„Přijímání“ v postní době

„Čeho se vzdáváš v postní době?“ „Sladkostí!“ Dětinské? Samozřejmě. Jako dítě jsem se ale ke čtyřiceti dnům bez sladkostí vážně zavázal. Den svatého Patrika byl jediným světlem na zdánlivě nekonečné cestě sladké deprivace.

V postní době je toho však mnohem víc. Dítě v nás se může vzdát sladkostí, ale věřící část v nás je povolána k zamyšlení a pokání, kde bilancujeme a přijímáme to, co nacházíme, skladiště, z něhož se vynáší staré i nové, kde můžeme najít vzpomínky na vírou naplněné a nevinnější dny, kdy chodit do kostela bylo samozřejmostí.

Není kromě „odříkání“ v postní době také místo pro „braní“? Třeba přijmout pozitivnější pohled na věc, přijmout znovu výzvu k nedělní mši? Není na postní cestě místo pro trochu sociální spravedlnosti, pomoci, charity, dobrovolnictví? Prostor pro změnu života druhých? Možná, že když dokážeme trochu odpouštět, hodně milovat, více se dělit, upřímně se modlit, angažovat se, zjistíme, že místo toho, abychom se vzdali sladkostí, nás zahalí duchovní sladkost, opravdový pocit pohody.

Vincent Sherlock, Posel Nejsvětějšího srdce, únor 2023