Jan 6:16-21
Když nastal večer, šli Ježíšovi učedníci dolů k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh moře do Kafarnaa. Už byla tma, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se vzdouvalo nárazy silného větru. Když uveslovali pětadvacet nebo třicet honů, viděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi. Padl na ně strach. On však na ně zavolal: „To jsem já, nebojte se!“ Chtěli ho vzít na loď
a vtom loď přirazila k břehu, ke kterému jeli.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Jan 6:16-21
Inspirace - 2026-04-18 Denní modlitba
V dnešním evangeliu je obzvláště nápadná věta: „Byli vyděšení“. Byla to docela přirozená reakce. Učedníci se cítili opuštění, sami a zranitelní. Ale byli opravdu sami? Opravdu Ježíš netušil, že jsou v nebezpečí? Úryvek naznačuje, že si byl vědom jejich stresu a nebezpečí a přišel s ujištěním: „Nebojte se.“
Vzpomínám si na chvíle, kdy jsem se také cítil/a opuštěný/á?