Žízníme po začlenění

Jeden z obrazů ukazuje Samaritánku, která se dívá do studny a vidí v ní svou tvář i tvář Ježíše. V hlubinách studny jejího života je přítomný Ježíš.
V hlubinách studny, když jsme v lásce, bolesti, smrti, rozhodnutí, radosti, nacházíme Boha. Bůh je blízko, když jsme blízko sami sobě, dokonce i v hanbě a hříchu. Žízníme po smyslu života, po vědomí, že jsme zcela milováni, po společenství a kamarádství – a to vše nám Bůh nabízí.
To je Boží nabídka – živou vodou je Duch svatý. Žízníme po začlenění do sítě vztahů – učedníci v tomto příběhu nechtěli, aby Ježíš mluvil se ženou. Tehdejší náboženství lidi oddělovalo. V hlubinách studny jsme si všichni rovni.
Ve studni nacházíme Boží milosrdenství. Když jdeme do hlubin modlitby a sebe sama, jsme otevřeni milosrdenství. Na dně studny najdeme vodu Božího milosrdenství.

Donal Neary SJ, Evangelijní úvahy na neděle roku A