Lukáš 11:5-13
Řekl jim (dále): „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‚Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.‘ On však by mu zevnitř odpověděl: ‚Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 11:5-13
Inspirace - 2026-10-08 Denní modlitba
Moje matka měla zajímavý zvyk, když chtěla, aby byla splněna nějaká její prosba. Nevím, jak k tomu dospěla, ale obvykle přicházela za mnou a říkala, že potřebuje, abych její prosbu předal na správné místo. Z nějakého důvodu si myslela, že možná znám nějaké tajné heslo, které zajistí, že její prosba bude vyslyšena. Krátce nato se vrátila, aby mi potvrdila, že její prosba byla vyslyšena, a požádala mě, abych za to určitě poděkoval. Myslím, že chtěla mít jistotu, že má u Boha dobré jméno.