Lukáš 15:1-10
Přicházeli k němu samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“
Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.‘ Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 15:1-10
Inspirace - 2024-11-07 Denní modlitba
Úvod ke dvěma podobenstvím o ztrátě a nalezení je velmi poučný. To, že se Ježíš stýkal s celníky a hříšníky a jedl s nimi, vedlo farizeje a zákoníky k posuzování a reptání. Pane, ty se k nám obracíš a přijímáš nás. Kéž tvé přijetí přijmeme a najdeme radost ve tvé odpouštějící lásce.
Jsou to příběhy o hledání, nalézání a radosti. Vyprávějí o milosrdné lásce, péči a zájmu našeho Pána. Kéž se jako ztracené ovce radujeme z toho, že nás Pán našel a dovedl zpět do svého ovčince.