebním čtením je čtení z knihy Kazatel, kde se říká „všechno má svůj čas“. Čas smrti si nevybíráme. Z přirozeného pohledu má tělo své vlastní „hodiny“ a může vydržet jen tak a tak dlouho. Z pohledu nadpřirozeného Bůh ví, kdy je nejvhodnější chvíle našeho přechodu na věčnost. A v té době je nám Bůh blízko, velmi blízko, blízko, aby nás přivítal doma.

Pohřební liturgie s vděčností vzpomíná na život člověka, ale také se zabývá otázkou – kde je nyní? Můžeme jen říci, že uvidíme Boha tváří v tvář a nějakým tajemným způsobem se spojíme se všemi, které jsme znali a milovali na zemi.

Z každého pohřbu si každý z nás může odnést něco, co získal díky tomu, že znal zemřelého člověka – jeho pomoc, modlitby, lásku. I ve smutku se můžeme opřít o pohřební obřady a odpovědět si na otázku: „Čím tento člověk obohatil můj život?“

Donal Neary SJ, The Sacred Heart Messenger, listopad 2023