Lukáš 1:57-66,80
Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš.
Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“
Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno.
On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“
Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským (národem).
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 1:57-66,80
Inspirace - 2025-06-24 Denní modlitba
Jméno Jan je hebrejského původu a znamená „Bůh je milostivý“. Alžběta i Zachariáš poznali, že Bůh k nim byl skutečně milostivý. Náš Bůh je ke každému z nás neustále milostivý a miluje nás věčnou láskou.
Jan Křtitel měl zvláštní poslání od Boha, a proto čteme: „ruka Páně byla s ním“, což znamená, že mu byly dány všechny milosti, které potřeboval pro své poslání. Také každý z nás má od Boha poslání, které je pro nás jedinečné, a také nám budou dány všechny milosti, které potřebujeme. Papež František nám připomíná, že všichni jsme misionáři.