Vztahová láska

Žijeme v době, která je fascinována identitou. Neustále se diskutuje o genderové identitě.

Porozumět tomu, kdo jsme, je hluboká a zdravá lidská potřeba. Mnoho lidí není ve své kůži doma a používání zjednodušených nálepek jim vůbec nemsuí pomáhat. Všechno to nás zve k vážné vnitřní
práce – a je to tak! Křesťan však věří, že se musíme obracet ven, ne se dívat dovnitř na sebe. V době selfie je to docela výzva.

Vycházíme ze základního přesvědčení, že každý člověk je stvořen k obrazu Božímu, v tomto případě k obrazu Boha, který je Otec, Syn a Duch svatý (Trojice). V samém srdci Boha jsou vzájemné vztahy mezi třemi osobami. I neurovědy potvrzují, že lidský mozek je hluboce sociální. Dětský mozek se dobře formuje, když vnímá a zažívá láskyplnou interakci. Děti jsou velmi společenští človíčci. Jejich cesta k sebepoznání se vždy odehrává ve společnosti druhých. Často slyšíme lidi mluvit o „mé druhé polovině“ nebo o někom, kdo je nebo byl „mou součástí“. Způsob, jakým mluvíme o lásce, je vždy vztahový. Podvědomě používáme jazyk Trojice; cítíme, že nás někdo jiný činí úplnými. Dva lidé spolu jsou exkluzivní, ale přidejte třetí, rovnocennou lásku, a co dostaneme? Společenství,
společenství lásky, které je inkluzivní. Ve svém životě zažijete mít mnoho záblesků Boží Trojice… jen jim buďte otevřeni.

Excerpted from The Sacred Heart Messenger, December 2021, Tom Cox