Jan 10:22-30
V Jeruzalémě se konala slavnost posvěcení chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Židé se kolem něho shlukli a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které konám ve jménu svého Otce, vydávají o mně svědectví. Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Jan 10:22-30
Inspirace - 2026-04-28 Denní modlitba
Pokud jsou moje modlitba a křesťanský život nudné a bez života, není to proto, že „nevěřím“ všemu, co mi Ježíš řekl o své lásce ke mně?
My křesťané bychom měli být těmi nejšťastnějšími lidmi, a to bez ohledu na to, jaké máme problémy. Proč? Protože naše budoucnost je plně zajištěná a naprosto přitažlivá. Bezpodmínečně.