Lukáš 10:1-12

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: `Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!‘, Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: `I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!‘, Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“


Reflexe on Lukáš 10:1-12

Inspirace - 2026-10-01 Denní modlitba

Když Ježíš vyslal své učedníky na misijní cesty, věděl, že reakce, s nimiž se pravděpodobně setkají, se budou značně lišit. Někteří lidé budou jejich zvěstí okouzleni a přijmou je, zatímco jiní je odmítnou. Učedníci, které Ježíš poslal, měli lidem říkat, že Bůh je jim velmi blízko. Kristus věděl, že učedníci budou muset tuto zkušenost prožít na vlastní kůži, pokud mají mít na své posluchače nějaký vliv. Jak úspěšný/á jsem dosud byl/a v předávání tohoto Ježíšova poselství?