Lukáš 14:25-33
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.‘ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 14:25-33
Inspirace - 2025-11-05 Denní modlitba
Na první pohled se může zdát, že jde o velmi drsnou pasáž evangelia, ale nelze ji brát izolovaně od zbytku evangelia a už vůbec ne doslovně. Ježíš nám řekl, abychom druhé milovali, ne abychom je nenáviděli. Součástí židovské pedagogiky bylo přehánět kvůli zdůraznění. Bůh a Boží království musí být v našem životě vždy na prvním místě a lpění na materiálních věcech se může dostat mezi nás a Boha. Modlíme se za správný úsudek a správný odstup od věcí.