Lukáš 18:35-43
Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Lukáš 18:35-43
Inspirace - 2026-11-16 Denní modlitba
- „Volání“ bylo to, v čem byl slepec obzvláště dobrý, a je pro nás vzorem toho, jak bychom měli projevit odvahu, když přicházíme k Ježíši. Slepec byl odhodlán, že si tuto příležitost nenechá ujít. Svůj osud měl ve svých rukou. Kdyby byl zdrženlivý nebo váhavý, pravděpodobně by z toho nic dobrého nevzešlo. Ježíš by totiž kolem toho místa prošel, aniž by věděl, že je někdo žádá o pomoc či štědrost.
- Byl jsem snad i já sám často v podobné situaci, Pane, a seděl jsem tam mlčky a jako zkamenělý a neudělal jsem to, co jsem mohl ve svém vlastním – nebo v zájmu druhých? Pokud tomu tak je, prosím o odpuštění a chvíli se zamyslím nad tím, zda je něco, o co bych dnes měl prosit.