Lukáš 1:67-79

Janův otec Zachariáš byl naplněn Duchem Svatým a pronesl tato prorocká slova: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida, jak slíbil od pradávna ústy svých svatých proroků; zachránil nás od nepřátel, z rukou všech, kdo nás nenávidí. Slitoval se nad našimi otci, rozpomenul se na svou svatou smlouvu, na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi: že nám dopřeje, abychom mu beze strachu a vysvobozeni z rukou nepřátel zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit mu cestu, dát jeho lidu poznání spásy v odpuštění hříchů z milosrdné lásky našeho Boha, s kterou nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.


Reflexe on Lukáš 1:67-79

Inspirace - 2026-12-24 Denní modlitba

Chvalozpěv v dnešním evangeliu je známý jako Benedictus neboli „Zachariášova píseň“ a představuje Zachariášovu reakci na narození jeho syna Jana. Je to píseň chvály a proroctví, která vzešla ze Zachariášova mlčení a oslavuje jak budoucí službu Jana Křtitele, tak i nadcházející spásu skrze Ježíše. Její závěrečné verše jsou radostné a používají obrazy úsvitu a světla, které rozptylují temnotu a vedou nás „cestou pokoje“.

V době, kdy mocichtiví vůdci bez rozdílu vyhrožují násilím a válkou a mnozí je zažívají na denní bázi, potřebujeme více než kdy jindy, aby Kristovo světlo prosvítalo do našich temných časů. Jak uvedl papež Lev: „Máme sklon považovat se za mocné, když ovládáme, za vítězné, když ničíme své rovné, a za veliké, když se nás bojí. Naproti tomu Kristus, jako pravý Bůh a pravý člověk, nám dává příklad sebeobětování, služby a lásky.“ Modlíme se, aby se o těchto Vánocích v srdcích všech zrodil pravý duch tohoto svátečního období – jeho radost, naděje a mír.