Marek 8:1-10
V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin.
“Copyright © 2021 National Council of Churches of Christ in the United States of America. Used by permission. All rights reserved worldwide.”
Reflexe on Marek 8:1-10
Inspirace - 2025-02-15 Denní modlitba
Lidský Ježíš je tak starostlivý a chápavý, že ví, že tento obrovský zástup už musí být hladový a těžko se dostane domů. Příliš často si hýčkáme a věnujeme se tolik potřebám a přáním svého těla, že zanedbáváme potřeby své duše. Tělo bude vždycky chtít víc a víc. Snažme se více napravit rovnováhu mezi potřebami těla i ducha.
Nemáme nic, co by nám nebylo dáno Bohem. On nám poskytuje potravu, která živí naše těla, a svým tělem a krví sytí naše duše v eucharistii. Právě skrze eucharistii mu vzdáváme největší díky, protože je to oběť a modlitba jeho vlastního Syna.