Marek 4:35-41
Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Marek 4:35-41
Inspirace - 2026-01-31 Denní modlitba
Představte si, že jste na lodi a Ježíš spí na zádi. Jste téměř stejně unavení jako on, ale i ve své ospalosti si všímáte, že se počasí rychle mění – a ne k lepšímu. Situace vypadá zoufale, a tak chytnete Ježíše za rameno a zatřesete s ním, aby se probral. „Ještě pořád nemáš víru?“ zeptá se a ty si vzpomeneš na chvíle, kdy jsi byl stejně vyděšený.