Lukáš 10:17-24

Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

V té chvíli zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo!, Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“

Když byli sami, obrátil se k svým učedníkům těmito slovy: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Říkám vám: Mnoho proroků a králů toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“


Reflexe on Lukáš 10:17-24

Inspirace - 2025-10-04 Denní modlitba

Učedníci se vracejí ze svých misijních výprav plni radosti z úspěchu. Také Ježíš se raduje s nimi a v Duchu svatém děkuje svému Otci. Zde máme příklad Ježíšovy vlastní modlitby, kdy prostě promlouvá ke svému Otci ze situace, v níž se nachází. Učme se z jeho příkladu.

Boží rozhodnutí jsou pro nás vždy tajemná. Jedině Ježíš ví, kdo je Otec, a přišel to zjevit těm, kdo jsou otevření jeho daru. ‚Dal jsem jim poznat tvé jméno a budu jim ho dávat poznat i nadále‘ (Jan 17,26).