Lukáš 1:57-66
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 1:57-66
Inspirace - 2025-12-23 Denní modlitba
Před několika dny jsme se setkali se Zachariášem a tentokrát se nám ukazuje ve zcela jiném světle. Když mu anděl Gabriel předpověděl budoucnost, byl zpočátku velmi nejistý, jak se má zachovat. Gabrielovo proroctví se zdálo být tak nepravděpodobné, že je Zachariáš nechtěl příliš brát na vědomí, ale trest za jeho nedůvěru – ohluchnutí – změnil jeho názor. Tentokrát na otázku, jak se má novorozenec jmenovat, požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan“. Nejenže se mu rozvázal jazyk, ale i jeho srdce bylo vnímavější.