Útěcha z vědomí, že Bůh je blízko

Znal jsem muže, který až do poslední chvíle bojoval s rakovinou. Vyzkoušel všechny možné způsoby léčení, i když nám všem říkali, nebudou fungovat. Znám dalšího, který se tomu všemu otevřel a nechtěl podstoupit ani chemoterapii. Jedná se o různé přístupy k utrpení. Jeden se mu bránil a druhý je přijal. Obdivoval jsem je oba.

Mnozí lidé přicházejí do nemocnice s obavami, že jsou už blízko smrti. To patří k životu. Díváme-li se očima Ježíše, je te to doba plná strachu, zmatku a někdy nás přivádí k větší víře. Svou bolest můžeme proměnit v utrpení a najít v ní velké milosti. Je to výzva k nalezení nového života. Bolest se stává utrpením. Ježíš v Getsemanech nechce nejprve pít svůj kalich, ale dovolí, aby se stal plně jeho součástí, aby jeho vnitřní síla byla velká! Neznamená to zjednodušený přístup, ale spíše přijetí temnoty v životě.

Ježíš ve svém utrpení zjistil, že Bůh Otec je mu blízko. To může být i naše cesta a můžeme ji najít tím, že si budeme navzájem pomáhat. Můžeme lidem pomáhat ve chvílích utrpení svým nasloucháním a přítomností. Ne v knihách, ale v srdci zjistíme, že skrze utrpení můžeme růst, a ve dnech plných bolesti si uvědomíme, že do naší duše vniká mír a že i v temnotě zasvitne jasné světlo.

Převzato z Evangelijní úvahy na neděle roku B Donal Neary SJ